Teorie vodní opice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Teorie vodní opice (anglicky aquatic ape hypothesis, AAH) je alternativní vysvětlení některých rozdílů mezi člověkem a ostatními hominidy, které pracuje s myšlenkou, že společný předek dnešních lidí strávil část vývoje v částečně vodním prostředí. Poprvé byla teorie navržena v roce 1942 a rozšířena v roce 1960; jejím největším obhájcem je spisovatelka Elaine Morganová.

Teorie je kritizována pro nedostatek důkazů, několik teoretických problémů, a také proto, že mnoho pozorování, která ji mají podporovat, lze vysvětlit jinými způsoby.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V roce 1942 německý patolog Max Westenhöfer navrhl teorii, že lidé evolvovali v blízkosti vody, s tvrzením: „Teorie vodního života v brzkém období lidské historie je udržitelná teorie, kterou by mohly podpořit další důkazy.“[1]

V roce 1930 mořský biolog Alister Hardy navrhl hypotézu, že předci lidí mohli žít ve vodě více, než se předpokládalo. Protože se bál kontroverze, kterou by hypotéza způsobila, počkal s jejím publikováním až do roku 1960, kdy ji v březnu vydal časopis New Scientist.[2]

Myšlenka byla vědeckou komunitou převážně ignorována. V roce 1967 teorii popsal ve své knize The Naked Ape (česky doslova Nahá opice) britský zoolog Desmond Morris, který poprvé použil termín „vodní opice“.[3] Spisovatelka Elaine Morganová knihu přečetla a od té doby se stala jedním z hlavních zastánců této teorie; během 40 let o ní napsala šest knih.[4]

Teorie vodní opice nebyla přijata většinou vědců z oboru paleoantropologie.[5]

Teorie[editovat | editovat zdroj]

Teorie naznačuje, že možným vysvětlením rozdílů mezi lidmi a jejich evolučně nejbližšími příbuznými je období vodní adaptace, které lidé strávili poblíž vodních ploch. Mezi rozdíly a jejich vysvětlení touto teorií patří:

  • bipedalismus (chůze po dvou) mimo vodu způsobuje problémy zad, kolen a orgánů, zatímco voda odlehčuje zátěž trupu a kloubů a umožňuje dýchání[6][7]
  • lidé jsou oproti ostatním hominidům méně chlupatí, stejně jako nosorožci a sloni, kteří mají vodní předky[8]
  • více podkožního tuku sloužícího jako izolace, a to hlavně u dětí[2]
  • schovaný nos, svaly okolo nosního otvoru a philtrum bránící vstup vody do nosních dírek[9]
  • kontrola dechu, která umožňuje potápění a plavání,[6][14] a oproti ostatním hominidům hydrodynamičtější tvar těla[9]
  • zbytkové blány mezi prsty[16]
  • novorozenecký sýrový mázek[9]

Časové rozmezí vodního období se pohybuje od miocénu před 6 miliony lety[2] k pozdnímu pliocénu až brzkému pleistocénu před 2 miliony lety.[18][19]

Většina konkrétních pozorování používaných jako důkazy má vysvětlení v rámci běžné teorie lidské evoluce.[20]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Teoretické problémy[editovat | editovat zdroj]

Teorie je kritizována za nedostatek fosilních záznamů pro podporu jejích tvrzení.[20][21]

Britský paleontolog Henry Gee označil teorii za přijatelnou, ale netestovatelnou, protože většina evolučních adaptací popsaných Morganovou by nefosilizovala. Poznamenal, že u čistě vodních savců, jako jsou velryby, jsou adaptace na vodu pozorovatelné na kostře, lidé a lidské fosílie takové adaptace neukazují. Také prohlásil, že existuje mnoho jiných přijatelných teorií vysvětlujících jedinečně lidské adaptace a že argumenty obhájců teorie se týkají vlivu minulých adaptací na současnou fyziologii, když přitom dnešní lidé nejsou nijak zvlášť přizpůsobeni životu u vody.[22] Neexistují hmatatelné důkazy, jen důkazy kruhem.[23][24] Greg Laden ze ScienceBlogs prohlásil, že vysvětlení pomocí teorie vodní opice jsou správná jen v některých případech, a to pouze náhodou.[5]

Tvrzení týkající se anatomie a fyziologie[editovat | editovat zdroj]

  • Bezsrstost – většina vodních savců velikostí podobná člověku není bez chlupů, ale má hustou izolační srst a vrstvu tuku pod kůží.[25] Vodní savci mají také oproti lidem chlupy rovnoměrně rozložené.[5] Kůže bez chlupů je výhodou pouze u kompletně vodních savců, kteří se potápějí, rychle plavou a migrují na dlouhé vzdálenosti,[26] a vyskytuje se jen u velkých zvířat, která by se kvůli chlupům přehřála a která se jako vodní zvířata vyvíjela miliony let, tedy např. u velryb a delfínů. Méně chlupů také zadržuje méně parazitů a může tak být preferováno pohlavním výběrem.[27] Navíc, i když oholením chlupů plavců se snižuje jejich odpor ve vodě,[28][29] plně chlupatá kůže snižuje odpor více než oholená kůže.[30]
  • Kontrola dechu – důkazy ukazují, že kontrola dechu u lidí se zlepšila spíše kvůli rozvoji řeči než kvůli vodnímu období v evoluční historii.[31] Řeč delfínů a dalších vodních druhů se k lidské řeči většinou nepřirovnává. Navíc některé druhy ptáků umí vytvářet složité hlasové projevy, i když neprošli obdobím vodní adaptace.[20]
  • Strava - rozmanitá potrava tvořená pevninskými druhy v sobě má potřebné mastné kyseliny[32] a ryby s „nejlepšími“ tuky se nenacházely na pobřežích se stejnými přírodními podmínkami jako lidé. Navíc potřeba lidského mozku přijímat tyto tuky je minimální a neexistují důkazy, že více tuků by vyústilo ve větší mozek. U lidí bez přístupu k mořskému jídlu se také vyvíjejí normální mozky.[20][33]
  • Potápěcí reflex - vyskytuje se jak u pozemských, tak u vodních živočichů.[20]
  • Tělní tuk – rozložení podkožního tuku u lidí je bližší domácím zvířatům než vodním, a je téměř stejné jako u ostatních primátů.[34]
  • Bipedalismus – nevýhody chůze po dvou, o které se opírá teorie vodní opice, často vzešly z porovnávání lidí s pozemskými živočichy chodícími po čtyřech. V lidské evoluci ale nebylo období chůze po čtyřech, spíše období brachiace a šplhání se zvyšujícím se podílem chůze po dvou. Navíc zvětšené dolní končetiny u lidí, které podle teorie vodní opice sloužily k rychlejšímu plavání, se vyvinuly až po evoluci rodu Homo.[20]
  • Tvar nosu – tvar lidského nosu je u různých druhů rodu Homo jiný a předpokládá se, že je adaptací na klimatické podmínky a slouží k oteplování a zvlhčování vzduchu před tím, než vstoupí do dýchacích cest, a ne k bránění přístupu vody do nosních dírek. Navíc neexistují důkazy, že svaly okolo nosu byly v historii více vyvinuté, a navíc slouží k vyjádření emocí.[20]
  • Plavání – dnešní lidé nejsou tvarem těla k plavání dobře uzpůsobeni a nejsou to dobří plavci.[35]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aquatic ape hypothesis na anglické Wikipedii.

  1. Westenhöfer, M.(1942). Der Eigenweg des Menschen.Mannstaedt & Co. 
  2. a b c Hardy, A.(1960)."Was man more aquatic in the past"(pdf). New Scientist7: 642–645. 
  3. Morris, Desmond(1967). The Naked Ape.McGraw-Hill, 29. ISBN 0 09 948201 0. 
  4. Knihy Morganové o teorii vodní opice jsou:
    • Morgan, Elaine(1972). The Descent of Woman.Souvenir Press. ISBN 0 285 62700 7. 
    • Morgan, Elaine(1982). The Aquatic Ape.Stein & Day Pub. ISBN 0-285-62509-8. 
    • Morgan, Elaine(1990). The Scars of Evolution.Souvenir Press. ISBN 0-285-62996-4. 
    • Morgan, Elaine(1994). The Descent of the child.Souvenir Press. ISBN 0-285-63377-5. 
    • Morgan, Elaine(1997). The Aquatic Ape Hypothesis.Penguin. ISBN 0-285-63518-2. 
    • Morgan, Elaine(2008). The Naked Darwinist.Eildon Press. ISBN 0-9525620-30. 
  5. a b c LADEN, G. Musings on the Aquatic Ape Theory [online]. ScienceBlogs, 2009-08-04, [cit. 2009-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Niemitz C(2002)."A Theory on the Evolution of the Habitual Orthograde Human Bipedalism – The "Amphibisce Generalistheorie"". Anthropologischer Anzeiger60: 3–66. 
  7. Verhaegen M(1987)."Origin of hominid bipedalism". Nature325(6102): 305–6. doi:10.1038/325305d0. 
  8. Morgan, E(1982). The Aquatic Ape.Stein & Day Pub. ISBN 0-285-62509-8. 
  9. a b c Morgan, Elaine(1997). The Aquatic Ape Hypothesis.Souvenir Press. ISBN 0-285-63518-2. 
  10. Kingdon J(2003). Lowly origin: where, when, and why our ancestors first stood up.Princeton, N.J:Princeton University Press, 242. ISBN 0-691-05086-4. 
  11. Venturi, S; Bégin ME(2010)."Thyroid Hormone, Iodine and Human Brain Evolution", Environmental Influences on Human Brain Evolution.John Wiley & Sons, 105–124. ISBN 978-0-470-45268-4. 
  12. Crawford MA(2010)."Long-Chain Polyunsaturated Fatty Acids in Human Brain Evolution", Environmental Influences on Human Brain Evolution.John Wiley & Sons, 13–32. ISBN 978-0-470-45268-4. 
  13. Ellis DV(1993)."Wetlands or aquatic ape? Availability of food resources". Nutrition and health (Berkhamsted, Hertfordshire)9(3): 205–17. PMID 8183488. ; Cunnane, S., Plourde, M., Stewart, K., Crawford, M(2007)."Docosahexaenoic Acid and Shore-Based Diets in Hominin Encephalization: A Rebuttal". American Journal of Human Biology19(4): 578–591. doi:10.1002/ajhb.20673. PMID 17546620. ; Crawford, M; et al.(2000)."Evidence for the unique function of docosahexanoic acid (DHA) during the evolution of the modern hominid brain". Lipids34: S39–S47. doi:10.1007/BF02562227. PMID 10419087. 
  14. Patrick, John(1991). Human Respiratory Adaptations for Swimming and Diving.Souvenir Press. ISBN 0-285-63033 4. 
  15. Odent M(1996). We are All Water Babies.Celestial Arts. ISBN 0890877580. 
  16. Roede M(1991). The aquatic ape: fact or fiction?: the first scientific evaluation of a controversial theory of human evolution.London:Souvenir Press, 99. ISBN 0-285-63033-4. 
  17. Williams M F(2006)."Morphological evidence of marine adaptations in human kidneys". Medical Hypotheses66(2): 247–257. doi:10.1016/j.mehy.2005.09.024. PMID 16263222. 
  18. Verhaegen, M.; Puech, P.F.; Munro, S.(2002)."Aquarboreal ancestors?"(pdf). Trends in Ecology & Evolution17(5): 212–217. doi:10.1016/S0169-5347(02)02490-4. 
  19. Verhaegen M; Munro S; Vaneechoutte M; Bender R; Oser N(2007)."The original econiche of the genus Homo: Open Plain or Waterside?"(pdf). SI Muñoz ed. Ecology Research Progress: 155–186. 
  20. a b c d e f g Langdon JH(1997)."Umbrella hypotheses and parsimony in human evolution: a critique of the Aquatic Ape Hypothesis". J. Hum. Evol.33(4): 479–94. doi:10.1006/jhev.1997.0146. PMID 9361254. 
  21. ZIHLMAN, A. Review: Evolution, a suitable case for treatment [online]. New Scientist, 1991-01-19, [cit. 2009-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Gee, H(2001). In search of deep time: beyond the fossil record to a new history of life.Cornell University Press, 100–101. ISBN 0801487137. 
  23. Meier, R(2003). The complete idiot's guide to human prehistory.Alpha Books, 57–59. ISBN 0028644212. 
  24. Bridgeman, B(2003). Psychology & evolution: the origins of mind.SAGE Publications, 64. ISBN 0761924795. 
  25. Vanstrum GS(2003). The saltwater wilderness.Oxford [Oxfordshire]:Oxford University Press, 95. ISBN 0-19-515937-3. 
  26. Jablonski, Nina G.(2008). Skin a natural history.Berkeley:University of California Press, 40–2. ISBN 0-520-25624-7. 
  27. Pagel M; Bodmer W(August 2003)."A naked ape would have fewer parasites"(pdf). Proc. Biol. Sci.270 Suppl 1: S117–9. doi:10.1098/rsbl.2003.0041. PMID 12952654. 
  28. Sharp, RL; Costill DI(1989)."Influence of body hair removal on physiological responses during breaststroke swimming". Medicine and Science in Sports and Exercise21(5): 576–580. PMID 2691818. 
  29. Krüger, J; Mikoleit J; Heck H(2000)."The influence of total body shaving on performance and lactic acid behaviour in swimming". Deutsche Zeitschrift Fur Sportmedizin51(2): 55–8. 
  30. Sokolov, VE(1982). Mammal Skin.Berkeley:University of California Press. ISBN 0520031989. 
  31. MacLarnon, A.M.; Hewitt, G.P.(1999)."The evolution of human speech: The role of enhanced breathing control". American Journal of Physical Anthropology109(3): 341–363. doi:10.1002/(SICI)1096-8644(199907)109:3<341::AID-AJPA5>3.3.CO;2-U. PMID 10407464. 
  32. Carlson BA, Kingston JD(2007)."Docosahexaenoic acid biosynthesis and dietary contingency: Encephalization without aquatic constraint". Am. J. Hum. Biol.19(4): 585–588. doi:10.1002/ajhb.20683. PMID 17546613. 
  33. Milton, K(2000)."Reply to S.C. Cunnane". American Journal of Clinical Nutrition72(6): 1586–1588. 
  34. Pond, C(1998). The Fats of Life.Cambridge University Press, 236–8. ISBN 0521635772. 
  35. Vogel SK(1994). Life in moving fluids: the physical biology of flow.Princeton, N.J:Princeton University Press. ISBN 0-691-02616-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]