Mário Soares

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mário Soares

Mário Alberto Nobre Lopes Soares (* 7. prosince 1924) je portugalský politik, představitel Socialistické strany (Partido Socialista), v jejímž čele stál v letech 19731986. Byl premiérem Portugalska v letech 19761978 a 19831985 a prezidentem Portugalska v letech 19861996.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval historii a filozofii na Univerzitě v Lisabonu a posléze zde působil jako vyučující. Na studiích se zapojil do opozičního hnutí proti Salazarově diktatuře a vstoupil i do Portugalské komunistické strany. Byl několikrát zatčen a musel odejít z univerzity. Vystudoval proto práva a stal se právníkem.

V 60. letech se vzdálil komunistickému hnutí a v roce 1964 založil sociálnědemokratické hnutí Acção Socialista Portuguesa (Portugalská socialistická akce), z níž roku 1973 vznikla portugalská Socialistická strana (v německém Bad Münstereifelu, pod patronací Willyho Brandta). Od roku 1970 působil v exilu, v Římě. Do Portugalska se vrátil během takzvané Karafiátové revoluce roku 1974. Vznikla prozatimní demokratická vláda pod vedením Vasco Gonçalvese, v níž se Soares stal ministrem pro kolonie a začal přispívat k rozbití koloniálního panství - zahájil například jednání se Samorou Machelem o nezávislosti Mozambiku. Vláda však byla brzy paralyzována spory mezi socialisty a komunisty, které vzplály zejména kvůli vlivu v levicovém deníku República.

Ve volbách roku 1976 socialisté zvítězili, sestavili vládu a Soares se stal premiérem. V kabinetu byli nejprve i komunisté, ale brzy odešli. Menšinový kabinet pak udělal řadu nepopulárních opatření ke zkrocení rozpočtových deficitů. Nebyl proto dlouho udržitelný a Soares roku 1978 rezignoval. U moci se pak střídali úřednické, středové a konzervativní vlády, až do roku 1983, kdy se Soares stal podruhé premiérem. Jeho druhá vláda prosadila vstup Portugalska do Evropského hospodářského společenství, přičemž se Soaresovi podařilo v této věci otočit portugalské veřejné mínění.

Roku 1986 zvítězil v přímých prezidentských volbách o pouhá dvě procenta, při znovuzvolení roku 1991 však již jednoznačně triumfoval se ziskem 70 procent hlasů. Jeho prezidentství bylo založeno na spektakulárních cestách po Portugalsku, které byly vždy tématické (například životní prostředí apod.). Aktivně též kritizoval konzervativní vlády, s nimiž musel během svého prezidentství spolupracovat, což někteří komentátoři kritizovali jako překračování ústavní role prezidenta.

Po skončení prezidentského mandátu se roku 1999 stal europoslancem za Socialistickou stranu, europarlament opustil roku 2004. Roku 2005 znovu kandidoval na prezidenta, získal však již jen 14 procent hlasů a skončil až třetí za konzervativcem Aníbalem Cavaco Silvou a nezávislým kandidátem Manuelem Alegrem. V anketě Naši velcí Portugalci (obdoba Největší Čecha či 100 Greatest Britons) z roku 2007 však skončil dosti vysoko, na 12. místě.

Je členem největší portugalské zednářské lóže.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]