Odsvěcení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Odsvěcení je termín vztahovaný k bohoslužebným stavbám, které přestaly sloužit původnímu bohoslužebnému účelu, nebo zasvěceným osobám (kněžím či jiným duchovním), které byly zbaveny svátostného pověření. Jeho použití vychází z (mylné) představy, že jde o proces, který zruší předchozí vysvěcení.

Kodex kanonického práva (CIC, can. 1222) stanoví, že přestane-li posvěcený prostor sloužit bohoslužebným účelům, může ho diecézní biskup předat k jinému počestnému využití, které nezpochybní tu skutečnost, že takové místo nepřestává být posvátným prostorem; prostor smí být předán jen „ad usum non sordidum“, tj. k účelu ne potupnému nebo nečestnému. Liturgický institut ústy prof. ThDr. Jana Matějky konstatoval, že mluvit o „odsvěcení“ je bezobsažné, a proto nesprávné. Ač některé kostely jsou činností v nich provozovanou znesvěcovány, nelze mluvit o jejich odsvěcení, protože zůstávají posvátným prostorem se všemi důsledky.[1] Štěpán Plaček považuje frekventovaný termín „odsvěcení“ za problematický. Zdeněk Demel z Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích uvedl, že termín navozuje dojem jakéhosi speciálního církevního obřadu, který místu odebere jeho určení posvátného prostoru pro bohoslužbu.

Podle odborníků na liturgii však předáním k jinému počestnému využití nepřestávají být posvátným prostorem, posvátný prostor zaniká až s narušením obvodového zdiva.[2] Neexistuje církevní formulář pro obřad odsvěcení, kostel však může ztratit v některých případech své posvěcení, například když se zřítí více než polovina míst, kde jsou konsekrační kříže, když se v kostele prolije v zločineckém úmyslu krev a v některých dalších vyjmenovaných případech.[3]

V liturgii před II. vatikánským koncilem se znamení oleje v případě „odsvěcení“ nebo vážného zneuctění odstraňovalo ze stěn chrámu i z hlavy kněze odřením cihlou.[4]

Tridentský koncil odmítl mínění těch, kteří svěcení kněží přisuzovali dočasný charakter.[5][6] Richard Rohr se domnívá, že svěcení kněží je povolání do určité role, které může být dočasné, a proto podle něj kněžský úřad není nesmazatelný.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kostel sv. Michaela Archanděla na Starém Městě v Praze, anonymní web zveřejňující dokumenty aktivistů proti prodeji kostela
  2. Štěpán Plaček: Na kostelu nikdo nezbohatne, Katolický týdeník, příloha Perspektivy 01/2007
  3. vikář Norbert Josef Zeman: Co je pro nás kostel?, Diskuse o budoucnosti kostelů a jejich možném novém využití (nejen na Broumovsku) a o věcech souvisejících, web Broumovsko, nedatováno
  4. P. Vladimír Málek: Prožívat Boží blízkost v každé chvíli, Katolický týdeník 05/2005
  5. Sess. XXIII. De sacramento ordinis, cpt. 4.
  6. a b Michal Kretschmer: Agenda a spiritualita P. Richarda Rohra (2. část), Te Deum, 2007

Související články[editovat | editovat zdroj]