Knižní vazba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Knižní vazbou rozumíme obal, který má jednak knihu chránit před poškozením a jednak z jednotlivých listů vytvářet pevný celek, popř. ji též zdobit.
Základní dělení knižních vazeb je na měkké a tuhé. Tuhé vazby jsou odolnější, ale jejich výroba je náročnější a dražší. Proto se v poslední době rozšířilo používání měkkých vazeb (paperback), což umožnilo snížit náklady na tisk knih. Souvislost je zde i s poplatky za autorská práva, která se mohou lišit pro vydání v měkké vazbě a v tuhé vazbě.
Dále se měkké i tuhé vazby dělí podle způsobu spojení na lepené a šité.

Měkké vazby se dělí na čtyři základní typy:

Vazba V1
Jedná se o nejjednodušší vazbu, spočívající v tom, že jednotlivé listy jsou vloženy do sebe a do obálky a následně sešity. Listy mohou být sdružovány do souborů, spojených skobičkami, a tyto pak sešity dohromady.

Vazba V2
Spolu s V1 nejrozšířenější typ vazby. Na rozdíl od vazby V1 jsou zde jednotlivé listy lepeny. Používají se tři základní typy lepidel:
- vodou ředitelná disperzní lepidla (polyvinylacetáty)
- tavná lepidla na bázi kopolymerů vinylacetátů a etylenu
- polyuretanová lepidla

Vazba V3
Vazba podobná V1 s tím rozdílem, že k sešití jsou používány shora umístěné skobičky a celek se pak upevňuje do obálky.

Vazba V4
Jedná se o měkkou vazbu, která se svými parametry blíží tuhé vazbě V8. Jednotlivé bloky jsou sešity niťovkou a ty pak sešity nebo slepeny.

Tuhé vazby se dělí na tři základní typy:

Vazba V7
Poloplátěná vazba, kdy na potažení desky je použit papír a na hřbet plátno

Vazba V8
Tzv. celoplátěná vazba, tj. z jednoho materiálu. Na potažení může být použit papír (lakovaný, laminovaný ...), nebo jiné materiály, např. kůže.

Vazba V9
Tuhá vazba s deskami z plastu.

Podrobné technické informace naleznete např. zde:
Tuhé vazby [1]
Měkké vazby [2]