Alexandrijská knihovna

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Alexandrijská knihovna byla největší a nejslavnější knihovna starověku. Byla součástí věhlasného múseia v egyptské Alexandrii vybudovaného z podnětu Ptolemaia I. Za doby Caesarovy přechovávala na 700 tisíc rukopisů na pergamenových svitcích, které shrnovaly tehdejší poznatky v oboru matematiky, astronomie, fyziky, lékařství a historie. Opisovači tyto rukopisy rozmnožovali na prodej a na výměnu. Knihovna z části vyhořela v roce 47 př. n. l., za války mezi Caesarem a Pompeiem, když Alexandrii obsadilo Caesarovo vojsko. Roku 389 za náboženských bouří byla zcela zbořena, když ji z podnětu alexandrijského patriarchy Theofila zničilo vojsko římského císaře Theodosia I. Záhy byla znovuvybudována a ve své vědecké činnosti pokračovala až do roku 643, kdy byla Alexandrie dobyta Araby.

V roce 1989 egyptská vláda vyhlásila architektonickou soutěž na projekt nové velké Alexandrijské knihovny. Projekty předložilo 650 týmů architektů. První cenu překvapivě získala firma Snøhetta – malá norská firma, která předtím v žádné soutěži nezvítězila a vyprojektovala jen několik velkých budov. Nová Alexandrijská knihovna, rovněž nazývaná Bibliotheca Alexandrina, byla otevřena v roce 2002 a je obecně považována za jedno z nejvýznamnějších architektonických děl posledních desetiletí.

Knihovna je velkolepá, a přesto jednoduchá. V zásadě se jedná o diagonálně rozpůlený stojící válec, jehož geometrická čistota se hodně podobá významným starověkým egyptským stavbám. Přímá linie, která protíná kruhový tvar knihovny, je ve skutečnosti most pro pěší, který umožňuje přístup z alexandrijské univerzity směrem k jihu. Most vede nad ulicí se silnou dopravou, ve výšce druhého podlaží se protíná s knihovnou a pokračuje na veřejné náměstí na západní straně budovy směrem k moři.

Západně od tohoto mostu je většina válcové plochy budovy vynechána, vnikl tak prázdný prostor, kde je umístěn hlavní vchod do knihovny. Vstup do knihovny se nachází naproti přednímu vchodu do staršího konferenčního sálu, vzniká tak dojem podřízenosti této sousední budově. Mezi oběma budovami je náměstí s kamennou dlažbou, do nějž je zapuštěna obří koule představující planetárium.

Z válcové budovy byl vyříznut kosý segment. Za normálních okolností by vznikl eliptický povrch, architekti však za základ použili eliptický válec, který se odklání od vertikální roviny. Proto přízemí i nakloněná střešní plocha vytváří dokonalé kruhy. Všechny nakloněné stěny knihovny směřují na sever k moři, stejně jako šikmá střecha. Zatímco opravdový válec má statický tvar, záměrné konstrukční nepravidelnosti dodávají budově zdání pohybu – tento dojem je dále posílen vnějším vertikálním rozpětím budovy – od 10 metrů pod zemí do 32 metrů nad zemí.

Strana válce obrácená k jihu je obložena žulovými deskami nalámanými (bez řezání) z velkých bloků. Jejich povrch je proto nerovný a vytváří jemné linie. Na žulových deskách jsou vyryty abecední symboly z celého světa. Slunce posouvající se po obloze a odrazy elektrického osvětlení v sousedící kašně vytvářejí na vyrytých symbolech dynamickou hru stínů, která budí dojem pradávných egyptských chrámových zdí. Rozlehlá centrální hala knihovny – půlkruh o průměru 160 m – je působivým prostorem. Zakřivená stěna sestává z betonových dílů s otevřenými svislými spoji, zatímco rovná stěna je obložena leštěným černým kamenem ze Zimbabwe. Podlaha je rozdělena do sedmi terasovitých stupňů, které klesají směrem k severu, ke Středozemnímu moři.

z : www.http://www.noramb.cz/About_Norway/culture/architecture/alexandria/