Carlos Saura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Carlos Saura

Carlos Saura (*4. ledna 1932) je významný španělský filmový režisér a hlavní představitel evropského psychologického filmu. Jeden z nejuznávanějších světových filmařů. Režisér a scénárista.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pochází z umělecké rodiny (matka byla pianistka, jeho bratr Antonio Saura byl malíř). Od mládí projevoval umělecké sklony a věnoval se umělecké fotografii. V roce 1957 vystudoval režii. V dětství zažil některé momenty španělské občanské války, což v něm zanechalo nepříjemné vzpomínky - na dětství nevzpomíná v dobrém a život bere jako trauma a točení filmů jako terapii. Měl velmi blízký vztah ke své dominantní matce, některé postavy jeho filmů pocházejí z matriarchálně založených rodin.

Filmy[editovat | editovat zdroj]

1958–1975[editovat | editovat zdroj]

K filmu se dostává ke konci 50. let. Debutoval dokumentem Cuenca (1958), následoval film Los golfos (1960) který otevřel španělské kinematografii cestu k neorealismu. La caza (1965) je analýzou ran, které přinesla občanská válka, film získal cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Ve spolupráci s producentem Elíasem Querejetou vznikl i film Peppermint frappé, psychologická sonda do následků represí Francova režimu. Sondami do zla, které trápila španělskou společnost, byly i filmy Stress, es tres, tres 1968, La madriguera (1969), El jardín de las delícias (1970) a Ana y los lobos (1972). Jeho nejlepším obdobím jsou 70. léta. Ana a vlci je jeden z nejzajímavějších Saurových filmů, v hlavní roli se objevuje Geraldina Chaplin a její postava Any se vrací do volného pokračování filmu Mamá cumple cien años. Film La prima Angélica (1973) získal speciální cenu poroty na festivalu v Cannes. Film Elisa, vida mia (1975) poctěný cenou v Cannes, je pravděpodobně Saurovým mistrovským dílem, s mnoha autobiografickými rysy. V 70. letech si režisér vybírá témata, o kterých se moc nemluvilo nebo dokonce nesmělo mluvit: sex, násilí, zabíjení a jiné nižší pudy na pozadí latentní vybalancované směsice politiky a náboženství. Jeho hrdinové často vykazují vnitřní samotu, oddělenost od rodin, která se nedá zacelit. Vyhýbá se katarzi. U spousty jeho filmů lze najít autobiografické prvky, přestože Saura sám to popírá.

1981–2009[editovat | editovat zdroj]

V 80. letech začíná spolupracovat s tehdejším předním tanečníkem flamenca Antoniem Gadesem. Převedl na filmové plátno jeho taneční představení Bodas de sangre (1981) a započal tím nový směr svých hudebně tanečních filmů. Jeho Carmen 1983 byla nominována na Oscara. Další řádka filmů z osmdesátých a devadesátých let jsou: Dulces horas, Antoinera, Los Zancos. V roce 1985 natáčí v Costa Rice ambiciózní projekt o hledání El Dorada. Z roku 1989 je La noche escura, z roku 1990 Ay, Carmela!, filmová adaptace stejnojmenné divadelní hry. V roce 1991 natáčí Buenos Aires film El Sur a roku 1994 začíná točit Flamenco, v roce 1997 v Argentině pak film Tango. V roce 1999 má premiéru Goya en Burdeos, z roku 2001 je Buñuel a La mesa del rey Salomón. Následují hudební snímky Salomé 2002, Iberia (2005) a Fados (2007) v portugalské koprodukci. Mezi jeho posledními filmy vynikají ještě El séptimo (2004) a Don Giovanni (2009). Pro mezinárodní výstavu v Zaragoze 2008 točí krátkometrážní Sinfonii de Aragón. V roce 1992 dostal Saura Zlatou medaili od Academia de las Ciencias y las Artes Cinematograficas de Espanha a roku 1994 titul doctor honoris causa na Univerzitě v Zaragoze.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Byl třikrát ženat a má několik dětí i mimo manželství. První manželství s Adelou Medrano (španělská režisérka): synové Carlos Saura Medrano (1958) a Antonio Saura Medrano (1960), ze vztahu s americkou herečkou Geraldinou Chaplin syn Shane Saura Chaplin (1974). Druhé manželství s Marcedes Pérez: synové Manuel Saura Pérez (1980), Adrián Saura Pérez (1984), Diego Saura Pérez (1987). Třetí manželství s Eulálií Ramón (španělská režisérka) dcera Ana Saura Ramón (1994)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

• Flamenco (1955) • El pequeño río Manzanares (1956) • La tarde del domingo (1957) • Cuenca (1958) • Los golfos (1959) • Llanto por un bandido (1963). • La caza (1965); Stříbrný medvěd za nejlepší režii Festival de Berlín. • Peppermint frappé (1967); Zlatý medvěd za nejlepší režii Festival de Berlín. • Stress es tres, tres (1968) • La madriguera (1969) • El jardín de las delicias (1970).

• Ana y los lobos (1972). • La prima Angélica (1973); Speciální cena poroty Festival de Cannes. • Cría cuervos (1975); Speciální cena poroty Festival de Cannes. • Elisa, vida mía (1977); • Los ojos vendados (1978); • Mamá cumple cien años (1979); nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film • Deprisa, deprisa (1981); Zlatý medvěd Festival de Berlín. • Bodas de sangre (1981); Dulces horas (1982) • Antonieta (1982) • Carmen (1983); nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film • Los zancos (1984) • El amor brujo (1986). • El Dorado (1988). • La noche oscura (1988). • ¡Ay, Carmela! (1990); cena Premio Goya, za nejlepší režii • Sevillanas (1991). • El sur (1991) • Maratón (1992) • ¡Dispara! (1993). • Flamenco (1995). • Taxi (1996) • Pajarico (1998). • Tango (1998); nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film • Goya en Burdeos (1999); Velká cena Ameriky na Festival de Montrealu a cena Premio Goya. [ • Buñuel y la mesa del rey Salomón (2001); Premio Goya. • Salomé (2002); Cena za uměleckou hodnotu Festival de Montreal a Premio Goya • El séptimo día (2004). • Iberia (2005); Cena za kameru pro José Luis López-Linares. • Fados (2007); 1. cena Premio Goya. • Sinfonía de Aragón (2008) Io, Don Giovanni (2009) • Flamenco, Flamenco (2010). -en post-producción-

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Páskové (1959) - Kluci z předměstí udělají pro zábavu zločin. Po jeho uvedení nesměl Saura 2 roky točit.
  • Plášť pro banditu (1961)
  • Hon (film, 1966) (1966) Tři muži na lovu králíků ve vyprahlé pustině, kde řeší rodinné a jiné záležitosti; motto: „zabíjet nemocné přináší neštěstí“; obsahuje násilí, ne však v primární podobě; končí tragicky.
  • Doupě (film) (1969)
  • Anna a vlci (1972) - Anglická vychovatelka přijíždí do starého sídla, jemuž vládne matka tří synů, z nichž každý trpí jinou úchylkou; střet naprosto odlišných světů; při snaze služky odejít jí v tom synové zabrání; končí tragicky.
  • Sestřenice Angelika (1973) - O člověku, který se dospělý vrací do svého dětství; abstraktní, lyrický.
  • Eliso, můj živote (1976) - Příběhy a postavy z deníku nalezeného dcerou hlavního hrdiny, se bez ostré hranice prolínají se skutečností; film nabízí množství interpretací, má výborný paralelní střih a zvuk složený z mnoha vrstev; pravděpodobně nejlepší Saurův film.
  • Krvavá svatba (1981) - Život za zákulisím profesionálních tanečníků
  • Carmen (film) (1983) - Bizetova opera, prolínaná se scénami z prostředí přípravy na novodobé ztvárnění
  • El Dorado (1987) - Dobývání Jižní Ameriky a násilné prosazování křesťanství (sebekritické téma zejm. pro Španělsko)
  • Temná noc (1989) - Člověk, který zasvětil celý život Řádu, pokoušený sv. Jan od Kříže
  • Salomé (2002) - Vyprávění o baletním představení založeném na známém biblickém příběhu o krásné tanečnici Salome, která se zamiluje do Jana Křtitele.
  • Já, Don Giovanni (2009) - Drama o skutečném životním příběhu libretisty opery Don Giovanni. Mladý Lorenzo da Ponte je vyhnán z Benátek a najde útočiště ve Vídni, kde se setkává s W. A. Mozartem. Protože je Lorenzo nadějným básníkem dostane možnost napsat libreto k nové opeře.; Film je velmi často srovnáván s Amadeem Miloše Formana, přestože vypráví jiný příběh. A možná i proto je, dle mého názoru, nedoceněný.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]