Norbert Wiener

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Norbert Wiener

Norbert Wiener (26. listopadu 189418. března 1964) byl americký matematik, který je považován za zakladatele kybernetiky. Toto slovo použil ve své knize Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů.

Narodil se v Missouri v Kolumbii jako první dítě ruských židovských emigrantů Lea a Berthy Wienerových.[1] Leon byl učitelem slovanských jazyků na Harvardu. Norberta učili doma. Když mu bylo sedm, tak krátkou dobu navštěvoval školu. V roce 1903 se vrátil do školy a v roce 1906 maturoval na Ayer High School.

V září 1906, to mu bylo jedenáct let, nastoupil ke studiu matematiky na vysokou školu (Tufts College). V roce 1909 obdržel bakalářský titul a nastoupil na Harvard. Na Harvardu studoval zoologii, ale v roce 1910 se přesunul na Cornellovu univerzitu, kde začal studovat filozofii, další rok se vrátil na Harvard, kde pokračoval ve studiu filozofie. Wiener obdržel titul Ph.D. na Harvardu v roce 1912 za disertaci související s matematickou logikou.

Z Harvardu odešel do Anglie na Cambridge a jeho učiteli byli Bertrand Russell a G. H. Hardy. V roce 1914 studoval v Göttingenu v Německu, kde jej vedli David Hilbert a Edmund Landau. Poté se vrátil na Cambridge a poté zpět do USA.

V letech 19151916 učil kurzy filozofie na Harvardu, pracoval pro General Electric a poté pro Encyclopedii Americana a později pracoval v oblasti balistiky v Aberdeen Proving Ground ve státě Maryland. V Marylandu zůstal až do konce války, do doby, než v roce 1919 vzal místo jako učitel matematiky na MIT (poté co byl odmítnut na University of Melbourne). Mezi studenty byl znám svým chabým způsobem přednášení, svými vtipy a svou roztržitostí. V roce 1931 mu byl udělen profesorský titul.[1] Věnoval se teorii pravděpodobnosti a náhodným procesům, jeden druh náhodného procesu je dodnes pojmenován Wienerův bílý šum. Také se zabýval lineárními prostory, topologií, teorií potenciálu, teorií čísel, teorií integrálu, analytickými funkcemi.

Během práce pro MIT často cestoval po Evropě. V roce 1926 se oženil s Margaret Engemannovou a vrátil do Evropy. Většinu času strávil v Göttingenu nebo s Hardym v Cambridge. Náplní jeho práce byl Brownův pohyb, Fourierův integrál, Dirichletovy problémy, harmonická analýza, Tauberianovy teorémy a další problémy.

Během druhé světové války vybudoval teorii predikce stacionárních časových řad a použil ji pro řízení protiletadlového dělostřelectva.

Známý je jeho výrok: "Vědec, který nikdy nešel nesprávnou cestou, je pravděpodobně přespříliš opatrný na svou pověst. Nelze se jenom vyhýbat chybám, zvláště ne na počátku práce, kdy jde především o přístup k řešení problému."

Zemřel ve Stockholmu v roce 1964.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Wiener dostal Bôcher Memorial Prize v roce 1933.

V roce 1967 byla ústavem matematiky MIT na památku Norbertha Wienera udělena Wienerova cena za aplikovanou matematiku, která je dodnes udělována Americkou matematickou společností a Společností pro průmyslovou a aplikovanou matematiku.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • 1948 Cybernetics or the Control and Communication in the Animal and the Machine
  • 1950 The Human Use of Human Beings (český překlad vyšel v roce 1963 pod názvem Kybernetika a společnost)
  • 1953 Ex-Prodigy: My Childhood and Youth
  • 1956 I am a Mathematician (český překlad vyšel v roce 1970 pod názvem Můj život - Norbert Wiener), je zde zmínka o jeho setkání s Masarykem.
  • 1958 Nonlinear Problems in Random Theory
  • 1959 The Tempter
  • 1964 God & Golem, Inc.: A Comment on Certain Points Where Cybernetics Impinges on Religion - román

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MAREŠ, Milan. Slova, která se hodí aneb jak si povídat o matematice, kybernetice a informatice. Praha : Academia, 2006. 352 s. ISBN 80-200-1445-4. Kapitola Kybernetika, s. 220-226.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]