Cipi Chotovely

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cipi Chotovely
ציפי חוטובלי

Úřadující
Ve funkci od: 19. května 2015

Narození 2. prosince 1978 (36 let)
Izrael Rechovot, Izrael
Politický subjekt Likud
Kneset 18., 19., 20.
Vzdělání Telavivská univerzita
Commons Kategorie Tzipi Hotovely

Cipi Chotovely (hebrejsky ציפי חוטובלי; narozená 2. prosince 1978 Rechovot, Izrael) je izraelská politička a poslankyně Knesetu za stranu Likud. Od května 2015 je úřadující náměstkyní ministra zahraničních věcí v izraelské vládě.

Je bývalou účastnicí diskuzí v televizním pořadu Moecet ha-hachamim na Channel 10 a autorkou sloupků v deníku Ma'ariv. V rámci Likudu se dle svého vyjádření počítá k „nábožensky orientovanému pravému křídlu“.[1]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Její rodiče emigrovali do IzraeleGruzie. Narodila se a vyrostla v Rechovotu. Vystudovala nábožensky zaměřenou dívčí střední školu v Tel Avivu. Bakalářský a magisterský titul v oboru právo získala s vyznamenáním na Telavivské univerzitě. Poté nastoupila do právnické kanceláře Rama Caspiho v Tel Avivu, v níž se specializovala na firemní právo. Odborné právnické zkoušky složila v roce 2003.

V následujících dvou letech pracovala jako editorka právnického časopisu Journal of Law na Bar-Ilanově univerzitě. Následně se rozhodla pro postgraduální studium na Telavivské univerzitě. Je aktivní ve Světové unii židovských studentů (World Union of Jewish Students, (WUJS)), zastupovala organizaci na studentské konferenci v Jihoafrické republice. Byla také účastnicí zasedání mezinárodní sionistické studentské organizace Bnej AkivaPaříži. Dosáhla vyššího vzdělání v oblasti judaismu, poté co navštěvovala semináře BruriaJeruzalémě a dívčí seminář na Bar-Ilanova univerzitě.

Práce v médiích[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 se stala účastnicí politického diskuzního programu Moecet ha-Hachamim na televizním kanálu Channel 10, moderovaném Danem Margalitem. Reprezentovala pravé konzervativní křídlo a kritizovala vládní politiku Ehuda Olmerta po druhé libanonské válce v roce 2006. Podporovala aktivizaci vojáků v záloze a vyzývala izraelské velení k rezignaci.

Téhož roku, 2006, začala spolupracovat s deníkem Ma'ariv, do kterého přispívala sloupky na aktuální politická témata. Od roku 2007 zde také měla pravidelný sloupek v judaistické sekci.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Dne 11. listopadu 2008 oznámila, že se stala členkou strany Likud a hodlá se účastnit stranických primárek, z nichž jsou vybráni kandidáti do následujících parlamentních voleb. V těchto volbách roku 2009 byla zvolena poslankyní 18. Knesetu.[2] Stala se nejmladším poslancem současného zákonodárného sboru.

V prosinci 2010 iniciovala petici mezi členy izraelského parlamentu, která vyzývá izraelskou vládu pod vedením premiéra Netanjahua k anexi města Ariel na Západním břehu Jordánu.[3] Ariel patří mezi největší izraelské osady na Západním břehu a ke konci roku 2008 zde žilo 16 700 obyvatel.[4] Ve volbách v roce 2013 svůj mandát obhájila, načež byla jmenována náměstkyní ministra dopravy v třetí Netanjahuově vládě. Od 29. prosince 2014 navíc rovněž zastávala funkci náměstkyně ministra vědy a technologie (tento post byl po rezignaci ministra Ja'akova Periho neobsazený).[5]

Mandát poslankyně obhájila rovněž ve volbách v roce 2015.[6] Ve v pořadí čtvrté Netanjahuově vládě zastává post náměstkyně ministra zahraničních věcí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tzipi Hotovely na anglické Wikipedii.

  1. Rozhovor pro Jewish Press, 1.7.2009
  2. Ilan, Shahar."The freshman", Haaretz. Ověřeno k 2009-02-21.Archived from the original on 2009-02-16. 
  3. MISKIN, Maayana. Izraelští poslanci žádají anexi města Ariel [online]. Eretz, 2010-12-02, [cit. 2010-12-03]. Dostupné online.  
  4. STATISTICAL ABSTRACT OF ISRAEL 2009 [online]. Izraelský centrální statistický úřad, [cit. 2009-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. All Ministers in the Ministry of Science [online]. Kneset, [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel, [cit. 2015-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]