Milena Vukotić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: italskou herečku Milenu Vukoticovou.
Milena Teodózie Černohorská
kněžna černohorská (do 1910)
královna Černohorců (od 1910)
velkovévodkyně Podgorická
Queen of Montenegro.jpg
Královna Milena Vukotić Černohorská v roce 1910
Doba vlády 1860 - 1918
Sňatek 1860 - 1921
Korunovace 28. srpen 1910
Úplné jméno Milena Teodózie Vukotić Černohorská
Tituly Její výsost kněžna;
Její veličenstvo královna;
velkovévodkyně Podgorická
Narození 4. květen 1847
Čevo, Černá Hora
Úmrtí 16. březen 1923
Cap d´Antibes, Francie
Pochována San Remo, Itálie (nyní královská kaple Ćipur, Cetinje, Černá Hora
Předchůdce Darinka Kvekić
Následník Marie Rumunská (jako královna Srbů, Chorvatů a Slovinců);
Jutta Meklenburská (jako choť hlavy dynastie)
Panovník Nikola I. Petrović-Njegoš
Potomci princezna Zorka Milena;
princezna Milica Ada;
princezna Anastázie Jelika;
princezna Marica Isidora;
korunní princ Danilo Alexandr;
princezna Elena Alexandra;
princezna Anna Marie Antonie;
princezna Sofie Liliana;
princezna Xenie Olga;
princ Mirko Dmitrij;
princezna Věra Světlana;
princ Petr Štěpán
Dynastie Petrović-Njegoš (sňatkem)
Otec Petr Stefanov Vukotić
Matka Jelena Voivodićová
Podpis SMilena.JPG

Milena Teodózie Vukotić, cyrilicí: Милена Теодосија Вукотић (4. května 1847, Čevo, Černá Hora16. března 1923, Cap d´Antibes, Francie) byla černohorská kněžna a později královna, manželka Nikoly I. Petroviće-Njegoše - knížete a krále černohorského.

Sňatkem se tak stala členkou černohorské královské rodiny a dynastie Petrovićů-Njegošů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Milena se narodila 4. května 1847 v Čevu jako jediné dítě černohorských diplomatů velkovévody Petra Stefanova Vukotiće a Jeleny Voivodićové. Její otec byl jedním z největších vlastníků půdy v Černé Hoře a blízkým přítelem velkovévody Mirka Petroviće-Njegoše (bratra knížete Danila II.), se kterým bojoval v bitvách v roce 1850 - 1859. Oba přátelé se rozhodli pro spojení svých dětí - v roce 1853 byla tedy šestiletá Milena zasnoubená s Mirkovým jediným synem Nikolou, kterému bylo dvanáct let. Nikola byl synovec a dědic bezdětného vládnoucího knížete Danila II.

Kněžna Milena v roce 1888

V roce 1856, po smrti své matky, byla Milena poslána do Cetinje - již se životem zajištěným na dvoře černohorských vládců. V letech 1856 - 1860 vyrůstala v domácnosti velkovévody Mirka, jejího pozdějšího tchána, především po boku Mirkovy nejstarší dcery Anastázie. Během těchto čtyř let se stala v rodině velmi oblíbenou: "Můj otec a matka ji brali jako svou vlastní dceru", napsal později Nikola. "Můj zesnulý strýc (kníže Danilo) ji také velmi miloval a jednal s ní jako s vlastním dítětem, a Milena se mu ze všech sil snažila svou lásku a úctu ve všech směrech opětovat. Byla velice krásná, sladká, laskavá, jemná a především oddaná."

Během těchto šťastných let však Milena jen zřídka viděla svého snoubence a budoucího manžela. Ten, o šest let starší, byl vzděláván nejprve v Terstu, později v Paříži.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Atentát na knížete Danila 12. srpna 1860 měl za následek rychlý a nečekaný nástup osmnáctiletého Nikoly na trůn. Krátce poté Nikola onemocněl zápalem plic. Naštěstí se z této choroby po několika týdnech vyléčil a bylo ihned rozhodnuto o co nejdřívějším uspořádání svatby. Milenin otec Petr odcestoval do Petrohradu a informoval o sňatku cara Alexandra II., vládce Ruského impéria, největší černohorské spojenecké země. Dne 8. listopadu 1860, ve věku 13 let, se Milena vdala za devatenáctiletého Nikolu I., knížete černohorského, jež se stal v roce 1910 králem. Jejich svatba byla sice jednoduchým, ale krásným obřadem, konajícím se v kostele Vlaska Crkva v Cetinje v Lovćenském údolí.

Manželství bylo především politické: Milenina rodina hrála důležitou roli v černohorské politice. I přes tyto skutečnosti se manželé velice milovali a zplodili dvanáct dětí.

V prvních letech sňatku byla Milena jako choť a kněžna poněkud obtížná. Byla totiž nezkušenou a zpočátku osamělou postavou, kterou velice zastiňovala bývalá kněžna Darinka Kvekić, vdova po zesnulém knížeti Danilovi, která měla s Nikolou dobrý vztah. Během prvních čtyř let manželství neměla žádné děti. Avšak po smrti Darinky se začal Milenin život zlepšovat a v roce 1865 upevnila kněžna svou pozici definitivně tím, že dala knížeti Nikolovi prvního potomka - princeznu Ljubicu, později známou pod jménem Zorka. Právě po porodu dcery začali žít manželé v Cetinjském královském paláci spolu a navzájem se více sblížili. V letech 1865 a 1869 měla Milena další tři dcery v rychlém sledu a ohromnou slávou bylo narození následníka trůnu Danila Alexandra, pozdějšího černohorského korunního prince v roce 1871. Avšak později postihla královský pár i celou zemi smutná událost - po narození dalších dvou dcer zemřela na jaře 1876 ve věku necelých dvou měsíců mladičká dcerka Sofie (především na Nikolův rozkaz jí byl po smrti udělen titul vévodkyně Podgorická - Milena si toto pozdější hlavní město oblíbila a za jeho zvelebení jí byl udělen Nikolou titul Podgorická velkovévodkyně. Sofie v Podgorice zemřela). Milenin vztah s manželem se však touto událostí ještě více upevnil, později na svět přišly ještě další dvě dcery a dva synové a kněžna se stala respektovanou a vlivnou.

28. srpna 1910, při příležitosti dvousetleté vlády dynastie Petrovićů-Njegošů, bylo v Cetinje vyhlášeno Černohorské království. Milena se tak stala, po boku svého manžela, historicky první černohorskou královnou.

Král a královna po korunovaci 28. srpna 1910

8. listopadu 1910 manželé oslavili zlatou svatbu.

Po čas celé její dlouholeté vlády šlo o vlídnou, mírumilovnou a laskavou dámu, velmi oblíbenou u dvora i u poddaných. Na svého manžela měla veliký vliv a na její rady také často Nikola I. zmírňoval tresty, navržené parlamentem či vládou.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Milena byla až do svých 13 let negramotná, přesto měla velkou slabost pro vzdělání. Po svatbě začala navštěvovat soukromou školu v Bijelo Polje, největších dovedností však nabyla doma v Cetinje - především samovýukou. Zajímala se o historii, přírodu a botaniku - na její přání nechal také Nikola postavit roku 1889 Zimní královský palác v Milenině oblíbeném městě Podgorice, kde si částečně sama navrhla celou královskou zahradu se spoustou stromů, keřů, bonsají a cizokrajných i místních rostlin. Nadaná byla také na hudbu. Učila se hrát na zobcovou flétnu a hoboj.

Postupem času se stávala zkušenou i v politických záležitostech - zatímco byl její manžel byl pryč na státních návštěvách v Rakousko-Uhersku a Rusku v zimě 1868 - 1869 (a ne jen tehdy), měla na starosti soudní záležitosti. Většinu svých mezistátních návštěv přijímala právě v podgorickém paláci.

Zimní královský palác v Podgorice - postaven na přání Mileny

Děti[editovat | editovat zdroj]

Milena Vukotić měla dvanáct dětí (9 dcer a 3 syny), pět vnoučat, jednoho pravnuka, dvě prapravnoučata a jednu praprapravučku. Pět z jejích dcer uzavřelo manželství, z nichž každá se vdala za knížete či krále, což Mileninému manželovi zajistilo přezdívku "tchán Evropy"; přezdívku sdílel s Dánským králem Kristiánem IX..

Synové[editovat | editovat zdroj]

Původní hrobka krále a královny v San Remo v Itálii

Současný následník trůnu Nikola II. Petrović-Njegoš (* 1944) je pravnuk královny Mileny, syn prince Michaela.

Dcery[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Černohorská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Italské království
Francie
Osmanská říše
Portugalské království
Rakousko-Uhersko
Ruské impérium

Tituly[editovat | editovat zdroj]

Plný oficiální titul Mileny Vukoić zněl

Její Veličenstvo Milena Teodózie Vukotić, z milosti Boží kněžna a následná královna černohorská, velkovévodkyně Podgorická a hraběnka Andrijevická

Známá byla ale pod tituly Její Výsost kněžna a později Její Veličenstvo královna.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Po připojení Černé Hory ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v roce 1918 byla královská rodina nucena odejít do exilu. Do roku 1919 ještě pobývala v podgorickém paláci, který se stal organizačním centrem poválečných protestů proti sjednocení (nejdůležitějším bylo Vánoční povstání).

Královna zemřela 16. března 1923 v Cap d´Antibes ve Francii, dva roky po smrti svého manžela, před smrtí stále usilovala o navrácení dynastie na černohorský trůn. Byla pohřbena v San Remo v Itálii. V roce 1989 byly ostatky královny, krále a princezen Xenie a Věry převezeny do královské kaple Ćipur v Cetinje.

U Černohorců se stala jak za svého života, tak i v současnosti velmi oblíbenou kněžnou, královnou a celkově důležitou postavou černohorské historie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]