Luisa Hollandina Falcká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Portrét Luisy Hollandiny od jejího učitele Gerrita van Honthorst, 1642

Luisa Marie Falcká, zvaná Luisa Hollandina, německy Luise Hollandine von der Pfalz (* 18. dubna 1622, Den Haag11. února 1709, cisterciácký klášter Maubuisson), byla falcká princezna, titulární falckraběnka bei Rhein, v letech 16641709 abatyše kláštera Maubuisson, malířka a mědirytec.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Luisa Hollandina se narodila jako druhá dcera/šesté dítě „zimního krále“ Fridricha Falckého (1596–1632) a jeho manželky, anglické princezny Alžběty Stuartovny (1596–1662). Jejími prarodiči byli z otcovy strany falcký kurfiřt Fridrich IV. Falcký a jeho manželka Luisa Juliana Oranžská, z matčiny pak anglický král Jakub I. Stuart a Anna Dánská. Světlo světa spatřila v nizozemském Haagu, kam uprchli její rodiče po ztrátě českého trůnu po bitvě na Bílé hoře; jako jejich první dítě v holandském exilu byla — neboť místo jejího kmotra zaujal nizozemský parlament (Generalstaaten) — pokřtěna jako Luisa Marie Hollandina. Malá princezna vyrůstala v péči vychovatelů v Leidenu. Po ukončení vzdělání se vrátila zpět na dvůr své matky do Haagu. Zde se o její ruku ucházel mezi jinými např. braniborský kurfiřt Fridrich Vilém.

Autoportrét, kolem 1650

Malířka[editovat | editovat zdroj]

Luisa Hollandina byla talentovaná malířka; věnovala se především portrétní malbě pod vedením nizozemského malíře Gerrita van Honthorst. Její díla, natolik kvalitní a zdařilá, že byla často připisována jejímu učiteli, představují většinou její blízké příbuzné; většinou jsou uložena v muzeích v Německu. Luisině umělecké tvorbě byla nicméně věnována pozornost teprve v 80. letech 20. století.

Konverze[editovat | editovat zdroj]

19. prosince roku 1657 z Antverp, kde ještě jako jediná ze sourozenců žila po boku své matky, utekla do Francie, kam ji pozvala její teta z matčiny strany Henrietta Marie Bourbonská. Zde stejně jako její mladší bratr Eduard přestoupila v jednom karmelitánském klášteře na katolickou víru. Útěk a konverze vedly k definitivnímu odpoutání od matky. 25. března roku 1659 se stala novickou a 19. září následujícího roku 1660 jeptiškou kláštera cisterciček v Maubuissonu v Saint-Ouen-l'Aumône (Dep. Val-d'Oise), kde se i nadále věnovala malování. Na přímluvu francouzské koruny se stala v srpnu roku 1664 jeho abatyší. Od nizozemského parlamentu přesto dostala doživotní důchod a také Ludvík XIV. jí udělil roční rentu 6 000 livrů. Luisa Hollandina podporovala svou nejmladší sestru Žofii v úsilí o církevní sjednocení a byla považována za podporovatelku Jacques Bénigne Bossueta.

Byla ve velmi úzkém vztahu se svou neteří Liselottou (provdanou vévodkyní orléanskou), která často navštěvovala Maubuisson. Poslední léta svého života, poté, co ji v roce 1705 ranila mrtvice, byla Luisa Hollandina částečně ochrnutá. Zemřela 11. února 1709 v požehnaném věku 87 let v klášteře v Maubuissonu, kde byla i uložena k poslednímu odpočinku.

Významná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Braunschweig, Herzog Anton Ulrich-Museum
    • Dvojportrét anonymního páru jako Mars a Venuše, kolem 1669
  • Hannover, Niedersächsisches Landesmuseum
    • Portrét Alžběty, hraběnky von Nassau, kolem 1660
    • Portrét Alžběty, landkraběnky Hessensko-Kasselské, kolem 1670
    • Portrét Alžběty Šarloty Falcké, kolem r. 1670
  • Isselburg, Museum Wasserburg Anholt
    • Portrét Žofie Hannoverské jako Indiánky, po r. 1644

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Herzog Anton Ulrich-Museum Braunschweig – Die holländischen Gemälde, Braunschweig 1983, ISBN 3-922279-01-5
  • Hans Rudolf Füssli: Allgemeines Künstlerlexicon oder kurze Nachricht von dem Leben und den Werken der Mahler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Kunstgiesser, Stahlschneider, etc, 1779, S. 497 Digitalisat

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luise Hollandine von der Pfalz na německé Wikipedii.