Voroněžský front

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Voroněžský front (rusky Центральный фронт) byl název vojenské formace Rudé armády za druhé světové války.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Voroněžský front vznikl 9. července 1942 na základě rozkazu Stavky z 7. července z levého křídla Brjanského frontu bránícího Voroněž a okolí. Vojska frontu v Voroněžsko-vorošilovgradské operaci pokračovala v obraně. Záhy se německý útok obrátil na jiha situace se uklidnila. Nové boje na úseku Voroněžského frontu vzplály až v prosinci, když se levé křídlo frontu účastnilo Stalingradské operace.

Od ledna do března v rámci Voroněžsko-charkovské operace vojska frontu nejdříve společně s 6. armádou Jihozápadního frontu porazila na horním Donu nepřátelskou skupinu armád B (Ostrogožsko-rossošská operace 13. až 27. ledna 1943). Poté ve spolupráci s Brjanským frontem úderem ve směru na Kastornoje na křídla německé 2. armády obklíčil a zničil větší část nepřátelských vojsk a 25. ledna osvobodil Voroněž (Voroněžsko-kastorenská operace 24. ledna až 2. února 1943). Třetí fází sovětského útoku byla Charkovská útočná operace (operace Hvězda) 2. února až 3.března 1943. Rozbitá vojska skupiny armád B nekladla vážnější odpor, 8. února byl osvobozen Kursk, 9. Bělgorod, 16. Charkov. K 3. březnu se vojska frontu dostala až na linii Sumy-Lebedin-jižně od Achtyrky, ale bez rezerv a s minimálním množstvím paliva a střeliva. V březnu Sověti ustupovali před německým protiútokem, koncem měsíce se fronta stabilizovala a Voroněžský front zaujal postavení v jižní části Kurského oblouku.

Po pečlivé přípravě front odrazil v červenci 1943 útok německé 4. tankové armády a armádní skupiny Kempf a 3. srpna zahájil vlastní útok. V Bělgorodsko-charkovské operaci (plánovaná jako Operace vojevůdce Rumjancev) rozbil 4. tankovou armádu což umožnilo Stepnímu frontu osvobodit Bělgorod a Charkov. Následně v Černigovsko-poltavské operaci front postoupil až k Dněpru a získal předmostí u Bukrinu a Ljutěže.

20. října byl front přejmenován na 1. ukrajinský.

Podřízené jednotky[editovat | editovat zdroj]

  • 40. armáda (9. července 1942 – 20. října 1943)
  • 60. armáda (9. července 1942 – 23. března 1943)
  • 6. armáda (9. července – 19. prosince 1942)
  • 2. letecká armáda (9. července – 16. listopadu 1942 a 21. prosince 1942 – 20. října 1943)
  • 13. armáda (6. – 20. října 1943)
  • 21. (od 1. května 1943 6. gardová) armáda (14. března – 30. září 1943)
  • 27. armáda (20. července 20. října)
  • 38. armáda (2. září 1942 – 23. března 1943 a 26. března – 20. října 1943)
  • 47. armáda (1. srpna – 20. října 1943)
  • 52. armáda (25. srpna – 3. října 1943)
  • 64. (od 1. května 1943 7. gardová) armáda (1. března – 18. července 1943)
  • 69. armáda (únor – 19. července 1943)
  • 4. gardová armáda (13. srpna – 2. září 1943)
  • 5. gardová armáda (10. července – 7. září 1943)
  • 1. tanková armáda (28. dubna – 10. září 1943)
  • 3. (od 14. května gardová) tanková armáda (1. ledna – 28. února 1943 a 10. září – 20. října 1943)
  • 5. gardová tanková armáda (9. července – 9. srpna 1943)

Velení[editovat | editovat zdroj]

Velitel

Člen vojenské rady

Náčelník štábu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GLANTZ, David. Od Donu k Dněpru. Překlad Zdena Sparlingová. 1. vyd. Brno : Jota, 2003. 464 s. ISBN 80-7217-210-7. Kapitola Operace Hvězda, s. 157-212.   Kapitola Operace Vojevůdce Rumjancev, s. 213-361.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • 60 лет великой победе [online]. Moskva: Министерство обороны Российской Федерации, 2004-2005, [cit. 2008-11-19]. Kapitola Фронты. Dostupné online. (rusky) 
  • "Память" Воронежский государственный университет [online]. Voroněž: Военно-патриотический клуб "Память" при Воронежском государственном университете, 2000-10, [cit. 2008-11-19]. Kapitola Воронежский фронт. Dostupné online. (rusky) 
Předchůdce Nástupce
levé křídlo Brjanského frontu Voroněžský front
9. července 1942 – 20. října 1943
1. ukrajinský front