Edmund z Langley

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edmund z Langley
vévoda z Yorku, earl z Cambridge
Edmund of Langley 2C Duke of York.jpg
Edmund z Langley
Narození 5. června 1341
Kings Langley, Hertfordshire
Úmrtí 1. srpna 1402 (ve věku 61 let)
Kings Langley, Hertfordshire
Pochován Kings Langley, Hertfordshire
Manželky I. Isabela Kastilská
II. Jana Hollandová
Potomci 2 synové a dcera
Rod Yorkové
Dynastie Plantageneti
Otec Eduard III. Anglický
Matka Filipa z Hainaultu

Edmund z Langley, 1. vévoda z Yorku, 1. hrabě z Cambridge (5. června 13411. srpna 1402) byl syn anglického krále Eduarda III. a jeho ženy Filipy z Hainaultu, čtvrtý z pěti synů, kteří se dožili dospělosti. Byl zakladatelem rodu Yorků, vedlejší větve dynastie Plantagenetů, která později nastoupila na anglický trůn. Svůj přídomek z Langley získal podle místa svého narození, paláce Langley v Hertfordshiru.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po smrti svého kmotra, hraběte ze Surrey, získal Edmund jeho země na sever od Trentu, hlavně v Yorkshiru. V roce 1359 doprovázel svého otce krále Eduarda III. na neúspěšné vojenské výpravě do Francie. Roku 1361 se stal rytířem Podvazkového řádu a o rok později (13. listopadu) získal titul hraběte z Cambridge.[1] V roce 1369 se připojil se svými 400 pěšáky a 400 lučištníky k Johnu Hastingsovi při jeho kampani v Bretani a Angoulême. Následujícího roku, znovu s Hastingsem, podstoupil výpravu na osvobození pevnosti Belle Perche a poté doprovázel prince Eduarda (tzv. černého prince) na tažení, které vyvrcholilo obležením a následným vypleněním města Limoges. Roku 1375 se spolu s Edmundem Mortimerem, vypravil osvobodit Brest, ale po úvodních úspěších bylo podepsáno příměří. Dne 12. června 1376 se stal konstáblem hradu Dover a správcem pěti přístavů, kteréžto posty držel až do roku 1381. Roku 1381 vedl neúspěšnou expedici, která se připojila k Portugalcům v útoku na Kastilii. Po měsících nerozhodnosti byl vyhlášen mír mezi Španělskem a Portugalskem a Edmund musel odvést své nespokojené oddíly domů. Dne 6. srpna 1385 obdržel titul vévody z Yorku.

Na přelomu let 1394 a 1395, když král Richard II. vytáhl do Irska, působil jako správce království a roku 1395 předsedal parlamentu. V roce 1396 opět spravoval království během královy krátké návštěvy Francie, kde vyzvedával svou nastávající manželku Izabelu z Valois. Třetí období jako zástupce krále nastalo roku 1399, kdy se král Richard opět vydal válčit do Irska. Na konci června 1399 se v Bridlingtonu v Yorkshire vylodil exulant Henry Bolingbroke. Edmund shromáždil armádu, aby se mu postavil, ale poté se k němu připojil, za což byl bohatě odměněn. Bolingbroke svrhl Richarda II. a stal se Jindřichem IV. Vévoda z Yorku poté zůstal věrný novému lancasterskému režimu. V roce 1399 byl krátce jmenován správcem Západní marky na hranicích se Skotskem. Edmund z Langley zemřel 1. srpna 1402 v paláci Langley a byl pohřben v místním kostele. Jeho vévodský titul přešel na jeho nejstaršího syna Eduarda z Norwiche.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Edmundova první žena Isabela byla dcerou kastilského krále Petra I. a Marie z Padilly. Měli spolu dva syny a dceru:

Po Isabelině smrti roku 1392 se Edmund oženil se svou příbuznou Janou Hollandovou. Jejich manželství zůstalo bezdětné.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edmund of Langley, 1st Duke of York na anglické Wikipedii.

  1. COKAYNE, G. E., a kol. The Complete Peerage of England, Scotland, Ireland, Great Britain and the United Kingdom, Extant, Extinct or Dormant, new ed.. Svazek XII/2. [s.l.] : [s.n.]. S. 896. (anglicky) 


Vévoda z Yorku
13851402
Nástupce:
Eduard z Norwiche
Hrabě z Cambridge
13621402
Nástupce:
Eduard z Norwiche