Richard I. Lví srdce

Richard I. Lví srdce
král Anglie a pán Irska
Doba vlády	6. červenec 1189 – 6. duben 1199
Korunovace	19. září 1189
Narození	8. září 1157
	Oxford
Úmrtí	6. duben 1199
Předchůdce	Jindřich II. Plantagenet
Následník	Jan Bezzemek
Královna	Berengarie Navarrská
Rod	Plantageneti
Otec	Jindřich II. Plantagenet
Matka	Eleonora Akvitánská

Richard I. Lví srdce (francouzsky Richard I Cœur de Lion anglicky Richard I the Lionheart, latinsky, Ricardus I Cor leonis a mezi Araby znám jako Malik Rik; 8. září 1157 v Oxfordu – 6. dubna 1199 Châlus) pocházel z dynastie Plantagenetů a v letech 1189–1199 byl anglickým králem. Jeho otcem byl Jindřich II. Plantagenet, matkou proslulá anglická královna Eleonora Akvitánská.

Francouzská výchova

Francie v roce 1154

Richard byl až třetím synem, a v pořadí na trůn byl druhý, pocházel z dynastie Anjou – Plantagenet. Nevyrůstal v Anglii, nýbrž v Anjou, které bylo centrem říše jeho rodičů. V mládí byl silně ovlivněn trubadúry, sám prý dokonce složil několik oslavných písní, a také kultem rytířství, který si později osvojil. 6. ledna 1169 složil spolu s otcem a bratry Jindřichem a Geoffreym přísahu vazalské poslušnosti francouzskému králi Ludvíkovi VII. (bývalému prvnímu manželovi Richardovy matky) za Akvitánii, jelikož anglická královská rodina byla sice suverénním vládnoucím rodem na svých anglických územích, ale na územích, které jejím členům patřily ve Francii, podléhali tito příslušníci rodu francouzskému králi, k němuž měli lenní povinnost. V dubnu téhož roku se stal Richard formálně akvitánským vévodou.

„	...tři Jindřichovi synové, prvorozený Jindřich, Richard z Poitou a Geoffrey z Bretaně se proti svému otci vzbouřili a spojili se s francouzským králem Ludvíkem. To králi přidělalo starosti, jaké do té doby nepoznal, a jeho synové mu pak působili bolest až do poslední chvíle jeho života...	“
— Gerald z Walesu

Roku 1173 proti králi Jindřichovi II. povstal jeho nejstarší syn a spoluvládce, král Jindřich Mladík, a Richard a Geoffrey se v tomto sporu přiklonili na bratrovu stranu. Na sklonku téhož roku byl po mnoha násilnostech na obou stranách uzavřen mír.

Roku 1182 Richard zajal bandu potulných lapků. Ti, kteří přežili, byli propuštěni, ale s vypíchnutýma očima. Vévodství akvitánské šlo se zbraní v ruce proti jednomu ze svých dvou králů - Jindřichovi II. a podporovalo krále druhého - Jindřicha Mladíka. Richard tak začal po boku svého staršího bratra válku proti svému otci.

„	Od Ďábla jsme přišli a k Ďáblu se vrátíme...	“
— Richard Lví srdce

11. června 1183 Richardův bratr Jindřich Mladík zemřel a Richard se stal dědicem trůnu. Mladšímu bratrovi Janovi Bezzemkovi odmítl přenechat Akvitánii, kde žil celý život, v což jeho otec Jindřich II. doufal. Místo toho se spojil s francouzským králem Filipem Augustem, a tím svého otce velmi zklamal. 6. července 1189 Richardův otec Jindřich II. zemřel.

Křížová výprava

Související informace naleznete v článku Třetí křížová výprava.

Souboj Richarda se Saladinem na dobové miniatuře

Již brzy po své korunovaci (3. září 1189) 11. prosince vytáhl Richard společně se svým spojencem Filipem Augustem na křížovou výpravu do Svaté země. 7. srpna 1190 vyplul z Marseille a 24. září se setkal s Filipem na Sicílii. Nepříznivé počasí jim nedovolilo pokračovat v cestě do Svaté země, rozhodli se proto zpřezimovat na místě. Už zde se však objevily první rozepře, když se Filip zamiloval do Richardovy sestry Johany, vdovy po sicilském králi. Richard odmítl tuto lásku akceptovat, a proto Filip brzy Sicílii opustil. Francouzského krále vystřídala na Sicílii Richardova matka královna Eleonora, která mu přivezla budoucí manželku - navarrskou princeznu Berengarii.

Richardovi bylo dvaatřicet let a dle současníků byl světlovlasý, prchlivý a přes svůj pokročilý věk dosud nebyl ženatý. Dodnes se zpochybňuje jeho sexuální orientace. Slovy Richardova současníka:

„

Richardovy zájmy nesměřovaly k manželství...

“

V dubnu 1191 vyplul Richard Lví Srdce na Kypr, kde se 12. května s Berrengarií oženil. Poté se novomanželé vydali do Svaté země. Zde se Richardovi podařilo porazit dosud neporaženého Saladina a rozhodl, kdo je právoplatným králem Jeruzaléma. Poraženému Guyovi z Lusignanu navrhl, aby se stal králem Kypru. Po dobytí Akkonu nechal chladnokrevně povraždit téměř 2600 zajatců.

„	Nepřítel pak vyvedl muslimské zajatce... asi 3000 osob svázaných provazy. Poté je jako jednoho muže obvinili a chladnokrevně zavraždili bodáním a ranami mečem, zatímco muslimské stráže přihlížely a nevěděly, co dělat, neboť byly příliš daleko.	“
— Baha ad-Dín

Po úspěšné bitvě u Arsufu se Richard téměř rok snažil se Saladinem vyjednávat. V létě 1192 dobyl Jaffu. Konečná dohoda se Saladinem byla stvrzena 2. září 1192 a zahrnovala pětileté příměří, křižácké državy na palestinském pobřeží od Bejrútu po Jaffu a přístupnost Jeruzaléma pro křesťanské poutníky z Evropy. Poté se vydal na zpáteční cestu do Evropy.

Rakouské vězení

Richardův náhrobek (Katedrála Notre-Dame v Rouenu)

Při návratu z výpravy jej na Vánoce 1192 zajal nedaleko Vídně babenberský vévoda a vládce nad Rakouskem a Štýrskem Leopold, který měl s Richardem rozepře už z doby, kdy ve Svaté zemi společně dobyli město Akkon. Při této válečné výpravě došlo k ostrým sporům o to, zda jsou korouhve Leopolda V. svým významem rovnocenné korouhvím Richarda I. Pravým důvodem vzájemné nevraživosti však byl spíše způsob dělení kořisti. Nyní měl ovšem Leopold V. Richarda pevně v rukou a požadoval za něj vysoké výkupné. V pozadí Richardova zajetí však stáli ve skutečnosti jiní lidé - římský císař Jindřich VI. Štaufský a francouzský král Filip II. August. Leopold byl jen prostředníkem a jako věrný leník císaře pouze plnil jeho rozkazy.

6. ledna 1193 se Jindřich VI. v Řezně setkal se svým vznešeným zajatcem. V únoru 1193 bylo dohodnuto, že Richard dá za své propuštění císaři 100 000 hřiven stříbra a polovinu z této částky dostane Leopold Babenberský jako věno Eleonory Bretaňské, která se provdá za jeho syna. Zároveň anglický král slíbil propuštění svých kyperských zajatců - Izáka Komnéna a jeho dcery, kteří byli příbuznými rakouského vévody. V definitivní dohodě sepsané v červnu 1193 ve Wormsu byl Richardův slib, že do sedmi měsíců od svého propuštění pošle svou neteř Eleonoru synovi rakouského vévody, aby s ní mohl uzavřít manželství. Pokud by se mu nevěsta nezamlouvala, bude Richard slibu zbaven.

Vládu v Anglii mezitím řídil Richardův bratr Jan Bezzemek (pozdější král Jan Bezzemek), podporovaný francouzským králem Filipem II. Po propuštění, v únoru 1194 se Richard pustil do války proti Filipovi II. Ten byl s hrozící situací zřejmě dobře obeznámen, když po propuštění řekl Janovi Bezzemkovi

„

Dejte si pozor, ďábel je puštěn ze řetězu...

“

Opět se jednalo o udržení anglických lén na území francouzského království.

Do doby, kdy byl Richard v zajetí, je také zařazována legenda o slavném anglickém zbojníkovi Robinu Hoodovi, který byl údajně nejprve v osobní stráži Richarda při bojích ve Svaté zemi, vrátil se ale dřív.^[zdroj?]

Válka s Francií a Richardův konec

Richardova smrt u hradu Châlus na dobové miniatuře

Válka se vyvíjela příznivěji pro anglickou stranu. V lednu 1199 Filip dokonce musel zahájit mírová jednání. Následná dohoda vydávala do rukou Angličanů řadu opěrných bodů v Normandii a Vexinu, jichž se předtím zmocnili Kapetovci. Její realizaci však zabránila Richardova smrt, kterou způsobilo poranění šípem, jež utrpěl za války s místohrabětem z Limoges při obléhání hradu Châlus (v dnešním departementu Haute-Vienne, 35 km jihozápadně od Limoges). Ke zranění došlo 26. března, po lékařském zákroku, kdy se chirurg snažil šíp z páteře vyjmout, začala Richarda sužovat horečka a infekce jej 6. dubna zabila. Umírající stačil včas vyrozumět svou matku, která dlela v klášteře Fontevrault a zemřel jí v náručí. Richardovo srdce bylo pohřbeno v katedrále v Rouenu, tělo v opatském kostele ve Fontevraultu a vnitřnosti na hradě Chalus.

Vrahem byl limousinský lučištník Pierre Basile, který byl po Richardově úmrtí stažen z kůže a oběšen.

Podle mínění historiků byl Richard Lví srdce velmi statečným a zdatným rytířem, zcela však postrádal vladařské schopnosti svého otce a částečně i vojevůdcovské kvality. Svůj přídomek – Lví srdce – nezískal jako ocenění svých udatných činů, jak by se mohlo zdát, ale byl mu přidělen až po jeho smrti. Při balzamování jeho mrtvého těla bylo zjištěno, že Richardovo srdce má skutečně abnormální míry – tedy lví srdce.^[zdroj?]

Odkazy

Literatura

• BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9.  
• FLORI, Jean. Richard Coeur de lion : le roi-chevalier. Paris : Payot & Rivages, 1999. 597 s. ISBN 2-228-89272-6. (francouzsky) 
• NICOLLE, David. Třetí křížová výprava 1191 : Richard Lví srdce, Saladin a zápas o Jeruzalém. Praha : Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2382-2.  
• OBERMEIER, Siegfried. Richard Lví srdce: král, rytíř, dobrodruh. Praha : Ikar, 1999. 239 s. ISBN 80-7202-481-7.  
• RUNCIMAN, Steven. A history of the Crusades. vol. 3, The kingdom of Acre and the later crusades. London ; New-York ; Toronto : Penguin Books, 1990. 529 s. ISBN 0-14-013705-X. (anglicky) 
• TATE, Georges. Křižáci v Orientu. Praha : Slovart, 1996. 192 s. ISBN 80-85871-15-7.  
• WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311. Madison : University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

• (anglicky) Dopis Richarda matce Eleonoře (1193)
• (anglicky) Dopis Richarda matce Eleonoře (1193)
• (anglicky) Dopis Richarda matce Eleonoře (19. dubna 1193)
• Freska v kapli sv. Radegondy v Chinonu Jindřich II., Eleonora s Johanou a Richard Lví srdce s Jindřichem Mladíkem)

Předchůdce: Jindřich II.

Anglický král Richard I. 1189–1199

Nástupce: Jan Bezzemek