Contras

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Contras je dobové označení pro různé povstalecké skupiny, které bojovaly proti nikaragujské Sandinovské frontě národního osvobození (FSLN). Jejich činnost vzrostla po svržení Anastasia Somozy Debayleho v červenci 1979 při tzv. Sandinistické revoluci. Hnutí Contras bylo co do cílů a ideologie značně roztříštěné, neboť zahrnovalo několik názorově odlišných skupin. Největší a nejvýznamnější z nich se postupem času stala takzvaná Nikaragujská demokratická síla (FDN). V roce 1987 byly prakticky všechny organizace Contras sjednoceny, přinejmenším formálně, do Hnutí nikaragujského odporu.

Zpočátku dostávali povstalci finanční a vojenskou podporu od Spojených států prostřednictvím CIA, pomoc jim poskytovala i Argentina. Formou pomoci byla i výpomoc s dodávkami drog na území USA. (informace hovoří o 100 kilogramech kokainu měsíčně.) Po vypuknutí aféry Írán-Contras v roce 1987 si americký Kongres přál, aby se USA od nikaragujského konfliktu distancovaly, a odvolaly veškerou podporu.

Termín „Contra“ pochází ze španělského slova la contra, což je zkratkou výrazu la contrarrevolución , česky kontrarevoluce, očekávaný vedlejší produkt mnoha revolucí. Někteří povstalci neměli označení Contras rádi, protože měli dojem, že popisuje jejich důvody pouze v negativním smyslu, anebo že si přejí znovunastolit starý pořádek. Povstalečtí bojovníci sami sebe nazývali comandos; sympatizanti z řad rolníků je také nazývali los primos (bratranci). Později nazývali veteráni svoje hnutí la resistencia (hnutí odporu).

Jejich činnost byla pestrá. Zahrnovala vypalování klinik, škol a zemědělských farem. Od svého vzniku do roku 1985 zavraždili 7650 lidí a dalších 5240 drželi v zajetí kůli výkupnému. (většina unesených byli zahraniční učitelé a zdravotní pracovníci, kteří dobrovolně působili na nikaragujském venkově.) Kromě toho šířili i protistátní letáky, pokládali námořní miny u Nikaragujských přístavů (cca 200) a ve své největší akci dokázali dočasně ochromit nikaragujské hospodářství, když zapálili nádrže s ropou v přístavu Corinto a tak zemi připravili o 6 000 000 litrů.

Nejvýznamnější organizace hnutí odporu[editovat | editovat zdroj]

  • MILPAS (Milicia Popular Anti-Sandinista = Lidové protisandinovské milice) maoistická skupina bojující proti prosovětským sandinovcům
  • FDN (Fuerza Democrática Nicaragüense = Nikaragujská demokratická síla), kterou vedl bývalý plukovník národní gardy Enrique Bermúdez (Comandante 380) a která měla základny v Hondurasu
  • ARDE (Alianza Revolucionaria Democrática = Revoluční demokratická aliance) levicově orientovaná skupina vedená exsandinistou Edénem Pastorou, (Comandante Cero) a Alfonsem Robelem Callejasem, bývalým členem revolučního Vládního výboru národní obrody (Junta de Gobierno de Reconstrucción Nacional)
  • FARN (Fuerzas Armadas Revolucionarias Nicaragüenses = Revoluční námořní nikaragujské síly) Fernanda Chamorra zvaného el Negro
  • KISAN, YATAMA a MISURA skupiny tvořené domorodci žijícími podél nikaragujského karibského pobřeží

Literatura: Martin Nekola: Operace Kondor

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Contras na anglické Wikipedii.