Masakr v Jeskyni patriarchů
| Masakr v Jeskyni patriarchů | |
|---|---|
 Pohled na Jeskyni patriarchů od jihu |
|
| Cíl: | palestinští muslimové |
| Důsledky: | smrt 39 osob, zranění 125 osob |
| Datum: | 25. únor 1994 |
| Místo: |  Hebron,Západní břeh Jordánu |
| Pachatel: | Baruch Goldstein |
| Použitá zbraň: | útočná puška IMI Galil |
Masakr v Jeskyni patriarchů byl teroristický útok zacílený na palestinské muslimy, ke kterému došlo dne 25. února 1994 ve městě Hebron na Západním břehu Jordánu, na posvátném místě Židů, muslimů a křesťanů, známém jako Jeskyně patriarchů. Útok byl spáchán Baruchem Goldsteinem, izraelsko-americkým osadníkem a členem hnutí Kach, který byl toho času vojákem Izraelských obranných sil v záloze.[1] Zatímco izraelské zdroje tvrdí, že došlo k usmrcení 39 a zranění 125 osob, palestinské zdroje uvádějí usmrcení 52 osob.[2] K útoku, při kterém byl usmrcen i sám Goldstein, došlo během svátků Purim a Ramadán. Izrael okamžitě po masakru vyjádřil lítost nad tímto činem, a pozůstalým rodinám obětí přislíbil kompenzace.[3] Židovští osadníci v Hebronu ale po útoku vyjádřili s jeho činem souhlas a Goldsteina označili za hrdinu.[4]
Obsah |
Masakr [editovat]
Jeskyně patriarchů je rozdělena na dvě části, jednu pro židovské obyvatelstvo a druhou pro muslimy. V židovské části se nachází Abrahámova síň, kde se konají obřady brit mila a dále pak Jákobova síň, kde byla zřízena škola ješivy, kde se každý den konají četné náboženské obřady. V muslimské části se nachází rozměrově mnohem větší Izákova síň. Po deset dnů je vždy celá jeskyně vyhrazena pouze pro židovské obřady a na dalších deset dnů pouze pro muslimy.
Dne 25. února 1994 v 5.00 proudily do jeskyně východní branou davy palestinských muslimů, aby se zde zúčastnily první modlitby Fajr, která je součástí pětidenního sledu modliteb.[5] Jeskyně měla být toho dne hlídána vojáky Izraelských pozemních sil, z devíti vojáků se však čtyři dostavili pozdě a na místě velel pouze jeden důstojník.[1]
Krátce po začátku modliteb vstoupil Baruch Goldstein, obyvatel osady Kirjat Arba a člen extremistického hnutí Kach, do Izákovy síně. Byl oděn do vojenské uniformy a byl vyzbrojen izraelskou útočnou puškou IMI Galil a čtyřmi záložními zásobníky po 35 nábojích. Vojenská hlídka jej nezastavila v domnění, že se jedná o izraelského důstojníka, který se chce pomodlit v místnosti ten den vyhrazené pro židovské modlitby.[2]
Goldstein se postavil před jediný východ z Izákovy síně tak, aby k němu modlící se muslimové byli otočeni zády a zahájil do nich palbu. Celkem bylo zabito 29 a zraněno 125 osob. Přeživší věřící se na Goldsteina vrhli a utloukli jej k smrti. Izraelský státní zástupce Dorit Benish poté odmítl jakkoliv perzekvovat ty, kteří Goldsteina po jeho odzbrojení utloukli.[6]
Mnohé zprávy, které se po činu objevily, se značně rozcházely v tom, zda jednal Goldstein na vlastní pěst či nikoliv; někteří svědkové tvrdili, že jej viděli ve společnosti dalších muže v uniformě, který mu měl údajně pomáhat v přenosu munice na místo činu.[7] Podle jiných výpovědí měl Goldstein do davu věřících navíc hodit i ruční granát.[8] Tehdejší palestinský vůdce Jásir Arafat později prohlásil, že se jednalo o akci až dvanácti mužů a měli do něj být zapojeni i izraelští vojáci. Pozdější podrobné vyšetřování provedené izraelskou armádou však vyloučilo, že by Goldstein mezi poutníky vhodil granát a rovněž konstatovalo, že jednal sám, bez pomoci dalších osob.[3]
Oběti útoku [editovat]
V seznamu jsou uvedena jména a věk obětí:
|
|
Reakce na útok [editovat]
Izraelská veřejnost [editovat]
Průzkum provedený po útoku Mezinárodním centrem pro mír na Blízkém Východě zjstil, že 78,8% Izraelců útok odsuzovalo, zatímco 3,8% Izraelců ho považovalo za správný. Rabín Lior na Goldsteinově pohřbu v Kirjat Arbě řekl, že "Goldstein udělal to, co udělal, v božím jméně a je ho proto třeba považovat za spravedlivého muže" a dále tvrdil, že Goldstein je "mučedník boží". "Jeho ruce nenesou žádnou vinu, jeho srdce je čisté."[9]
Mike Guzofsky, mluvčí Kahane Chaj v New Yorku a blízký Goldsteinův přítel, se po útoku vyjádřil, že Goldstein chtěl zastavit mírový proces a že si nemohl k útoku vybrat lepší den než Purim, kdy se Židé brání.[10]
V brožuře nazvané Baruch Hagever, vydané v roce 1994 a v knize s názvem Baruch Hagever: Sefer Zikaron la-Kadosh Baruch Goldstein, vydané v roce 1995, různí rabíni chválili Goldsteinův čin jako preventivní útok v reakci hrozby pogromu ze strany Hamasu, a tvrdili, že je možné čin hodnotit jako odpovídající pěti halachickým zásadám.[11][12]
Rabín Jicchak Ginsburgh byl několikrát zadržen izraelskými autoritami ve spojitosti se schvalováním masakru, který byl podle něj v souladu se spisy Lubavičského rebeho Menachema Mendela Schneersona.[13] Podle Ginsburgha bylo zavraždění neozbrojených Palestinců v souvislosti s bezpečnostní situací na Západním břehu "zcela legitimní".[14]
Goldsteinův hrob [editovat]
V týdnech následujících po masakru tísíce Izraelců vyrazily ke Goldsteinovu hrobu oslavit jeho teroristický útok. Někteří Chasidé zpívali a tančili kolem jeho hrobu.[15] Ačkoli izraelské úřady tvrdily, že se jedná jen o zlomek izraelské populace, podle The New York Times mohly izraelské úřady tento problém schválně zlehčovat.[15] Jeden návštěvník u Goldsteinova hrobu tvrdil, že "Pokud [Goldstein] zastavil tyto takzvané mírové rozhovory, pak je skutečně svatý, protože toto není skutečný mír."[15]
Někteří návštěvníci líbali a objímali jeho náhrobní kámen, dokonce i líbali zemi, ve které je Goldstein pohřben, a prohlašovali ho za "svatého" a "hrdinu Izraelského lidu."[15]
Fenomén uctívání Goldsteinova hrobu trval dlouhé roky, a to navzdory snahám izraelské vlády zakročit proti poutníkům k jeho hrobu.[16] Epitaf na náhrobku zní: "položil svůj život za lid Izraele, jeho Tóru a zemi".[17] V roce 1999, po schválení zákona zakazující stavět pomníky teroristům, nechala izraelská vláda strhnout svatyni, která mezitím vyrostla nad Goldsteinovým hrobem.[17] V následujících letech radikální židovští osadníci pokračovali v oslavování jeho činu, například na svátek Purim přestrojovali sebe a své děti, aby vypadaly jako Goldstein.[18][16][19]
Izraelská vláda [editovat]
Goldsteinova akce byla izraelskou vládou i většinou veřejnosti okamžitě odsouzena.[20] Mluvčí všech denominací judaismu prohlásili Goldsteinův čin jako nemorální a teroristický. Organizace Kach, jíž byl členem, byla okamžitě prohlášena za teroristickou. Vláda Izraele se rozhodla odebrat veškeré zbraně některým ultrapravicovým organizacím a vytvořit nad nimi bezpečnostní dohled.
V Knesetu pronesl tehdejší ministerský předseda Jicchak Rabin na adresu Goldsteina, že se jednalo o „cizí implantát“ a „potulný plevel“. Dále pokračoval slovy: „Vzkazujeme té zrůdě a všem, kteří ji mají rádi – jste ostudou sionismu a ponížením judaismu.“ Benjamin Netanjahu, tehdejší vůdce strany Likud prohlásil: „Jedná se o ohavný zločin. Vyjadřuji mou nejhlubší soustrast.“[21] Navzdory výše uvedenému se izraelským vládám nepodařilo hebronské osadníky ani jejich část evakuovat.[zdroj?] Například pokus Rabinovy vlády o evakuaci hebronske osady Tel Rumeida skončil fiaskem.[zdroj?] Radikální osadníci tak zůstali v Hebronu do dneška.
Šamgarova komise [editovat]
Izraelská vláda ustanovila krátce po útoku zvláštní komisi, vedenou soudcem Nejvyššího soudu Státu Izrael, Me'irem Šamgarem. Shledala následující:
- Goldstein plánoval útok sám a o svých záměrech nikomu neřekl.[22]
- Koordinace bezpečnostních opatření mezi izraelskou armádou, policií a civilní administrativou bylo značně problematické.
- Politické vedení ani bezpečnostní služba Šin Bet nemohli předpokládat tento masakr.
- Výpovědi přeživších, týkající se údajného vhození granátu mezi věřící, jsou v rozporu se závěry Šamgarovy komise, která na místě činu nenalezla žádné fragmenty z vybuchlého granátu.[5]
Reakce diaspory [editovat]
Jonathan Sacks, nejvyšší rabín ve Velké Británii, prohlásil, že: „Takový čin je obscénností a plivancem na židovské hodnoty. Fakt, že byl čin navíc spáchán během náboženských svátků na svatém místě z toho činí urážku boha nejhrubšího zrna.“ Poté pokračoval slovy: „Násilí, páchané ve jménu Boha je dvojnásobným zlem. Násilí páchané na věřící během modliteb je naprosto nevyslovitelným zlem.“[23]
V jednom z článků v novinách The Jewish Chronicle, byl zveřejněn článek Chajima Bermanta, který označil organizaci Kach, ke které Goldstein náležel, jako neonacisty a jako americkou kreaturu, která je sponzorována americkými penězi a produkty „americké zbraňové kultury.“[24] V novinách bylo rovněž sděleno, že některé synagogy v Británii již započaly veřejnou sbírku na pomoc obětem Goldsteinova činu.[25]
Pouliční nepokoje [editovat]
Krátce po masakru vypukly po celém Izraeli pouliční nepokoje, které měly za následek smrt více než 26 palestinců a 9 izraelců. V jordánském městě Ammán byl arabskými protestujícími na ulici těžce pobodán 77 letý britský turista Howard Long. Útočník Khalid Husni Al-Korashi byl okamžitě zatčen a jordánské ministerstvo vnitra vydalo prohlášení, ve kterém žádá všechny občany o zachování klidu a rozvahy ve svých reakcích.[26]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cave of the Patriarchs massacre na anglické Wikipedii.
- ↑ a b General Yatom press conference [online]. Izrael Ministry of Foreign Affairs, 27. únor 1994, [cit. 2009-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b When Fury Rules [online]. TIME, 7. březen 1994, [cit. 2009-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b IBRAHIM, Youssef M.. The World; Palestinians See a People's Hatred in a Killer's Deed [online]. The New York Times, [cit. 2009-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hebron settlers shed no tears after slaughter: Militant Jews are turning mass killer Baruch Goldstein into a folk hero, writes Sarah Helm from Kiryat Arba
- ↑ a b Zpráva Šamgarovy komise, str. 15
- ↑ PASKO, A.. Baruch Goldstein and Hebron Ten Years Later [online]. [cit. 2009-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hebron Massacre: Hell comes to a holy place, The Independent (London), 27. únor 1994
- ↑ COWELL, Alan. WEST BANK MASSACRE; In 'Tragic Error,' Soldiers Kill a Settler [online]. The New York Times, 2. březen 1994, [cit. 2009-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.mepc.org/journal_shahak/shahak48.asp
- ↑ Geoffrey Paul (New York) and Jenni Frazer (Jerusalem) "From Brooklyn to Kirya Arba", The Jewish Chronicle (London), 4 March 1994.
- ↑ Motti Inbari, Jewish Fundamentalism and the Temple Mount: Who Will Build the Third Temple? (State University of New York Press, 2009), p. 132.
- ↑ Don Seeman, Violence, ethics, and divine honor in modern Jewish thought, Journal of the American Academy of Religion, Vol. 73 (2005), 1015–1048.
- ↑ http://www.forward.com/articles/8955/
- ↑ Peri, Yoram. The assassination of Yitzhak Rabin. 200, pp. 112–3
- ↑ a b c d Haberman, Clyde."Hundreds of Jews Gather To Honor Hebron Killer", The New York Times, 1994-04-01. Ověřeno k 2010-04-28.
- ↑ a b "Graveside party celebrates Hebron massacre", BBC News, March 21, 2000. Ověřeno k October 19, 2009.
- ↑ a b Greenberg, Joel."Israel Destroys Shrine to Mosque Gunman", The New York Times, 1999-12-30. Ověřeno k 2010-04-28.
- ↑ Tuman, Joseph S.(2003). Communicating Terror: The Rhetorical Dimensions of Terrorism.Sage Publications, Inc., 93. ISBN 1-4129-7324-4. Ověřeno k 2010-03-13.
- ↑ Bouckaert, Peter. Center of the Storm: a case study of human rights abuses in Hebron District. 2001, p. 82 [1]
- ↑ Izrael Hebron Shooting [online]. palestinefacts.org, 1994, [cit. 2009-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ poznámky Židovské kroniky (str. 1 a 2) [online]. The Jewish Chronicle, 2. březen 1994, [cit. 2009-11-10]. (anglicky)
- ↑ Commission of Inquiry Into the Massacre at the Tomb of the Patriarchs in Hebron [online]. Izrael Ministry of Foreign Affairs, [cit. 2009-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Jewish Chronicle (London) 4. březen 1994, strana 1 a dále pak 23
- ↑ Chaim Bermant Has one settler settled the settlers future? in The Jewish Chronicle (London), 4. březen 1994
- ↑ The Jewish Chronicle (London), 4. březen 1994
- ↑ BARSKY, Yehudit. The Brooklyn Bridge Shooting: An Independent Report and Assessment [online]. American Jewish Committee, [cit. 2009-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Pozadí a souvislosti masakru v Hebronu, Israel Shahak v Middle East Policy, 1994
