Dohody o příměří (1949)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hlavní rozdíly mezi plánem OSN na rozdělení Palestiny a liniemi příměří z roku 1949 jsou zvýrazněny světle červenou a fuchsiovou barvou.

Dohody o příměří z roku 1949 jsou sérií dohod podepsaných v roce 1949 mezi Izraelem a jeho sousedy: Egyptem,[1] Libanonem,[2] Jordánskem[3]Sýrií.[4] Dohody ukončily oficiální nepřátelství - První arabsko-izraelskou válku a stanovily linie příměří mezi Izraelem a Západním břehem, které byly až do Šestidenní války v roce 1967 známé jako Zelená linie.

Dohody[editovat | editovat zdroj]

s Egyptem[editovat | editovat zdroj]

6. ledna 1949 oznámil Dr. Ralph Bunche, že je Egypt připraven jednat s Izraelem o příměří.[5] Rozhovory začaly 12. ledna na řeckém ostrově Rhodos a krátce po jejich zahájení Izrael souhlasil s propuštěním obklíčené egyptské brigády u Faludži. Ke konci měsíce se hovory začaly vléci.

Izrael požadoval, aby Egypt stáhl veškeré své síly z území bývalého Mandátu, zatímco Egypt se stáhl za hranice, ve kterých byl 13. října 1948, a které stanovila rezoluce RB OSN č. S/1070 z 4. října 1948. Jeden z důvodů, proč se rozhovory s Egyptem dostaly do mrtvého bodu bylo zvyšující se napětí v Egyptě, které vyvrcholilo 12. února 1949, kdy byl zabit vůdce islamistické skupiny Muslimského bratrstva Hassan al-Banna. Počátkem února Izrael pohrozil ukončením rozhovorů, avšak Spojené státy apelovaly na obě strany, aby se dobraly úspěšné dohody, a tak byla nakonec dohoda o příměří mezi Egyptem a Izraelem na Rhodu podepsána 24. února 1949.

Mezi hlavní body patřilo:

  • Linie příměří povede převážně po mezinárodní hranici (z roku 1906), až na oblast poblíž Středozemního moře, kde si Egypt ponechal kontrolu nad pásem země podél pobřeží, známým jako Pásmo Gazy.
  • Egyptská armáda obklíčená u Faludži se může se zbraněmi navrátit do Egypta a území bude předáno Izraeli.
  • Zóna po obou stranách hranic u 'Uja al-Hafeer (Nicana) byla demilitarizována a stala se dočasným sídlem bilaterální komise vyjednávající příměří.

s Libanonem[editovat | editovat zdroj]

Dohoda s Libanonem byla podepsána 23. března 1949. Mezi její hlavní body patřilo:

  • Linie příměří („Zelená linie“, viz také Modrou linii) bude zakreslena podél mezinárodní hranice
  • Na rozdíl od jiných dohod nebyla v této dohodě žádná zmínka, která by popírala linii příměří jako mezinárodní hranici.
  • Izrael stáhne svoje síly ze 13 vesnic na libanonském území, které během války okupoval.

s Jordánskem[editovat | editovat zdroj]

Dohoda s Jordánskem byla podepsána 3. dubna 1949. Mezi její hlavní body patřilo:

  • Jordánské síly zůstanou ve svých pozicích, které zaujímají na Západním břehu, zejména pak ve východním Jeruzalémě, včetně Starého Města.
  • Jordánsko stáhne své síly z jejich pozic, ze kterých mají přehled nad Šaronskou planinou. Na oplátku Izrael souhlasil, aby jordánské síly obsadily pozice, které předtím zaujímaly irácké síly.
  • Výměna území: Podle článku 6, získá Izrael území známé jako vádí Ara a tzv. Malý triangl, výměnou za území jižně od pahorků Hebronu. V březnu 1949 se irácké síly stáhly z Palestiny a předaly své pozice malé jordánské legii. V rámci dohod měl Izrael ještě jeden geopolitický cíl, a to získat policejní stanici v Um Rašraši u Akabského zálivu (dnes Ejlat).[5] Dvě izraelské brigády se tak vydaly směrem k Rudému moři. Cestou se dostaly do blízkosti jednotek Arabské legie, které se však stáhly. 11. března dorazily izraelské jednotky k do Um Rašraši, které bylo prohlášeno za izraelské.[5]
  • Byla ustanovena zvláštní komise, pro umožnění bezpečné dopravy mezi Jeruzalémem a horou Scopus a Hebrejskou univerzitou, přístupům ke svatým místům.

se Sýrií[editovat | editovat zdroj]

Dohoda se Sýrií byla podepsána 20. července 1949. Sýrie stáhla své síly z většiny oblastí, které ovládala západně od hranic. Toto území se následně stalo demilitarizovanou zónou. Bylo zdůrazněno, že linie příměří nemají být interpretovány či být jinak spojovány s jakýmkoliv budoucím permanentním ujednáním.

Irák[editovat | editovat zdroj]

Irák, jehož síly se války aktivně účastnily (ačkoliv nesousedí s Izraelem), stáhl své síly z této oblasti v březnu 1949. Fronta, okupovaná iráckými sílami byla zmíněna v dohodě o příměří mezi Izraelem a Jordánskem, a tak nemusela být sepsána žádná separátní dohoda mezi Izraelem a Irákem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1949 Armistice Agreements na anglické Wikipedii.

  1. Dohoda o příměří mezi Egyptem a Izraelem [online]. Rada bezpečnosti OSN, [cit. 2008-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Dohoda o příměří mezi Izraelem a Libanonem [online]. Rada bezpečnosti OSN, [cit. 2008-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Dohoda o příměří mezi Izraelem a Jordánskem [online]. Rada bezpečnosti OSN, [cit. 2008-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Dohoda o příměří mezi Izraelem a Sýrií [online]. Rada bezpečnosti OSN, [cit. 2008-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB-art, 2002. ISBN 80-7257-740-9. S. 251-252.  

Související články[editovat | editovat zdroj]