Portál:Informační věda a knihovnictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání


Library-logo-blue-outline.png

Informační věda (anglicky Information science, německy Informationswissenschaft, francouzsky Science de l'information nebo Sciences de l'information et des bibliothèques či Sciences de l'information, documentation, popřípadě Sciences de l’information et de la communication) je v nejširším pojetí chápána jako obecná věda o informaci (fyzikální, biologické, kulturní), v užším významu pak jako věda interdisciplinárního charakteru zabývající se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti. Informační věda v užším pojetí tak zkoumá zejména funkci zprostředkovatelskou - cílem je zkoumání společenského zprostředkování znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů a prožitků z uspořádaných sbírek dokumentů a globálně rozptýlených elektronických zdrojů.

Jako samostatný vědní a studijní obor se informační věda začala rýsovat až od 2. poloviny 20. století. Historicky však čerpá z metodik, technologií a teorií vyvěrajících z tisíciletých zkušeností knihoven a dalších tradičních informačních institucí. Z knihovnictví, které je chápáno zejména jako praktická činnost vykonávaná knihovnami a/nebo jako studijní obor, se od 2. poloviny 19. století začal postupně vyvíjet teoretický obor knihovní věda, který zkoumá proces informační komunikace v knihovnách a obvykle se chápe jako součást vědy informační.

Informační věda dále souvisí / čerpá z / je mylně zaměňována či ztotožňována s: kybernetikou, informatikou, bibliografií, knihovědou (bibliologií) a dokumentací.


Nuvola apps package graphics.svg
Vybraný obrázek upravit
A real page turner....jpg

Modeloví čtenáři?


Archiv rubrikyNavrhnout obrázek do rubriky

Wikinews commentary.svg
Vybraný citát upravit
"Aby se člověk stal slavným, musí 40 let malovat, nebo 20 let psát bestsellery, nebo 10 let hrát na divadle hlavní role, nebo 5 let hrát ve filmu, nebo 1 měsíc číst v televizi kuchařské recepty." (Wiesław Brudziński)

Více citátů Wiesława Brudzińského


Archiv rubrikyNavrhnout citát do rubriky

Gnome-applications-office.svg
Kategorie abecedně upravit
Categorisation-hierarchy-top2down.svg
Kategorie hierarchicky upravit
Edit-find-replace.svg
Vybraný článek upravit
Intertextualita se ve 2. polovině 20. století stává jedním z klíčových pojmů literární vědy. Zaznamenala rychlý vývoj, který vyústil do vzniku konceptuálního pojmu, tj. pojmu, který dovoluje nahlédnout nejen vnitřní ustrojení literárního díla, ale i jevy širší – celek literárního díla, literární komunikace, jakož i umění, celé kultury, resp. znakových systémů obecně. Intertextualita se tak řadí k oněm klíčovým pojmům (jako byla v dějinách estetiky např. mimésis), které přináší de facto jednoduchou myšlenku, z níž vyplývají nejrůznější aplikace spojené s množstvím výkladů a terminologických variací.

...

Totalizující chápání intertextuality vede k představě „vyčerpané“ literatury (R. Barthes), která již nutně opakuje samu sebe, a k představě autora, který se stává mnohem spíše komentátorem či pořadatelem byvších textů než výsostným tvůrcem (jak jej chápal např. romantismus – taková úvaha pak rychle spěje k Barthesově tezi o „smrti autora“ (1977), kdy „autora“ nahrazuje představa „produkce“. Nikdo totiž nemůže vytvořit "nový" text: všechno již bylo řečeno, a jediné, co může píšící člověk učinit, je permutovat či variovat již napsané texty.

...

U německé slavistky Renate Lachmannové má intertextualita význam „paměť textu“ (psaní je „akt paměti“ a současně i „nová interpretace knižní kultury“). Takovou paměť chápe jako zásobárnu předchozí kultury, jež formuluje „dynamicky plurální konstituci smyslu“ a „směřuje k dvojímu, polyvalentnímu čtení“; funkce této kulturní paměti nespočívá v akumulaci dat, ale ve „vytváření symbolů“ (díky intertextualitě-paměti textu získávají texty i věci neustále novou sémantickou potenci). ...


Celý článekArchiv rubrikyNavrhnout článek do rubriky
Monobook icon.svg
Vybraný informační zdroj upravit
Jedna ze dvou rukopisných kopií Apicia z 9. století sepsaná v klášteře ve Fuldě je od roku 1929 majetkem Newyorské lékařské akademie

Apicius je dodnes zachovaná kuchařská kniha pocházející původně z doby římské, jež byla zkompilována na základě různých, zejména helénistických zdrojů pravděpodobně ve 4. století. Dva stávající rukopisy Apicia pocházejí z 9. století a jde o opisy z dnes již ztraceného archetypu. Uloženy jsou ve Vatikánu a v Newyorské lékařské akademii (New York Academy of Medicine).

...

Historický význam Apicia spočívá v tom, že je jakýmsi klíčem k podstatě kuchařského umění v římské říši. Z tohoto hlediska často dosvědčuje to, co známe z jiných písemných pramenů: přináší například recepty na některá jídla, o nichž jsou zmínky v historických textech. Potvrzuje důležitost masa a masných omáček v drahé a nákladné římské kuchyni i používání celého sortimentu exotických a vzácných koření v takových pokrmech. Dokládá určitou zálibu v překvapivých jídlech v duchu zásady, aby nikdo u stolu nepoznal, co vlastně jí ...


Celý článekArchiv rubrikyNavrhnout informační zdroj do rubriky
Essay.svg
Požadované články upravit
Kpdf bookish.svg
Články abecedně upravit
Vista-file-manager (blue).png
Články tematicky upravit


Vytvoření nového článku


Exithome.png
Vybraný externí odkaz upravit


Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • WikiPortál Informační věda a knihovnictví byl založen v březnu roku 2011.
  • Hlavním cílem portálu je zjišťování, organizování a zpřístupňování obsahů (článků a dalších obsahů) české Wikipedie a popřípadě i obsahů sesterských projektů Wikipedie, které jsou obsahově relevantní oborům informační vědy, knihovní vědy, knihovnictví a souvisejícím oborům a oblastem.

Související portály: LiteraturaJazyk