Avigdor Lieberman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Avigdor Lieberman
אביגדור ליברמן
Avigdor Lieberman na fotografii ze září 2011.

Avigdor Lieberman na fotografii ze září 2011.
Ve funkci:
31. března 2009 – 18. prosince 2012
Předchůdce Cipi Livniová
Nástupce Benjamin Netanjahu
Ve funkci:
28. února 2003 – 6. června 2004
Předchůdce Cachi Hanegbi
Nástupce Me'ir Šítrit
Narození 5. června 1958 (54 let)
SSSR Kišiněv, Sovětský svaz
Politický subjekt Jisra'el Bejtejnu (dříve Národní jednota)
Kneset 15., 16., 17., 18., 19.
Vzdělání Hebrejská univerzita

Avigdor Lieberman (hebrejsky: zvuk אביגדור ליברמן, narozen jako Evet Lvovič Lieberman (rusky: Эве́т Льво́вич Ли́берман) * 5. června 1958, Kišiněv, Sovětský svaz) je izraelský politik, předseda strany Jisra'el Bejtejnu, v letech 2009 až 2012 izraelský ministr zahraničních věcí.

Lieberman v minulosti vyzval, aby Izrael změnil své hranice a předal území osídlené izraelskými Araby Palestinské samosprávě, výměnou za bloky izraelských osad na palestinských území.[1] Zároveň požaduje, aby všichni obyvatelé Izraele, včetně často antisionistických charedim a izraelských Arabů, podepsali věrnost státu nebo přišli o své právo volit a být voleni.[2] Navzdory jeho podpoře „dvoustátnímu řešení“[3] jej mnohá média označují jako ultrapravicového politika a ultranacionalistu. Mnozí komentátoři označují jeho názory jako „protiarabské.“[4]

V říjnu 2006 podepsal Lieberman a tehdejší premiér Ehud Olmert koaliční dohodu, na jejímž základě se Lieberman stal vicepremiérem a ministrem strategických záležitostí.[5] Izraelskou vládu však opustil v lednu 2008 poté, co Jisra'el Bejtejnu vystoupil z vládní koalice na protest vůči jednání s palestinskými Araby.[1] Ve volbách do Knesetu v únoru 2009 se Liebermanova strana stala třetí největší parlamentní stranou a Lieberman je vnímán jako faktický vítěz voleb, který určí složení příští izraelské vlády. V minulosti zastával ve vládě Ariela Šarona posty ministra dopravy a národní infrastruktury.[5] Podle koaliční dohody, kterou uzavřel Lieberman za Jisra'el Bejtejnu s Likudem, se Lieberman stal izraelským ministrem zahraničí.

Obsah

Biografie [editovat]

Narodil se v tehdejším sovětském městě Kišiněv, které je dnes hlavním městem Moldavska. Jako mladík pracoval jako vyhazovač v nočním klubu[2] a jako rozhlasový hlasatel v Baku. V roce 1978 emigroval jako dvacetiletý do Izraele, kde si odsloužil povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách. Poté studoval mezinárodní vztahy a politické vědy na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde získal titul bakalář.

V roce 1979 byl podle tvrzení dvou svědků několik měsíců členem rasistické strany Kach.[6] On sám ovšem členství v této organizaci popírá. V letech 1983 až 1988 pomáhal založit sionistické fórum pro sovětské židovstvo a byl členem výboru Jerusalem Economic Corporation a tajemníkem jeruzalémské pobočky odborového svazu Histadrut. V letech 1993 až 1996 byl hlavním tajemníkem Likudu a v letech 1996 až 1997 tajemníkem kanceláře premiéra Benjamina Netanjahua. V roce 1999 založil stranu Jisra'el Bejtejnu a byl redaktorem novin Joman Jisra'eli („Izraelský deník“). Lieberman podporuje izraelský vstup do Evropské unie a NATO.[7]

V roce 1999 byl zvolen do Knesetu a sloužil jako předseda izraelsko-moldavské parlamentní přátelské ligy. V březnu 2001 byl jmenován ministrem národní infrastruktury, ale březnu 2002 na ministerský post rezignoval. V lednu 2003 byl opět zvolen do Knesetu za společnou kandidátku Národní jednoty a Jisra'el Bejtejnu a v únoru byl jmenován ministrem dopravy. V květnu 2004 však z vlády odešel kvůli nesouhlasu s plánem premiéra Šarona na stažení Izraele z Pásma Gazy.

Je ženatý a se svou manželkou Ellou (rozenou Cipkinovou) má tři děti. Žije v osadě Nokdim na Západním břehu Jordánu.

Podezření z ekonomické kriminality [editovat]

Lieberman byl počátkem dubna 2009 vyslýchán kriminální policií a útvarem pro boj s organizovaným zločinem pro podezření z účasti na rozsáhlých ekonomických zločinech – praní špinavých peněz, úplatkářství, zpronevěry a zneužití důvěry. Obvinění se týká období, kdy řídil ministerstvo dopravy.[8] Vyšetřovatelé podle serveru Ynet.co.il rozkryli šest až osm fiktivních společností a velký počet účtů, kterými měly „vyprané“ peníze proudit do strany Jisra'el Bejtejnu. Jedním z těchto kont je bankovní účet na Kypru, patřící Liebermanově dceři Michal.[9]

Počátkem srpna 2009 policie doporučila státní prokuratuře obžalovat Liebermana z uplácení, praní špinavých peněz a zastrašování svědků. Doporučení musí schválit generální prokurátor a v případě obžaloby by mu hrozil trest 31 let odnětí svobody. Lieberman jakoukoliv vinu odmítá.[10] Koncem prosince však podal demisi na post ministra zahraničních věcí.[11] Ve parlamentních volbách v lednu 2013 svůj poslanecký mandát obhájil.

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avigdor Lieberman na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b ČEJKA, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. 3. vyd. Brno : Barrister & Principal, 2009. ISBN 978-80-87029-39-8. s. 220.  
  2. ↑ a b GAZDÍK, Roman. Černým koněm izraelských voleb je Haider naruby [online]. Aktuálně.cz, 2009-2-7, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online.  
  3. ↑ Lieberman: I support creation of viable Palestinian state [online]. Haaretz, 2009-2-27, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ ROSENBERG, M. J. The rise of Avigdor Lieberman [online]. Los Angeles Times, 2009-2-11, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b PROFIL: Avigdor Lieberman [online]. Novinky.cz, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online.  
  6. ↑ GALILI, Lilly. Elections 2009 / Haaretz exclusive: Avigdor Lieberman said to be ex-member of banned radical Kach movement [online]. Haaretz, 2009-2-3, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Avigdor Lieberman: Israel should press to join NATO, EU [online]. Haaretz, 2007-1-1, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Břetislav Tureček, Katarína Brezovská, Miroslav Panuška: Nového šéfa izraelské diplomacie vyslýchala sedm hodin policie, Český rozhlas, 3.4.2009
  9. ↑ Izraelský ministr Lieberman prý pral špinavé peníze
  10. ↑ Policie doporučila žalovat šéfa izraelské diplomacie z korupce, ČTK, 2. srpna 2009
  11. ↑ Izraelský šéf diplomacie podal demisi. Kvůli obvinění z podvodu a zneužití důvěry. iHNed.cz [online]. 2012-12-14 [cit. 2012-12-14]. Dostupné online.  

Externí odkazy [editovat]

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech


Ministři zahraničních věcí Izraele
Šaret (1948–56) · Meirová (1956–66) · Eban (1966–74) · Alon (1974–77) · Dajan (1977–79) · Šamir (1980–86) · Peres (1986–88) · Arens (1988–90) Levy (1990–92) · Peres (1992–95) · Barak (1995–96) · Levy (1996–98) · Šaron (1998–99) · Levy (1999–2000) · Ben Ami (2000–01) · Peres (2001–02) · Netanjahu (2002–03) · Šalom (2003–06) · Livniová (2006–09) · Lieberman (2009–2012) · Netanjahu (2012–současnost)
Ministři dopravy Izraele
Remez (1948-50) · Josef (1950-51) · Pinkas (1951-52) · Ben Gurion (1952) · Serlin (1952-53) · Sapir (1953-55) · Aran (1955) · Karmel (1955-59) · Ben Aharon (1959-62) · Bar Jehuda (1962-65) · Karmel (1965-69) · Weizman (1969-70) · Peres (1970-74) · Jariv (1974) · Ja'akovi (1974-77) · Begin (1977) · Amit (1977-78) · Landau (1979-81) · Korfu (1981-88) · Kacav (1988-92) · Kesar (1992-96) · Levy (1996-98) · Jahalom (1998-99) · Mordechaj (1999-2000) · Lipkin-Šachak (2000-01) · Sne (2001-02) · Šaron (2002) · Hanegbi (2002-03) · Lieberman (2003-04) · Šítrit (2004-06) · Mofaz (2006-09) · Kac (2009-současnost)
Ministři energetiky a vodních zdrojů Izraele
Moda'i (1977–81) · Berman (1981–82) · Moda'i (1982–84) · Šachal (1984–90) · Ne'eman (1990–92) · Rubinstein (1992–93) · Šachal (1993–95) · Segev (1995–96) · Levy (1996) · Šaron (1996–99) · Suisa (1999–2000) · Šochat (2000–01) · Lieberman (2001–02) · Ejtam (2002–03) · Paricky (2003–04) · Sandberg (2004) · Ben Eliezer (2005) · Bar-On (2006) · Ben Eliezer (2006–09) · Landau (2009–2013) · Šalom (2013–současnost)
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Avigdor_Lieberman&oldid=9960489“