Francisco Goya

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Goyův autoportrét 1795-1797, The Metropolitan Museum of Art, New York

Francisco José de Goya y Lucientes (30. březen 1746, Fuendetodos16. duben 1828, Bordeaux) byl španělský malíř a rytec romantismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Francisco José de Goya y Lucientes se narodil 30.3. 1746 ve vesničce Fuendetodos na severu Španělska jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny z Aragonie. Později ale žil hlavně v Madridu. Vyrůstal v Zaragoze a ve 14 letech se učil u uměleckého přítele svého otce Josécandy. R. 1763 odjíždí do Madridu s cílem přihlásit se na Královskou akademii San Fernando. Nepřijali ho. Neúspěch se několikrát opakuje, setkává se však s Franciscem Boyenem. R. 1769 odchází do Itálie, kde získává čestné uznání v soutěži pořádané akademií v Parmě.

Vzestup v kariéře - 70. - 80. léta[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Zaragozy r.1771 začíná získávat první zakázky pro církev a jeho úspěchy se stupňují. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou Francisca Bayeu. Dál pracuje v Zaragoze, vytváří fresky pro kartuziánský klášter Aula Dei. R. 1774 Goya dostává od Královské gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku a předlohy k tapiseriím. Stěhuje se do Madridu. Od návrhů gobelínů a oltářů přes portréty vysokých španělských šlechticů dosahuje postu dvorního malíře. R. 1780 je Goya jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda.

1783 Královský ministr hrabě de Floridablanca si u Goyi objednává svůj portrét. Následují další příslušníci aristokracie. Goya se stává vyhledávaným portrétistou. 1786 Goya je jmenován královským malířem (Pintor del Rey) s ročním platem 15 000 reálů. Portréty si Goya získal slávu a obdržel čestné tituly: r.1789 se stává dvorním malířem (Pintor de Cámara), r.1795 je jmenován ředitelem královské akademie. Španělsko uzavírá s Francií mír. R. 1799 se stává se prvním dvorním malířem (Primer Pintor de Cámara) s ročním platem 50 000 reálů.

Goya modelům nelichotil. „Ozdobil je šerpami a navlíkl do bohatých šatů, ale nenamaloval ani trůn, ani erb nijak se nepokusil podtrhnout vznešené postavení tohoto rodu králů a královen z milosti boží.“ 1

Španělské ženy, Majas[editovat | editovat zdroj]

Maja znamená ve španělštině mladou, pěknou ženu se zálibou v provokativním vystupování. Majas se živily prodejem jedlých kaštanů a pomerančů. Živily i své manžele. Od ostatních se lišily svým zevnějškem : vlasy zakryté síťkou, pestré šaty s hlubokým výstřihem, které odhalovaly nohy ke kotníkům. Během doby se tato skladba oblečení stala módní i ve vyšších kruzích na protest proti francouzské módě až se dnes chápe téměř jako národní kroj.

90.léta : Rozmary - Los Caprichos[editovat | editovat zdroj]

R.1792 vytváří poslední kartony k tapiseriím. Poté cestuje do Andalusie, kde vážně onemocní a ohluchne. 1793 se Goya vrací do Madridu a začíná znovu pracovat. Jeho práce se ale začíná značně lišit od předchozí tvorby. Francie toho roku vyhlašuje Španělsku válku. R. 1799 vydává Goya Rozmary - Los Caprichos, soubor 80 leptů. Lepty mu poskytly možnost oslovit širší publikum. K častým námětům patří noční můry, společenská kritika : neřestí, výstředností a bláznovství zosobňovaných španělskými hidalgy. 15% španělské populace se hlásilo ke šlechtickému původu – hidalgové. To byl pro mnohé důvod, proč nepracovat. Proto je Goya zobrazuje posměšně jako osly.


Spánek rozumu plodí nestvůry“. Francisco Goya

Počátek 19. století : Hrůzy války[editovat | editovat zdroj]

R. 1807 navzdory paktu neutrality zahajují francouzská vojska v čele s generálem Napoleonem invazi do Španělska. 2. května r. 1808 propuká v Madridu lidové povstání proti francouzské nadvládě. Je krutě potlačeno. Začíná španělská válka za nezávislost. Trvala pět let. Z toho období pochází další Goyův cyklus s názvem Hrůzy války. R. 1810 začíná Goya pracovat na souboru leptů Hrůzy války a zároveň portrétuje Josefa Bonaparta, jehož Napoleon dosadil na španělský trůn. R. 1812 umírá Goyova manželka Josefa. O rok později se k němu nastěhuje Leocadia Weissová. R. 1814 po Napoleonově porážce a abdikaci se vrací král Ferdinand VII. Zahajuje tvrdé represe vůči liberálům. Goya zůstává dvorním malířem a vytváří historické obrazy : Druhý květen, 1808 a Třetí květen, 1808. Musí se však hájit před inkvizicí proti obvinění z obscénnosti kvůli obrazu Nahá maja (Maja desnuda). Goya maloval, co viděl, proto provokoval. Akty v této době církev zakazovala a konfiskovávala. Z toho důvodu vytvořil Goya podobný obraz Oblečená maja. Oba portréty, nahé i oblečené maji, věnoval malíř hraběti Godoyovi, nejmocnějšímu muži Španělska. Ten, protože si byl vědom zákazu, ukazoval svým návštěvníkům jeden nebo druhý obraz, podle toho, co byli zač.

R. 1816 vydává sérii 33 akvatint s názvem: Umění býčích zápasů - Tauromaquia. Motivy koridy prochází celým Goyovým dílem.

20. léta : Černé malby[editovat | editovat zdroj]

Po válce s Francouzi následovala ve Španělsku občanská válka. Zemi ovládl chaos, strach a zoufalství. Útlak ze strany vlády následoval silný lidový odpor. V letech 1820-23 pokrývá stěny dvou místností svého domu tzv. černými malbami. R. 1824 odjíždí do Francie do exilu, kde žije mnoho jeho španělských liberálních přátel. R. 1825 vydává litografie Býci z Bordeaux. R. 1826 se na krátko vrací do Madridu, aby požádal o uvolnění z funkce dvorního malíře. Král mu milostivě přiděluje roční penzi 50 000 reálů. Vrací se do Francie (Bordeaux), kde maluje žánrové scény : Mlékařka z Bordeaux a církevní fresky. Ke konci života se často Goya ve své práci zaměřuje na výjevy ze života významných světců a zázraků, které vykonali. Církevní náměty lze chápat jako snahu o usmíření s církví a obrácení se k duchovnímu životu v důsledku blížící se smrti.

Goyův vliv stoupal společně s tím, jak se v jeho díle objevovaly subjektivní a revoluční prvky a to v době, kdy tyto směry nebyly dominantní. Důraz na popředí a zamlžené pozadí předcházel dílo Édouarda Maneta.

Goya byl královským portrétistou stejně jako kronikářem historie. Vytvořil cyklus obsahující 80 rytin, nazvaný Los Caprichos (Rozmary). Ten měl znázorňovat to, co nazýval „nespočetné slabosti a pošetilosti, které se nacházejí v kterékoli civilizované společnosti a běžné předsudky a podvodné praktiky, které zvyk, ignorance nebo sebezahleděnost přetvořily v obyčejné.“ [1]

Rodina Karla IV., olej na plátně 280 x 336 cm, Museo del Prado, Madrid, skupinový portrét

Namaloval také španělskou královskou rodinu včetně Karla IV. Španělského a Ferdinanda VII. Španělského. Jeho bohatá tematická šíře postupovala od bohatých oslav pro tapiserie, přes kreslené postavičky až po scény války, boje a těl. Tento vývoj odrážel ztemňování jeho mysli.

Současní vědci se domnívají, že olovo obsažené v jeho barvách mu roku 1792 způsobilo ztrátu sluchu. Krátce před smrtí se stáhl do ústraní a pracoval na vystrašujících a temných výjevech šílenosti, vzteku a fantazie. Styl těchto Černých maleb (Pinturas Negras) předznamenal příchod expresionistického hnutí.

Poté co Napoleon Bonaparte uchvátil moc ve Španělsku, odešel Goya na odpočinek do své vily „Quinta del Sordo“ (Sídlo hluchého). Některé z jeho obrazů znázorňují scény z války, plné hrůzy a děsu.

Zemřel slepý a hluchý 16. dubna 1828, v dobrovolném exilu v Bordeaux.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nahá Maja, olej na plátně, 97 x 190 cm, Museo del Prado, Madrid
Oblečená Maja, olej na plátně, 95 x 190 cm, Museo del Prado, Madrid

Jedny z nejznámějších Goyových maleb jsou Nahá Maja (La Maja desnuda) a Oblečená Maja (La Maja vestida). Znázorňují stejnou ženu ve stejné pozici, avšak jednou nahou a podruhé oblečenou. La Maja Vestida namaloval po pobouření ve španělské společnosti, které vyvolala Nahá Maja. Odmítl na ní namalovat šaty a tak místo toho vytvořil zcela nový obraz.

Další dobře známé Goyovo dílo je Saturn požírající svého syna, které zobrazuje scénu z řecko-římské mytologie, kdy bůh Saturn pojídá dítě. Tato malba je jedna ze 14 v cyklu nazvaném Černé malby.

Mnoho Goyových děl je k vidění v Museo del Prado.

  • Markýza de Pontejos - 1786 - Mellon Collection, National Gallery of Art, Washington
  • Autoportrét - 1795-1797 - The Metropolitan Museum of Art, New York
  • Rodina Karla IV. - 1800 - Prado, Madrid
  • Nahá Maja - 1797-1800 - Prado, Madrid
  • Oblečená Maja - 1800-1803 - Prado, Madrid Vytvořeno kvůli pobouření španělské společnosti
  • Poprava povstalců v Madridu, 3. květen 1808 (Poprava v La Mondoa) - 1814 - Prado, Madrid
  • Saturnus požírající svoje děti - ~1819 - Prado, Madrid
  • Dva starci při jídle - ~1825 - Prado, Madrid
  • Juan Bautista de Muguiro - 1827 - Prado, Madrid
  • Vévodkyně z Alby
  • Stařeny a čas
  • Mlékařka z Bordeaux
  • Spánek rozumu budí nestvůry

Životopisy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Goya - pamětní deska v Bordeaux

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAGENOVÁ, R. M. HAGEN, R. Francisco Goya: 1746- 1828. Nakladatelství Slovart. Bratislava: 2004.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]