Asertivita
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Asertivita je schopnost (dovednost) prosazovat vlastní názor, stanovisko nebo zájem. Považuje se za důležitou komunikační dovednost. Vyučuje ji mnoho odborníků na vývoj osobnosti a psychoterapeutů a je také obsahem mnoha populárních příruček k vlastnímu zdokonalení. Často se překládá jako sebeprosazení.
Autorem metody asertivního tréninku (tréninku asertivity) je Američan A. Salter. Své žáky učil spontánním reakcím, přiměřenému projevu emocí a umění stát si za svým. Cílem je mimo jiné rozpoznat a zastavit manipulativní chování. Styl manipulace souvisí s typem osobnosti. Zřejmě nejdůkladnější dělení typu manipulace je Shostromova typologie manipulace, která nachází prvky manipulace v devíti charakteristických stylech osobnosti.
Obsah |
[editovat] Původ slova a rozlišení
Slova asertivní a asertivita jsou velmi nedávno převzata z angličtiny. Slovo asertivní pochází přes středověkou francouzštinu z latinského asserere, tvrdit, domáhat se něčeho. Slovo asertivita vzniklo v Anglii kolem roku 1880.[1]
Jako komunikační styl a strategie se asertivita liší od agrese i pasivity. Pro rozlišení těchto tří konceptů je důležité pochopit, jak se chovají ke stanoviskům svým a cizím. Pasivní řečníci nebrání svoje vlastní názory a dovolují tak agresivnějším lidem, aby je poškodili či manipulovali. Také většinou nezkoušejí přesvědčit někoho o svém stanovisku. Na druhé straně agresivní lidé nerespektují názory ostatních a jsou ochotni je i poškodit při jejich přesvědčování. Osoba, která komunikuje asertivně, se nebojí vyslovit svoje myšlenky ani přesvědčovat ostatní, ale respektuje ostatní a jejich stanoviska. Proti agresivním útokům se však brání.
[editovat] Techniky
Asi nejoblíbenější technika obhajovaná asertivitou je technika zaseklá deska. Sestává se z obyčejného opakování požadavků pokaždé, když se člověk setká s neodůvodněným odporem. Termín pochází z gramofonových desek, které když se poškrábaly, tak mohly vést jehlu gramofonu do nekonečné smyčky několika sekund.
Dále pak existuje důležitá technika přijatelného kompromisu. Spočívá v nalezení nějaké omezené pravdy, na které se může člověk s protistranou domluvit. Dá se pak „souhlasit zčásti“ či „souhlasit v podstatě“.
Negativní otázka vyžaduje další specifickou kritiku. Negativní tvrzení je na druhou stranu souhlas s kritikou bez slevení z nároků.
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
[editovat] Literatura v českém jazyce
- Berne, E.: Jak si lidí hrají. Praha, Svoboda 1970
- Capponi, V., Novák. T.: Jak se prosadit - asertivně do života. Praha, Svoboda 1992
- Gruber, D.: Zlatá kniha komunikace. Ostrava, Repronis 2005
- Hermochová, S.: Sociálně psychologický výcvik, Praha, SPN 1995
- Honzák, R., Novotná, V.: Jak se dobře cítit mezi lidmi. Praha, Grada 1999
- Kolman, L., Špalíková, M.: Vést a být veden. Praha, TES 1985
- Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha, Svoboda 1988
- Mezihorský, Š.: Asertivita. Brno, Elfa 1991
- Vojáček, K.: Autogenní trénink. Praha, Avicenum 1988
[editovat] Literatura ve slovenském jazyce
- Honzák, R., Novotná, V.: Ako sa dobre cítiť medzi ľuďmi. Bratislava, SPN 1988
- Svobodová, M.: K niektorým otázkam tréningu asertivity. In: Metody aktivního sociálního učení. Brno 1985
[editovat] Literatura v anglickém jazyce
- Cavood, D.: Assertiveness for Managers. Learning Effective for Managing People. Seattle, Self Counsel Press, Inc. 1983
- Cotller, S. B., Guerra, J. J.: Assertion Training, Champsing, Ill. Research Press 1980. New York, Pergamon Press 1987
- Fensterheim, H., Bear, J.: Don’t say yes, when you want to say no. London, A Future Bock 1976
- Galassi, J. P., Galassi, M. D.: Assertive training in groups. JCounsPs 21, 1974
- Lange, A., Jakubowski, P.: Responsible assertive behavior. New York, Research Press 1978
- Smith, M. J.: When I say No, I feel guilty. New York, Bantam Books 1980
