Heinrich Schütz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Heinrich Schütz

Heinrich Schütz latinsky Henricus Sagittarius (8. října (pokřtěn 9. října) (JK) 1585, Köstritz6. listopadu 1672, Drážďany) byl německý skladatel a varhaník, obecně považovaný za nejdůležitějšího německého skladatele před Johannem Sebastian Bachem a je spolu s Claudiem Monteverdim často považován i za jednoho z nejdůležitějších skladatelů 17. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Schütz se narodil v Köstritzu a jeho výjimečné hudební nadání objevil v roce 1599 Moritz von Hassen-Kassel. Poté, co zpíval jako chlapec v pěveckém sboru, vydal se studovat právo do Marburgu, později odešel do Benátek, kde od roku 1609 do roku 1613 studoval hudbu u Giovanni Gabrieliho. Následovně krátce pracoval jako varhaník v Kasselu a v roce 1615 se přestěhoval do Drážďan, kde pracoval jako skladatel u saského dvora.

Zde pracoval až do konce svého života, i když Drážďany několikrát na delší dobu opustil. Například v roce 1628 se vydal znovu do Benátek, kde se pravděpodobně setkal i s Claudiem Montiverdim, u něhož také studoval. Po návratu do Drážďan ho nastalé finanční problémy a smutek způsobený úmrtím několika jeho blízkých po třicetileté válce přivedly na několik let do Kodaně, kam jej provázel jeho žák Matthias Weckmann, ale již v roce 1641 byl zpět ve svých milovaných Drážďanech, v jejichž blízkosti zůstal až do konce svého dlouhého života. Jeho stáří bylo poznamenáno ztrátou sluchu i téměř úplnou ztrátou zraku. Zemřel ve věku 87 let na srdeční mrtvici.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Portrét Schütze od neznámého autora

V díla Heinricha Schütze je zřetelný vliv jeho dvou hlavních hudebních učitelů, Gabrieliho a Monteverdiho. Monteverdiho Schütz velice obdivoval, a právě jím se nechal nejvíce ovlivnit a inspirovat. Je zde zřetelný i vliv dalších významných skladatelů 16. století.

V jeho hudbě jde cítit extrémní citlivost pro zvuk a význam textu. Schütz by se dal do jisté míry srovnávat i s Bachem nebo Händelem, neboť jeho mistrovství v jeho sborových skladbách, které se projevuje např. na jeho známém Vánočním oratoriu nebo skvělé zhudebnění čtyř pašijí, odůvodňuje umístění po boku těchto jeho proslulých budoucích následovníků. I ve svých pozdějších letech, kdy trpěl hluchotou skládal obdivuhodné mistrovské skladby, které vynikajícím způsobem v sobě spojovaly italskou vokální svobodu a luteránskou zbožnost, jako například Sedm slov z kříže nebo Německý Magnificat. Schütz může být rovněž považován za prvního německého autora opery a baletu, nesmrtelnou pověst mu však zajišťují jeho nekonečně vynalézavé sborové skladby.

Schütz se i za svého života dočkal oblíbenosti. Velký pokles jeho slávy byl zaznamenán za už výše zmíněné třicetileté války, kdy nastalo celkové zastínění kultury vůbec. Další pokles byl zaznamenán za Bacha, který se se svými díly stal v té době „králem hudby“. Podobné zastínění nastalo i u jiných světových skladatelů, které působily o několik generací později (Haydn, Händel). Dalším přelomem byla první, ale hlavně druhá světová válka, kdy se Schütz tak zastínil, že upadlo jeho dílo téměř do zapomnění. I Schützova díla se začala znovu objevovat teprve před několika předešlými desetiletími.

Kupodivu Schütze nepřežila žádná varhanní hudba, kterou skládal, dokonce ani pomocné texty ke svým dílům, přestože měl za svého života pověst jednoho z nejjemnějších a nejlepších varhaníků. Tato nepříjemná záležitost dala vzniknout dalším otázkám k Schützově dílu, které budou jen stěží někdy správně zodpovězeny.

Titulní strana Schützova díla Psalmen Davids

Schütz svým jedinečným stylem tvoření dal vzor mnoha převážně německým, ale i francouzským a anglickým skladatelům. Nechal se jím do jisté míry inspirovat i sám Johann Sebastian Bach.

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Il primo libro de madrigali (Benátky, 1611)
  • Psalmen Davids (Drážďany, 1619)
  • Historia der frölichen und siegreichen Aufferstehung… (Drážďany, 1623)
  • Cantiones sacrae (Freiberg, 1625)
  • Psalmen Davids (Freiberg, 1628)
  • Symphoniae sacrae (Benátky, 1629)
  • Musicalische Exequien (Drážďany, 1636)
  • Kleiner geistlichen Concerten (Lipsko, 1636)
  • Symphoniae sacrae (Drážďany, 1647)
  • Geistliche Chor-Music (Drážďany, 1648)
  • Symphoniae sacrae (Drážďany, 1650)
  • Zwölff geistliche Gesänge (Drážďany, 1657)
  • Psalmen Davids (Drážďany, 1661)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje a literatura[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Schütz na anglické Wikipedii.

  • Manfred Bukofzer, Music in the Baroque Era. New York, W.W. Norton & Co., 1947. ISBN 0-393-09745-5
  • Basil Smallman: Heinrich Schütz, The Master Musicians, 2000.
  • Tamsin (nee Tristan) Jones, "Passions in Perspective: An Analytical Discussion of the Three Passions of Heinrich Schütz (1585-1672) against their Historical and Stylistic Backgrounds" (Ph. D. thesis, University of Birmingham, 2000)
  • Heinrich Schütz: "Geistliche Chor-Music, Op. 11." Edited by Andrew Thomas Kuster. Ann Arbor, MI, 2005. ISBN 1-4116-4243-0.
  • Erich H. Müller, Heinrich Schütz - Gesammelte Briefe und Schriften, Regensburg 1931
  • Hans Joachim Moser, Heinrich Schütz. Sein Leben und sein Werk, Kassel, 1936
  • Hans Heinrich Eggebrecht, Heinrich Schütz. Musicus Poeticus, Göttingen 1959, Wilhelmshaven 1984, ISBN 3-7959-0410-2
  • Otto Brodde, Heinrich Schütz. Weg und Werk, Kassel 1979, ISBN 3-7618-0159-9
  • Martin Gregor-Dellin, Heinrich Schütz. Sein Leben, sein Werk, seine Zeit, München 1987, ISBN 3-492-02919-1
  • Mara R. Wade: Heinrich Schütz as Artistic Director of the Great Wedding, in: German Court Culture and Denmark. Wiesbaden: Harrassowitz 1997, S. 221-278, ISBN 3-447-03899-3
  • Michael Heinemann, Heinrich Schütz, Rowohlt, Hamburg 1994, ISBN 3-499-50490-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]