Te Deum laudamus

Na tento článek je přesměrováno heslo Te Deum. Tento článek pojednává o latinském hymnu. O časopise pojednává článek Te Deum (časopis).

Te Deum laudamus (Tebe Boha chválíme) jsou začáteční slova latinského slavnostního hymnu, který složil svatý Ambrož, biskup v Miláně v Itálii a která dala název celé skladbě, označované častěji zkráceným názvem Te Deum.

Vznik

Tradice připisuje autorství svatému Ambrožovi a svatému Augustinovi. Podle tohoto podání hymnus vznikl u příležitosti Augustinova křtu, jehož svátost mu v roce 387 udělil Ambrož. Někteří současní badatelé pochybují o reálnosti této verze a autorství připisují srbskému biskupu Nicetasovi. Další badatelé však zpochybňují i tuto hypotézu a domnívají se, že chvalozpěv vznikl sloučením dvou starších hymnů, jednoho ke chvále Boha Otce a druhého Boha Syna; podle tohoto schématu druhý z nich začíná veršem Tu rex gloriae, Christe.

Určení textu

Text je určen pro slavnostní příležitosti jako vyjádření díků Bohu. Zpívá se na závěr slavnostních bohoslužeb nebo pobožností, případně je přivtělen jako závěrečná část k některým částem modlitby breviáře (v „Modlitbě se čtením“).

Text

Textových podob je na základě individuálních překladů do češtiny několik. Asi nejvěrnější je níže uvedená verze (Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí, číslo 932 verze B).

Originální latinský text

Te Deum laudamus:
te Dominum confitemur.
Te aeternum Patrem
omnis terra veneratur.
Tibi omnes Angeli;
tibi caeli et universae Potestates;
Tibi Cherubim et Seraphim
incessabili voce proclamant:
Sanctus, Sanctus, Sanctus, Dominus
Deus Sabaoth.
Pleni sunt caeli et terra
maiestatis gloriae tuae.

Te gloriosus Apostolorum chorus,
Te Prophetarum laudabilis numerus,
Te Martyrum candidatus laudat exercitus.
Te per orbem terrarum
sancta confitetur Ecclesia,
Patrem immensae maiestatis:
Venerandum tuum verum et unicum Filium;
Sanctum quoque Paraclitum Spiritum.

Tu Rex gloriae, Christe.
Tu Patris sempiternus es Filius.
Tu ad liberandum suscepturus hominem,
non horruisti Virginis uterum.
Tu, devicto mortis aculeo, aperuisti
credentibus regna caelorum.
Tu ad dexteram Dei sedes, in gloria Patris.
Iudex crederis esse venturus.
Te ergo quaesumus, tuis famulis subveni:
quos pretioso sanguine redemisti.

Æterna fac cum sanctis tuis in gloria numerari.
Salvum fac populum tuum,
Domine, et benedic hereditati tuæ.
Et rege eos, et extolle illos usque in æternum.
Per singulos dies benedicimus te;
Et laudamus Nomen tuum in sæculum, et in sæculum sæculi.
Dignare, Domine, die isto sine peccato nos custodire.
Miserere nostri domine, miserere nostri.
Fiat misericordia tua,
Domine, super nos,quemadmodum speravimus in te.
In te, Domine, speravi:
non confundar in æternum.

Český překlad

Tebe Bože chválíme, tebe Pane velebíme,
tebe Otce věčného, s tvory celé země ctíme.
Též i moci andělské,
věčně chválí jméno tvé.

Tobě zpívá nebe chrám, cherubové, serafíni,
Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh jenž mocné divy činí.
Nebe, země, den i noc
hlásá slávu tvou a moc.

Tebe slaví skvělý chor, proroků i apoštolů,
mučedníků slavný sbor, církve hlas od tvého stolu,
tebe, Otce našeho,
Syna, Ducha svatého.

Ty jsi, Kriste, slávy král, Syn v němž Bůh je mezi námi.
K naší záchraně jsi vzal, lidské tělo v lůně Panny.
Zvítězil jsi nad smrtí,
zveš nás v nebes království.

Po pravici Boží dlíš, v slávě Otce nebeského,
věříme že přicházíš, jako soudce tvorstva všeho.
Pomoz služebníkům svým,
drahou krví koupeným.

Dej ať uvedeni jsme do tvé slávy ke všem svatým,
žehnej svému dědictví, zachraň je a kraluj nad ním.
Dobrořečit chceme ti,
chválit dnes i navěky.

Dnes a stále Pane náš, chraň od hříchu lidské syny,
smiluj se a dluhy smaž, prokaž nám své dobrodiní.
Vždyť kdo v tebe doufá jen,
nikdy není zahanben.

Zhudebnění textu

Hymnus po staletí zhudebňovala řada skladatelů:

Renesance

• Jacob Praetorius starší († 1586)
• Giovanni Pierluigi da Palestrina († 1594)

Baroko

• Heinrich Schütz (1585–1672)
• Jiří Melcl (1624–1693)
• Jean-Baptiste Lully (1632–1687) – pří slavnostním uvedení skladby 8. ledna 1687 se zranil ozdobnou holí, kterou udával takt; v důsledku toho dostal infekci, které zanedlouho 22. března přes amputaci zasažených prstů na noze podlehl
• Dietrich Buxtehude (1637–1707) – K 218 für Orgel
• Marc-Antoine Charpentier (1643–1704) – snad nejznámější verze Te Deum, od roku 1954 znělka Eurovize
• Henry Purcell (1659–1695) – jde o první anglické Te Deum s orchestrálním doprovodem. Jedno z posledních Purcellových děll.
• Louis Marchand (1669–1732)
• Jan Dismas Zelenka (1679–1745)
• Domenico Giuseppe Scarlatti (1685–1757)
• Georg Friedrich Händel (1685–1759)
• Johann Adolf Hasse (1699–1785)
• Johann Christian Bach (1735–1782) – Te Deum (v Miláně 1761)

Období Vídeňské klasiky

• Joseph Haydn (1732–1809)
• Antonio Salieri (1750–1826)
• Johann Gottfried Schicht (1753–1823) – zkomponoval čtyři skladby Te Deum
• Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791)
• Vincenzo Righini (1756–1812)
• Jan Theobald Held (1770–1851)
• Christoph Ernst Friedrich Weyse (1774–1842)
• Karol Kurpiński (1785–1857)

Romantismus

• Hector Berlioz (1803–1869)
• Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809–1847)
• Otto Nicolai (1810–1849)
• Ferenc Liszt (1811–1886)
• Giuseppe Verdi (1813–1901)
• Friedrich Kiel (1821-1885)
• Anton Bruckner (1824–1896)
• Georges Bizet (1838–1875)
• Antonín Dvořák (1841–1904) – Te Deum, op. 103