Oldřich Brněnský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Konrád I. Brněnský
matka Virpirka z Tenglingu
bratr Litold Znojemský
manželka Adléta
syn Vratislav Brněnský
syn Vladislav † 1115
syn Spytihněv † 1151
strýc Spytihněv II.
strýc Vratislav II.
strýc Jaromír
strýc Ota I. Olomoucký
bratranec Vladislav I.
bratranec Soběslav I.
bratranec Ota II. Olomoucký
bratranec Břetislav II.
bratranec Bořivoj II.
děd Břetislav I.

Oldřich Brněnský († 5. ledna 1113)[1] byl synem Konráda I. Brněnského a Virpirky z Tenglingu, kníže brněnského údělu (10921113) a znojemského údělu 11121113) z dynastie Přemyslovců.

Břetislav II., který se stal po smrti Oldřichova otce českým knížetem, chtěl proti principu seniorátu zajistit nástupnictví svému bratrovi Bořivojovi II., ačkoliv právo nástupu měl v případě Břetislavovy smrti Oldřich Brněnský jako nejstarší žijící Přemyslovec. Oldřich uplatňoval své nároky a Břetislav ho proto roku 1097 uvěznil v Kladsku. Kníže si vymohl nástupnické právo pro bratra roku 1099 od Jindřicha IV. a toho roku byl také Oldřich propuštěn.

Roku 1100 zemřel Břetislav II. a Bořivoj II. odjel z Moravy, jejíž správou byl pověřen poté, co Oldřich s bratrem Litoldem uprchli do ciziny. Bratři tak znovu získali své úděly (brněnský a znojemský). Oldřich žádal Jindřicha IV. o podporu svých nástupnických nároků a Čechy mu byly uděleny v léno. Po neúspěšném vyjednávání s Bořivojem chtěl Oldřich svést bitvu u Malína, ale jeho vojsko se rozprchlo, a tak se vzdal svých nároků na trůn. Po Litoldově smrti mu připadlo roku 1112 Znojemsko.

Pochován je pravděpodobně vedle svého bratra v třebíčském benediktinském klášteře, jejž spolu podle všeho založili. Manželka se jmenovala Adléta, nevíme však, jakého byla rodu. Zanechal po sobě syny Vratislava, Vladislava a Spytihněva a nejspíš i dceru Naději.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. REITINGER, Lukáš. Nekrologia kláštera Pegau. Pozapomenuté svědectví o Přemyslovcích (nejen) Kosmova věku. In WIHODA, Martin; REITINGER, Lukáš. Proměna středovýchodní Evropy raného a vrcholného středověku. Brno : Matice moravská, 2010. ISBN 978-80-86488-69-1. S. 373-374.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]