Akko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Akko
עכו
عكا
Historické jádro Akka, pohled od západu
Historické jádro Akka, pohled od západu
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 10 m n. m.
stát: Izrael Izrael
distrikt: Severní
Akko
Red pog.png
Akko
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 13,533 km²
počet obyvatel: 47 200[1] (2012)
hustota zalidnění: 3340,5 (r.2012) obyv. / km²
správa
starosta: Šim'on Lankri
oficiální web: http://www.akko.muni.il
Staré město Akko
Světové dědictví
Acre - Akko Tower.jpg
Smluvní stát Izrael Izrael
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iii, v
Odkaz 1042 (anglicky)
Oblast Evropa
Zařazení do seznamu
Zařazení 2001 (25. zasedání)

Akko či Akkon (hebrejsky עכו, Ako; arabsky عكا, Aka, v oficiálním přepisu do angličtiny Akko[2], přepisováno též Akra, Acre nebo Saint-Jean d'Acre) je město v Severním distriktu v Izraeli.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Leží v nadmořské výšce 10 metrů na severním hrotu haifského zálivu. Jde o přístavní město, které je vzdáleno 13 kilometrů severně od Haify. Obcí prochází pobřežní železniční trať. Nachází se tu železniční stanice Akko.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Akko sloužil jako obchodní centrum již od dob osídlení území Féničany. V dobách novozákonních byl znám jako Ptolemaios. Během křížových výprav bylo město součástí Jeruzalémského království a bylo několikrát dobyto a opět osvobozeno. Bylo posledním křižáckým městem ve Svaté zemi. Během Napoleonova blízkovýchodního tažení v roce 1799 bylo napadeno, ale francouzské armádě odolalo.

Zbytky podzemního křižáckého opevnění ze 13. století včetně rozsáhlé krypty johanitů, kteří vojensky obsadili město mezi lety 11911291, se dochovaly dodnes a jsou turisticky zpřístupněné.

Město je známé také tím, že zde byl osmanskými úřady v období roků 1868 až 1877 devět let vězněn Bahá’u’lláh (z toho byl první dva roky za těžkých podmínek vězněn v bývalé křižácké pevnosti). Ve městě podle tvrzení Bahá’í věřících zjevil v domě arabského kupce ‘Údí Khammára kolem roku 1873 ústřední knihu náboženství Bahá'íKitáb-i-Aqdas. Také z tohoto důvodu stoupenci Bahá’í víry považují Akko za město, kde se nacházejí Bahá’í svatá místa, která navštěvují jako nedílnou součást své Bahá’í náboženské pouti.[3]

Roku 2001 bylo staré město Akko zařazeno organizací UNESCO mezi světové historické památky.

Pád Akkonu[editovat | editovat zdroj]

18. května 1291 muslimové překonali všechna opevnění poslední křižácké bašty ve Svaté zemi. Když muslimská vojska překonala po dlouhém obléhání vnější i vnitřní obranné hradby, rychle obsadila celé město. V nelítostných pouličních bojích, které se sváděly o každou píď země, se zbytkem křižáckých rytířů a jejich pomocných jednotek proteklo ještě hodně krve, ale vlastní masakr nastal, když byl i tento poslední odpor zlomen. Mameluci rozpoutali orgie násilí a neušetřili nikoho, ani staré muže, ženy, a děti. Pomstili se za podobně krvavou lázeň, kterou spáchali před bezmála sty lety na muslimském obyvatelstvu při dobývání Akkonu křižáci pod velením Richarda Lví srdce. Hrstka obyvatel, která měla pochybné štěstí a vyvázla životem, byla prodána do otroctví. Většina těchto žen a dívek navždy zmizela v harémech emírů. Když přišla noc 18. května 1291, byl celý Akkon, až na templářský železný hrad na jihozápadním výběžku Akkonu, pod kontrolou sultána el-Ashraf Khalila. Přeživší templáři se opevnili spolu se skupinou obyvatel obojího pohlaví v budově řádu, která měla charakter pevnosti. Téměř po celý týden odolávali útokům mameluků. Až když jim sultán nabídl, že předají-li pevnost, nechá je čestně odejít, přijali podmínku, otevřeli bránu a umožnili emírovi a stovce ozbrojenců vstup. Na hradě již vlála sultánova vlajka, když v tom se situace vyostřila. Mamelukové porušili slib svého sultána, přepadli několik žen a chlapců a pokusili se je odvléci. Poté sáhli templáři opět po zbrani, zavřeli brány na závory a vrhli se na mameluky. Pobili muslimské bojovníky do posledního muže, strhli z věže sultánovu vlajku a přísahali s odvahou odsouzenců na smrt, že se budou bránit až do trpkého konce. Pod pláštěm noci se jim ještě podařilo naložit řádový poklad na loď a dopravit ho do hradu v Sidonu. Sultán el-Ashraf Khalil chtěl konečně zlomit odpor, který hrozil jeho vojsku ostudou. Ale přesto, že jeho vojáci byli v přesile, nevěděl jak přimět templáře, aby se vzdali. když jim další den přislíbil, že mohou znovu bezpečně odejít, velitelé templářů vyšli ven, kde byli spoutáni, a mameluci jim usekli hlavy. Templáři věděli, že sultánovi nemohou věřit, a tak byli více než kdy jindy odhodláni bojovat do posledního muže. 28 května, deset dni po dobytí Akkonu, se začaly bortit hradní zdi a sultán nakázal dvěma tisícům svých nejlepších mužů, aby na hrad zaútočili. Zdi nápor nevydržely a hrad se zřítil. Trosky pod sebou zabily poslední obránce Akkonu, ale i sultánovu útočící jednotku. Po pádu Akkonu nadvláda křesťanů ve svaté zemi definitivně skončila.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé - cca 30 300 osob (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 32 700 osob). 13 600 osob patřilo mezi izraelské Araby[2] Izraelští Arabové tak tvoří cca třetinu celkové populace. V původním historickém jádru města ve vymezení z doby mandátní Palestiny tvoří Arabové až 70 %. Jen 15 % současného arabského obyvatelstva však je potomky rodin, které zde žily před rokem 1948. Zbytek sem přesídlil z jiných vesnic a měst v Izraeli.[4] Soužití Židů a Arabů v tomto smíšeném městě bylo poznamenáno etnickými nepokoji, které vypukly 8. října 2008 a eskalovaly do pětidenních násilností poté, co arabský obyvatel vjel autem během svátku Jom Kipur (kdy v Izraeli ustává veškerý silniční provoz) do převážně židovské čtvrti Akka.[5]

Jde o středně velkou obec městského typu s dlouhodobě stagnující populací. K 31. prosinci 2012 zde žilo 47 200 lidí, z toho 30 100 Židů.[1]

Vývoj počtu obyvatel Akko 1948-1995[6]
Rok 1948 1961 1972 1983 1995
Počet obyvatel 4 059 25 222 33 700 36 396 44 240
Vývoj počtu obyvatel Akko 2001-2012[7][2][1]
Rok 2001 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Počet obyvatel 46 000 45 639 45 553 45 807 45 961 45 980 46 252 46 336 46 600 46 500 47 200

* údaje od roku 2010 zaokrouhleny na stovky

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Akko má následující partnerská města:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Acre (city) ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c POPULATION AND DENSITY PER SQ. KM. IN LOCALITIES NUMBERING 5,000 RESIDENTS AND MORE ON 31 XII 2012 [online]. ročenka Centrálního statistického úřadu 2013, [cit. 2014-01-31]. Dostupné online. (anglicky, hebrejsky) 
  2. a b c יישובים 2009 [online]. Izraelský centrální statistický úřad, [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  3. http://whc.unesco.org/en/list/1220
  4. STERN, Yoav. For Love of Acre [online]. Haaretz, [cit. 2009-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. IZENBERG, Dan. Police Arrest Acre Yom Kippur driver [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2009-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad, [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. שם יישוב אנגלית a další seznamy demografického vývoje sídel z let 2001-2008 [online]. Izraelský centrální statistický úřad, [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČEŘOVSKÝ, Jan a kolektiv. Izrael a palestinská území. Praha : Olympia, 1999. 192 s. ISBN 80-7033-541-6.  
  • PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha : Freytag & Berndt, 2006. 167 s. ISBN 978-80-7316-202-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]