Autokracie

Autokracie (z řec αὐτός – sám, κρατειν – vládnout, tedy samovláda) je v politickém významu slova forma vlády, ve které je držitelem veškeré moci buď jednotlivec (monokracie) nebo úzká a sociálně uzavřená skupina lidí (aristokracie, plutokracie, oligarchie, technokracie).^[zdroj?] Oporou moci v takovém politickém uspořádání většinou bývají ozbrojené síly^[zdroj?] a byrokratická státní správa.

Řecký filosof Aristotelés neviděl v autokracii, tedy vládě jednoho či více suverénů, nutně špatnou formu vlády, tu odděloval od dobrých forem podle toho, zda jejich uplatnění směřovalo nutně a nevyhnutelně k dobrému (monarchie, aristokracie) či špatnému (tyranie, oligarchie) cíli. V soudobé politické praxi je možné zdůraznit poznatek, že autokracie má v některých svých případech tendenci^[zdroj?] uchylovat se k diktátorským formám vládnutí.

V přeneseném slova smyslu znamená autokracie neomezenou vládu i v jiných společenských vztazích (v rodině, řízení práce ap.). Podle Giovanni Sartoriho je autokracie opakem demokracie. Autokracii lze definovat obtížně, i přesto je často chápána jako mechanismus moci založený na mocenské dominanci jednoho člověka nebo výrazně vymezené skupiny osob, ve kterých je legitimita ostatních státních orgánů závislá na jeho/její vůli.

Související články

• demokracie