Surikata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Surikata

Stupeň ohrožení

zranitelný

Vědecká klasifikace

Říše:	Živočichové (Animalia)
Kmen:	Strunatci (Chordata)
Podkmen:	Obratlovci (Vertebrata)
Třída:	Savci (Mammalia)
Řád:	Šelmy (Carnivora)
Čeleď:	Promykovití (Herpestidae)
Rod:	Surikata (Suricata)
Druh:	Surikata (Suricata suricatta)

Binomické jméno

Suricata suricatta
Schreber, 1776

Výskyt surikaty (znázorněn červeně)

Poddruhy

Suricata suricatta iona
Suricata suricatta marjoriae
Suricata suricatta suricatta

Surikata (také hrabačka surikata, promyka surikata, Suricata suricatta) je denní pospolitě žijící promykovitá šelma.

[editovat] Výskyt

Surikata obývá suché otevřené planiny jižní Afriky. Také žije na poušti Kalahari.

[editovat] Čísla

Hmotnost: 600 až 975 g
Délka těla: 25 až 35 cm
Délka ocasu: 17 až 25 cm
Výška: až 15 cm

[editovat] Vzhled

Na obličeji a na spodu těla jsou surikaty hnědé, svrchu stříbrnohnědé, na hřbetě mají osm tmavších pruhů, tmavé kroužky kolem očí a tmavou špičku štíhlého ocasu.

[editovat] Stavba těla

Surikata používá dlouhé drápy k vyhrabávání doupěte a potravy.

[editovat] Potrava

Potrava surikaty sestává z hmyzu (termiti, a maso nebo saranče), z pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců (hadi, ještěrky nebo hlodavci); také však z kořenů nebo z cibulek rostlin.

[editovat] Rozmnožování a vývin

Březost trvá 11 týdnů a v doupěti se ve zvláštní komoře vyložené travou rodí 2 až 5 mláďat.

Mláďata se rodí slepá, začínají vidět až od 10 - 14 dnů. Dominantní samice brzy opět zabřezne, proto se o její dřívější mláďata musí starat ostatní členové kolonie. První čtyři týdny žijí mláďata v noře a živí se mateřským mlékem, které však nemusí být jen od jejich matky, ale i od jiné samičky ze skupiny, které se mléko tvoří. V tomto období jsou velmi zranitelná, jestliže mláďata objeví konkurenční skupina, zabije je. Nedlouho po tom, co mláďata vyjdou poprvé z nory, jdou se skupinou na první lov.

[editovat] Společenský život

Surikaty tvoří kolonie až o třiceti členech, které žijí v podzemní soustavě nor, které dříve vyhrabaly zemní veverky. Kolonii vévodí dominantní pár, který jediný se smí rozmnožovat. Když přeci jen zabřezne nějaká jiná samice, záleží na dominantním páru, zda a kolik mláďat přežije. Dominantní samička může zabít mláďata jiné samičky, aby zabezpečila přežití vlastních mláďat. Většinou však dominantní samička vyžene jinou březí samičku. Osamělá vyhnaná samička nemá velké šance na přežití. Buď o mláďata přijde nebo po porodu opustí vlastní mláďata, o které se nedokáže sama postarat. Její mláďata také můžou zabít surikaty z jiné skupiny, případně se sama může stát obětí dravce. Může i zahynout na následky podvýživy a podchlazení. Samička bez mláďat má šanci připojit se zpět k původní rodině. Někdy se spojí s osamělými samci a založí novou rodinu.

Brzy ráno vylézají surikaty z nor, posedají a sluní se (v noci klesá teplota na poušti k nule), poté vyhledávají potravu.

[editovat] Biotop

Suchá savana, polopouště a pouště.

[editovat] Hlídka proti dravcům

V době, kdy většina členů kolonie hledá potravu, něktěří jedinci z kolonie jsou pověřeni hlídkováním proti jejich predátorům. Surikata dobře vidí do dálky, hůře už na blízko.

Hlídky stojí vzpřímené na vyvýšeninách nebo keřích, odkud v případě nebezpečí vydávají varovné pištění nebo kvokání. Ostré štěkavé a vrčivé zvuky jsou nálehavější, oznamují větší ohrožení, po kterém se surikaty ihned ukryjí do nor.