Včelí vosk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Včelí dílo
Nahoře okraj vylisované voskové mezistěny, dole čerstvě vyprodukované voskové šupinky,

Včelí vosk (kód přídatné látky E901[1]) je přirozený produkt, který vzniká metabolickou přestavbou medu a pylu v těle některých druhů včel. U včely medonosné je producentem dělnice ve 12. až 18. dni svého života.

Vosk fyziologicky[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Při tvorbě díla včela doslova potí vosk na tzv. voskových zrcátkách na spodní straně 3.-6. článku (tergit) zadečku. Chitinová stěna zrcátek je perforovaná mikroskopickými otvory, jimiž po zvýšené námaze tryská sekret jako čerstvý vosk. Na vzduchu tuhne a ve formě šupinky přebírá anatomický tvar zrcátka. I když se šupinka odloupne, zůstává částečně zasunutá pod přečnívajícím okrajem sousedního článku zadečku.

Hmotnost jedné, 0,5 mm silné, šupinky se pohybuje v rozmezí 0,8-2 mg. Energetická (metabolická) náročnost u produkce vosku je vysoká. Ke vzniku 1 kg vosku včely spotřebují 3,5-10 kg medu a kolem 50 g pylu.

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

Včela šupinku podle potřeby sbírá kartáčkem třetího páru noh a zpracovává kusadly. Vzniká bílá tvarohovitá hmota. Působením slin se stává vláčnou za předpokladu, že teplota prostředí je 33 °C až 36 °C.

Nové voskové dílo včely zakládají tím způsobem, že se zavěsí na strop obývané dutiny a zaklesnuté nožkami jedna do druhé vytvoří jakýsi živý závěs. V této poloze kolektivně zpracovávají produkovaný vosk a společně hnětou stěnu díla.

(V úlech budují včely dílo na předem lisovaných voskových mezistěnách. Mezistěny podle potřeby a v požadované velikosti vkládá do úlu včelař).

Nové voskové dílo má bíložlutou barvu. Včelařská odborná terminologie ho označuje termínem panenská souš. Každá vylíhlá včela zanechá v buňce košilku - dílo díky tomu mění barvu a postupem času tmavne přes odstín propečené žemle až k tmavohnědé. Několikaleté plásty jsou zčernalé.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

rozestavěné dílo na lisované mezistěně
Vytěžený včelí vosk

Relativní permitivita εr je 2 až 2,9.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Včelí dílo, což jsou ploché desky opatřené z obou stran hustou sítí šestibokých buněk, je včelstvem využito:

  • k uskladnění zásob medu a pylu,
  • k vývoji včelího plodu – raná vývojová stádia nových jedinců (vajíčko, larva, kukla)
  • prázdné dílo (souše) v okrajových partiích úlu resp. v dutině stromu slouží jako tepelná izolace

Včelařské názvosloví[editovat | editovat zdroj]

Pro včelí dílo užívají včelaři ustálené názvosloví:[2]
je-li vystavěno na mezistěně:

  • dílo s prázdnými buňkami – SOUŠ
  • dílo zaneseno medem, voskem či plodem – PLÁST
  • odřezky plástů nebo souší ke zpracování – VOŠTÍ
  • dílo čerstvé ještě "nepoužité" – PANENSKÉ DÍLO

stavba ve volném prostoru bez mezistěn:

  • DIVOČINA
  • je-li divočina zanesena medem, pylem nebo plodem – STRDÍ

Vosk chemicky[editovat | editovat zdroj]

Vosk obsahuje až 284 různých složek. Ne všechny byly identifikovány, ale asi 111 z nich jsou látky těkavé. Z kvantitativního hlediska jsou nejvýznamnější monoestery a diestery nasycených a nenasycených uhlovodíků, volných mastných kyselin a hydroxypolyesterů.

Hlavními složkami jsou alkylestery mastných kyselin (zejména myricylester kyseliny palmitové), hlavní kyselinou je kyselina cerotová a neocerotová, hlavními alkoholy jsou myricylalkohol a cerylalkohol.

Chemické složení včelího vosku (TULLOCH, 1980)
Frakce Podíl frakce (%) Počet složek ve frakci Poznámka
hlavní vedlejší
Uhlovodíky 14 10 (5) 66 nasycené uhlovodíky C13-39 (cca 66%)
cis-alkeny C31-33
rozvětvené uhlovodíky nemetabolizovatelné běžnými mikroorganismy
Monoestery 35 10 (7) 10 hlavně kyselina palmitová s C24-32 alkoholy
Diestery 14 6(5) 24 obsahují 15-hydroxypalmitovou kyselinu vázanou α, ω 1-dioly s palmitovou nebo nenasycenou kyselinou
Triestery 3 5 20 obsahují 2 hydroxykyseliny nebo hydroxykyselinu s diolem uprostřed
Hydroxymonoestery 4 6 (1) 20 estery diolu s kyselinou nebo hydroxykyselinou s jednosytným alkoholem (C40-50) hydroxypolyestery mají větší molekulovou hmotnost a délku řetězce
Hydroxypolyestery 8 5 20
Estery kyselin 1 7 20 hl. estery kys. 15-hydroxypalmitové s C32-44
Polyestery kyselin 2 5 20 dtto, ale řetězec je delší
Volné kyseliny 12 8(3) 10 hlavně C24, méně C26 a C28
Volné alkoholy 1 5 ?
Neidentifikované 6 7 ?
Celkem 100 74 >210
Poznámka:
Hlavní složky jsou ty, které tvoří více než 1% z dané frakce. Číslo v závorce udává počet frakcí tvořících alespoň 1% ze všech frakcí vosku.
Vedlejší složky tvoří méně než 1% dané frakce.

Význam pro člověka[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Experimentální archeologie i znalosti o dobové metalurgii ukazují, že vosk byl od nejstarších dob využíván při výrobě forem na odlévání kovových předmětů i dnes používanou technologií „na ztracený vosk“.

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Ve starověkém Egyptě našel vosk uplatnění při povrchové úpravě dřeva, hlazení kamene a v kosmetice.
Avicenna znal včelí vosk a dělil jej na světlý (vlastní vosk) a černý (propolis).
V antickém Římě byl vosk používán i jako platidlo.

České země[editovat | editovat zdroj]

Zmínky o strdím oplývajících českých zemích je z 10. století.

České kníže Boleslav II. v roce 993 uložil včelařům daň ve formě odvodu vosku ve prospěch nově zřízeného břevnovského kláštera. Dochoval se opis klášterní listiny v kodexu Gustava Fridricha I., v němž je zmíněna cihla vosku k osvětlování břevnovského kostela.[3]

Vosk je uveden v tzv. refestettském celním tarifu jako zboží vyvážené z Čech. Zejména za panování císaře Karla IV. byl vosk součástí daňových odvodů jako důležitá surovina pro výrobu voskovic – luxusního zboží středověku.

Význam v současnosti[editovat | editovat zdroj]

  • farmaceutický průmysl – v potahové látce tablet, snižuje rychlost rozpouštění léčiva a prodlužuje jeho účinnost, balzám na rty
  • medicína – součástí sterilní směsi (Horsleyho vosk) tmelící látky při operacích lebeční kosti
  • kovoprůmysl – konzervace především zbrojních systémů
  • kovolijectví, šperkařství – výroba kovoliteckých forem technologií „na ztracený vosk“
  • lehký průmysl – impregnace dřeva, leštění obuvi, speciální nátěrové hmoty
  • restaurátorství – součást dobových technologií při restaurování historických předmětů.
  • potravinářství - je uváděn pod značkou E901 (například lesklý povrch lentilky)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ING. PŘIDAL, PH.D., Antonín. Včelí vosk – složení a využití. Moderní včelař. podzim 2007, roč. 4, čís. 5, s. 20-21. ISSN 1214-5793.  
  • MUDR. BROŽEK, Jiří. Včelí produkty IV. – vosk. Moderní včelař. předjaří 2008, roč. 5, čís. 1, s. 23-24. ISSN 1214-5793.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SURYNEK, Jaroslav. Aditiva v potravinách a zdraví konzumenta [online]. časopis ochránců přírody VERONICA, 2000, [cit. 2010-02-08]. Dostupné online.  
  2. VESELÝ, Vladimír. Včelařství. Praha : Brázda, 2003. ISBN 80-209-0320-8. Kapitola Stavba voskového díla, s. 54.  
  3. PETROVÁ, Dáša. Historie svíček. Včelařství, časopis ČSV. leden 2010, roč. 63, čís. 1, s. 12-13. ISSN 0042-2924.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Včela medonosná | Včelařství

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • vcelky.cz původ, složení, zpracování a využití včelího vosku