Bipedie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bipedie (z lat. bi-pes, bipedis, dvounohý) znamená pohyb po dvou končetinách. Rozlišuje se habituální (navyklá – ptáci, člověk) a příležitostná bipedie, například u šimpanze nebo medvěda.

Chůze

Režimy bipedie[editovat | editovat zdroj]

Chůze, poskakování a běh. Kontakt levé (červená) a pravé (zelená) nohy se zemí.
Pochodující kadeti pařížské Polytechniky
Chůze do schodů
Běh (Muybridge)
  1. Stání na místě je při bipedii poměrně namáhavá aktivita, protože většina živočichů musí udržovat rovnováhu. To je ještě obtížnější při stání na jedné noze.
  2. Chůze je pohyb, při němž střídavě jedna noha stojí na zemi a druhá se pohybuje ve směru chůze. Při přešlapu jsou obě nohy na zemi, těžiště se přenáší z jedné nohy na druhou. Tomu odpovídá i pohyb rukou, pravá ruka s levou nohou a naopak.
  3. Běh se podobá chůzi, většinu času jsou však obě nohy ve vzduchu. Běžec se jednou nohou odráží a na druhou dopadá. Poklus se liší jen kratším krokem.
  4. Skákání je pohyb sounožný, řada skoků, při nichž jsou obě nohy současně na zemi nebo ve vzduchu. Je to jediná možnost pohybu po jedné noze.
  5. Poskakování je střídání skoků a kroků. Po skoku na jedné noze následuje přešlap a skok na druhé noze. Používá se při sportovním tréninku, aerobiku a pod.

Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Bipedie přináší oproti kvadrupedii některé výhody, jednak přímé, jednak zprostředkované dalším navazujícím vývojem.

  • Vyšší postava poskytuje lepší rozhled i ve vyšším porostu a působí patrně i na jiné živočichy mohutnějším dojmem.
  • Mývalové a někteří primáti využívají bipedie při brodění v hlubší vodě.
  • Uvolnění předních končetin pro jiné účely. Pokud se adaptují pro uchopování a jiné činnosti jako u člověka, otvírají se tím nové možnosti užívání a vyrábění nástrojů a mnoho dalších. Protože si může potravu podávat rukama, mohl člověk ztratit vyčnělé čelisti („čumák“) a vyvinout jednak plochý obličej, jednak ústa a rty, přizpůsobené pro vznik řeči
  • Vyvážená poloha hlavy odlehčila krčnímu svalstvu, což umožnilo zvětšování mozkovny a mozku u člověka.[1]

Naproti tomu je bipedie méně stabilní než pohyb po čtyřech a vyžaduje držení rovnováhy. Nejrychlejší bipední běžci dosahují také menší rychlosti než nejrychlejší čtvernožci: pštros dosahuje 65 km/h a červený klokan 70 km/h proti gepardovi - až 103 km/h.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Bipedie se v průběhu evoluce vyvinula několikrát nezávisle na sobě. Je rozšířena zejména mezi obratlovci a je pravidlem u ptáků. Tam navázala na bipedii jejich předchůdců dinosaurů, což byli - s výjimkou čtvernohých sauropodomorpha - vesměs dvounozí běžci. Draví teropodi se patrně vyvinuli z jednoho plně bipedního předka, snad podobného eoraptorovi. Jejich potomci, například pštrosi, představují také vrchol bipedního pohybu. Nezávisle se bipedie vyvinula i u jiných dinosaurů, jako byl iguanodon. Mezi ptáky jsou zajímaví tučňáci, kteří udržují svislou polohu těla, na rozdíl od ostatních ptáků se spíše horizontálním tělem.

Mezi savci je bipedie poměrně vzácná. Jediná bipední skupina jsou klokani a jejich příbuzní, kteří však skáčou a nechodí. Bipední jsou někteří hlodavci, například tarabíkomyš, a luskoun veliký, mezi primáty jsou to giboni a sifaka. Řada dalších savců se bipedně pohybuje jen příležitostně, například medvědi, mývalové, bonobo nebo kahau nosatý, sysel a surikata, bobr a skunk. U plazů a obojživelníků je bipedie velmi vzácná, s výjimkou některých ještěrů. Kromě některých švábů je mezi členovci bipedie neznámá a po dvou se dovedou pohybovat jen dva druhy chobotnic.

Člověk[editovat | editovat zdroj]

Bipedie člověka zřejmě navazuje na některé náběhy mezi hominidy (gibon, orangutan) a vznikla patrně jako první z charakteristických znaků člověka, dříve než zvětšená mozkovna atd. Nejstarší otisky zřetelně bipední nohy hominida pocházelí z Letoli v Tanzánii, stáří asi 3,6 milionu let. Nejstarší nalezená fosílie nohy se zřetelnou podélnou i příčnou klenbou (což je pružný nárazník při chůzi) patřila druhu Australopithecus afarensis, pochází rovněž z východní Afriky a je asi 3,2 milionu let stará.

Mechanika bipedie[editovat | editovat zdroj]

Inženýři, kteří bipedii studují v souvislosti s konstrukcí robotů, ji popisují jako stále přerušované padání. Člověku není zřeba „podtrhnout nohy“, ale stačí překážka, která zabrání pohybu nohy dopředu, a člověk upadne nebo aspoň klopýtne. Známý patelární reflex, který neurolog zkouší klepnutím pod kolenem, ukazuje, že vykopnutí lýtka není řízeno centrálně, ale slouží k zabránění pádu při bipedii.

Stání vyžaduje neustálé udržování rovnováhy. Chůze je složitější: tělo se lehce vykloní z rovnovážné polohy kupředu a do strany, odlehčená noha se ohne v koleni a vysune dopředu, aby zabránila pádu. Při chůzi tedy člověk využívá k pohybu i gravitace, a protože se nohy také střídají, může být méně únavná než dlouhé stání. Běh je nezbytně souvislý proces padání, který se nedá zastavit a musí nejprve přejít v chůzi.[2]

Dvounohý robot[editovat | editovat zdroj]

Běžný robot se pohybuje na kolech nebo pásech a bipedie je mechanicky velmi náročná, zejména na koordinaci a řízení pohybů. Přesto se dvounozí roboti konstruují jednak proto, že jsou působiví, jednak se na nich studuje lidská bipedie pro lékařské i sportovní účely.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Beneš, Člověk, str. 28-35.
  2. F. Daffner, Das Wachstum des Menschen. Anthropologische Studie. 2. vyd. Engelmann, Leipzig 1902. Str. 356. Cit. podle dewiki.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Beneš, Člověk. Praha: Mladá fronta 1994.

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.