Operace Vojevůdce Rumjancev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Operace Vojevůdce Rumjancev
Konflikt: Velká vlastenecká válka
Útok tanků T-34 během operace
Útok tanků T-34 během operace
Trvání: 3.28. srpna, 1943
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: poblíž Charkova, Ukrajina, SSSR
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Sovětské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Třetí říše Velkoněmecká říše the Soviet Union 1923 Sovětský svaz
Velitelé
Třetí říše Erich von Manstein the Soviet Union 1923 Georgij Žukov
Síla
200 000 vojáků; 237 tanků a útočných děl na počátku 1 144 000 vojáků
2 418 tanků
13 633 děl a raketometů
Ztráty
minimálně 10 000 padlých nebo pohřešovaných, 20 000 raněných[1]
240 zničených nebo zajatých tanků
neznámo děl
71 611 padlých
183 955 raněných nebo nemocných
1 864 tanků
423 děl
{{{poznámky}}}

Operace Vojevůdce Rumjancev (též Bělgorodsko-charkovská operace) byla vojenská ofenzíva Rudé armády, jejíž závěrečná fáze se nazývá Čtvrtá bitva o Charkov. Byla pojmenována po ruském vojevůdci z 18. století Petru Alexandroviči Rumjancevovi.

Ještě při probíhající Kurské bitvě zaútočila Rudá armáda 12. července 1943 na severu kurského výběžku na německá vojska a postupovala na Orel a Brjansk. Tato vojenská ofenzíva byla nazvána Operace Kutuzov. Na jihu kurského oblouku byla situace odlišná. Sovětská vojska sice zatlačila Němce od Prochorovky zpět, ale vzhledem k tomu, že zde měla prořídlé stavy zejména tankových vojsk, dále nepostupovala. Sovětům se však vojska v tomto úseku podařilo obnovit a doplnit již během měsíce července, a tak 3. srpna 1943 došlo k zahájení "Operace Vojevůdce Rumjancev."

Tanky Churchill MK IV v Bělgorodsko-charkovské operaci

Během prvního srpnového týdne probíhaly těžké boje, 5. srpna byl osvobozen Bělgorod, avšak Rudé armádě se nepodařilo prolomit nepřátelskou obranu takovým způsobem, aby došlo k zhroucení fronty. Německá tanková vojska se snažila manévrovým bojem zastavit sovětské tanky, ale sovětští tankoví velitelé se již od Němců naučili manévrovat s podobnou dovedností. Sovětům se podařilo uskutečnit vlom do německé obrany až 9. srpna. Sovětská útočná vojska byla rozdělena na dva směry - Voroněžský front se věnoval západnímu německému uskupení, Stepní front postupoval na Charkov. Němci se ve dnech 11. a 12. srpna snažili Rudou armádu postupující na Charkov zastavit, podnikali protiútoky, ale Sověti vrhli do útoku zálohy. Boje v prostoru Bogoduchova se protáhly až do 17. srpna. Další těžké boje se rozhořely u Achtyrky. 17. srpna byl zastaven postup Sovětů na Charkov, kteří stáli již před branami města. Rudá armáda však začala Charkov obkličovat a 22. srpna byl vydán rozkaz město opustit. V noci na 23. srpna byl zahájen ústup německých vojsk spojený s taktikou spálené země. Rudá armáda Charkov osvobodila 23. srpna, čímž tato vojenská operace skončila.

Po této bitvě ztratilo nacistické Německo velmi důležitý opěrný a komunikační bod a situace jeho vojsk na levobřežní Ukrajině se stala problematickou. Navíc prakticky již od 24. srpna začaly další útoky Rudé armády nejprve v oblasti řeky Mius, postupně i na dalších úsecích fronty. Začal tzv. "běh k Dněpru" při kterém se německá vojska stahovala na západ do dalších obranných linií, ale vzhledem k pronásledování sovětskými vojsky se nedokázala nikde zachytit. Nakonec se Němci byli nuceni stáhnout až za řeku Dněpr na obrannou linii Panther-Wotan.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Události, historie 2. světové války, PhDr. Jiří Fidler, Ph.D, Řitka video (20.3.2013)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Frieser (2007) p. 154

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]