Sanstefanská mírová smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Velké Bulharsko dle Sanstefanské smlouvy.
Dům, kde byla smlouva signována.

Sanstefanská mírová smlouva je rusko-turecká předběžná smlouva, která byla podepsána 3. března 1878 v istanbulské předměstské části San Stefanu (Yeşilköy). Tato smlouva ukončila rusko-tureckou válku trvající v rozmezí let 1877-1878.

Sanstefanská mírová smlouva vycházela z představ nekritického panslavismu a vůbec nebrala v úvahu reálné postavení Ruska v mezinárodním systému. Pokud by totiž došlo k jejímu naplnění, pak by znamenala významné posílení ruského vlivu na Balkánském poloostrově a změnu stávajícího rozložení sil evropských velmocí.

Obsah smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Smlouva obsahuje preambuli, 29 článků a závěr. Hovoří o změnách uspořádání Rumunska, Bulharska, Černé Hory a Srbska.

Smlouvu podepsali ruský velvyslanec v Turecku Alexander Nelidov a vládní vyjednávač kníže Nikolaj Pavlovič Ignatěv, turecký ministr zahraničních věcí Safvet Paša a turecký velvyslanec v Německu Sadullah Bej.

Černá Hora, Srbsko a Rumunsko[editovat | editovat zdroj]

Bulharsko[editovat | editovat zdroj]

  • Dle smlouvy se Bulharsko stalo autonomním podřízeným knížectvím tzv. "Velkým Bulharskem" s právem na vlastní vládu a armádu. Jeho nové území mělo rozlohu 170 000 km2. K území patřilo celé severní Bulharsko bez oblasti severní Dobrudži. Rusko získalo kromě územních zisků v Zakavkazku i celou Besarábii a Rumunsko náhradou za tuto ztrátu mělo obdržet Dobrudžu spolu s vysokou finanční kompenzací.
  • Velké Bulharsko dále zahrnovalo celou Thrákii, společně s Gjumjurdžinskem a téměř celou Makedonií (čl. 6).
  • Chalkidický a Soluňský poloostrov připadly Turecku. V čele Velkého Bulharska měl stát volený princ (kníže) schválený osmanskou Nejvyšší portou a evropskými mocnostmi. Nově zřízená bulharská Šlechtická rada (sněm) měla připravit návrh nové ústavy. (čl. 7).
  • Turecká armáda se měla z Velkého Bulharska stáhnout. Ruská vojenská přítomnost byla plánována ještě na další dva roky (čl. 8).

Rusko[editovat | editovat zdroj]

  • Rusko získalo území v Zakavkazku (včetně měst Batumi a Kars), dále severní Dobrudžu, která ale byla přenechána Rumunsku, jakožto kompenzace za Jižní Besarábii, kterou Rusko mělo připojit. (čl. 19).
  • Turecko se zavázalo k reformám v Bosně a Hercegovině (čl. 14), na Krétě, Epirusu a Thesálii (čl. 15).
  • Režim v Úžinách (Bosporu a Dardanely) umožňoval svobodnou plavbu všem neutrálním lodím v míru i ve válce. (čl. 24).

Reakce evropských velmocí[editovat | editovat zdroj]

Vytvoření Velkého Bulharska bylo mocnostmi, především Velkou Británií, chápáno jako průhledný pokus Ruska získat přístup do Středomoří. Rakousko tuto smlouvu považovalo za bezprecedentní porušení předchozích dohod (viz Budapešťská konvence). Důsledkem podpisu této smlouvy byl pevný postoj Velké Británie (povolalo vojenské rezervy, okupovalo Kypr) a Rusko se neodvážilo vyvolat novou válku. Berlínský kongres toho samého roku 1878 provedl revizi smlouvy.

Územní změny hranic dané Sanstefanskou smlouvou[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Treaty of San Stefano ve Wikimedia Commons