Sociální norma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sociální normy jsou standardy, které regulují chování a prožívání jedinců ve skupině.[1] Tyto normy definují chování, které je ve skupině přijatelné. Rozdělují tak chování na přípustné a nepřípustné.

Funkcí norem a hodnot je řídit sociální jednání.

Typy a příklady norem[editovat | editovat zdroj]

Typy norem

  • Normy preskriptivní (přikazující) - říkají, jaký je správný stav věcí, tzn. ,,jak to má být"
  • Normy deskriptivní (popisující) - říkají, jaký je reálný stav věcí, tzn. ,,jak je to normálně"

Příklady norem

  • Norma reciprocity - dostaneme-li něco, cítíme se být zavázaní. Příkladem může být běžné dávání dárků. Dostaneme-li dárek, máme pocit, že bychom ho také měli dát, přestože třeba nechceme. Tato norma může být využívána jako taktika prodeje. Pokud totiž "zdarma" od prodejce hrnců obdržíte kuchařku, zvyšuje se pravděpodobnost, že si hrnce koupíte právě v důsledku působení normy reciprocity.
  • Norma sociální odpovědnosti - týká se situace, kdy je někdo v nouzi. My situaci vidíme a měli bychom zasáhnout.
  • Norma dodržování závazků - slíbíme-li něco, pak to také dodržíme. V praxi je nejúčinnější tzv. veřejný slib. Veřejně se zavážeme k tomu, že přestaneme kouřit. Od lidí, kteří byli přítomni našemu veřejnému závazku poté pociťujeme sociální tlak, což nám vlastně k dodržení slibu pomáhá.
  • Genderové normy - normy rozdílného chování mužů a žen. Příkladem může být rozdílné oblékání. Není zcela běžné, aby muži nosili sukni.

Způsoby osvojování norem[editovat | editovat zdroj]

  • pod hrozbou trestu
  • internalizací - považujeme-li normu za správnou, bez problémů ji přijmeme.
  • konsensem a podporou - dělají-li to tak ostatní, budu to tak dělat také. Jedná se o typ konformity.
  • opakovaným upozorňováním - dlouhodobě budu upozorňován, že to, co dělám, není správné. Dělat to přestanu.
  • akční heuristikou - dodržování normy mi zjednodušuje život.

Utváření skupinových norem[editovat | editovat zdroj]

Jednu z prvních studií zabývající se vytváření skupinových norem provedl M. Sherif v roce 1935. Nazývá se studie autokinetického efektu. Účastníci pokusu sledovali, jak se ve tmě hýbe světelná tečka. Ta se ovšem nehýbala. Nejprve každý tečku sledoval sám, poté ve skupině. Ve skupině docházelo k tomu, že své názory lidé navzájem přibližovali. Stanovili si tak skupinovou normu, kterou poté dodržovali i v situaci, kdy opět byli sami.

Učení se sociálním normám[editovat | editovat zdroj]

2 mechanismy sociálního učení

  • sociální podmiňování - učení se na základě důsledků našich činů, tzn. metoda odměny a trestu. Budu-li za své chování odměněn, zvyšuje se pravděpodobnost toho, že budu chování opakovat. Bude-li naopak následovat trest, pravděpodobnost opakování se snižuje. Nenastane-li po mém chování nic, chování pomalu vymizí.
  • učení nápodobou
    • imitace - nápodoba úspěšných lidí
    • modelování - vidím-li u někoho úspěšnou strategii, přijmu ji.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Výrost, J. & Slaměník. I. (2008). Sociální psychologie. Praha: Grada