Madridská konference
| Izraelsko-palestinský mírový proces | |
 Izrael a palestinská území |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Strany |  Izrael Palestinská autonomie |
| Dějiny mírového procesu | |
| Dohody z Camp Davidu • Madridská konference • Oselské dohody • Oslo II • Hebronský protokol • Memorandum od Wye River • Memorandum z Šarm Al-Šejchu • Summit v Camp Davidu • Summit v Tabě • Cestovní mapa • Konference v Annapolis | |
| Sporné body | |
| Arabové a antisemitismus • Bezpečnostní bariéra • Izraelské osady • Palestinský terorismus • Palestinští uprchlíci • Palestinký stát • Status Jeruzaléma • Židovský stát | |
| Mezinárodní zprostředkovatelé | |
Blízkovýchodní kvartet • Arabská liga • Egypt      |
|
| Další návrhy | |
| Bejrutský summit • Elonův mírový plán • Liebermanův plán • Ženevská jednání • Hudna • Jednostranné stažení • Projekty práce za mír | |
Madridská konference byla třídenní mírová konference pořádaná ve španělském Madridu pod patronací Spojených států a Sovětského svazu.[1] Začala 30. října 1991 a zúčastnili se jí ministři zahraničí a čelní představitelé všech států Blízkého východu.[1] Jednalo se o raný pokus mezinárodního společenství o nastartování mírového procesu prostřednictvím vyjednávání Izraele, arabských zemí (Sýrie, Libanon, Jordánsko) a palestinských Arabů. Krátce po Válce v Zálivu zformuloval americký prezident George H. W. Bush a jeho ministr zahraničí James Barker rámec plánů, který spolu se Sovětským svazem rozšířili ve zvací dopis pro Izrael, Sýrii, Libanon, Jordánsko a palestinské Araby. Cílem konference bylo popostrčit bilaterální jednání mezi Izraelci a palestinskými Araby a stejně tak multilaterální jednání mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy.[2]
I přesto, že samotná konference neměla bezprostředně žádný hmatatelný důsledek, do budoucna znamenala prolomení ledů a následující nová izraelská vláda Jicchaka Rabina tak měla lepší možnost pro jednání.[1] Jicchak Šamir, který byl v době konference izraelským premiérem zpětně přiznal, že žádné ze zmiňovaných ústupků nemyslel vážně a pokoušel se tak pouze získat čas.[1] Krátce po Madridské konference se mírový proces úplně zastavil,[3] a to až do následujících izraelských parlamentních voleb a do jmenování Rabinovy vlády v roce 1992.[4]
K prvním multilaterálním jednáním došlo již téhož roku v Moskvě a mnoha dalších evropských a blízkovýchodních městech.[2] Mezi řešené problémy patřili uprchlíci, zdroje vody, zbrojení, ekonomický rozvoj, atp.[2] Bilaterální jednání se konala hlavně ve Washingtonu a později tajně v Norsku.[2] Právě tato multilaterální jednání nakonec vedla k uzavření Mírové dohody z Osla.[2]
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madrid Conference of 1991 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d KRUPP, Michael. Sionismus a Stát Izrael. Praha : Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7257-740-9. s. 186. [Dále jen: Sionismus a Stát Izrael.]
- ↑ a b c d e ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. s. 184-185.
- ↑ Sionismus a Stát Izrael. S. 187
- ↑ Sionismus a Stát Izrael. S. 190
