Cenzura na internetu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Internetová cenzura a dohled ve světě dle Reportérů bez hranic[1][2][3]
     Všudypřítomná cenzura      Značná cenzura      Selektivní cenzura      Měnící se situace      Minimální nebo žádná cenzura      Není klasifikováno / nejsou data

Internetová cenzura je kontrola a filtrování informací, včetně potlačování „nevhodného“ obsahu proudícího internetem. Z právního hlediska je to jedna z forem cenzury, od těch ostatních se ale v několika ohledech liší. Cenzura internetu je vnímána převážně negativně a bývá spojována se snahou utajit nechtěné informace. Očekává se, že pokud by nastala nějaká mezní událost, která by byla obdobou 11. září v letecké dopravě a následného nezdařeného atentátu za použití tekutin na palubě letadla, po kterých lidé akceptovali, že si na palubu letadla nemohou vzít tekutiny, internetová cenzura může být akceptována.[4]

Specifika internetové cenzury[editovat | editovat zdroj]

Nejvýraznějšími odlišnostmi od jiných typů cenzury jsou:

  • povaha samotného prostředí internetu, v kontrastu s ostatními médii
  • fakt, že jde o decentralizované médium, které nemá jedno jediné ústředí
  • na rozdíl od většiny ostatních médií je internet taktéž interaktivní, s rolí návštěvníků, čtenářů, apod.
  • otázka hranic u putování informací z a do jiných zemí
  • problém, kdo se může pasovat do role cenzora
  • co cenzora k cenzuře informací opravňuje
  • podle jakého klíče má být cenzura opravňována
  • komplikovaný (právní) vztah mezi cenzorem, majitelem stránek, uživateli, poskytovateli připojení, atd.

Druhy internetové cenzury[editovat | editovat zdroj]

Podle praktik cenzora[editovat | editovat zdroj]

  • (pasivní) blokování obsahu.
  • (aktivní) postihování lidí, kteří šíří „závadný“ obsah
    • věznění
    • nejvyšší trest (znám pouze 1 případ na světě, z Afghánistánu)
  • (aktivní) zákaz internetu jako celek, popř.
  • restrikce internetu a kontrola, jakým způsobem ho uživatelé používají

Blokování obsahu[editovat | editovat zdroj]

  • blokování podle TLD (např. .il)
  • blokování celých serverů
  • blokování jednotlivých webových míst (websites)
  • blokování konkrétních služeb webových aplikací
  • filtrování vyhledávaných slov a frází ve vyhledávačích
  • blokování podle konkrétních případů/událostí, které mají zůstat cenzurovány (např. Masakr na Náměstí Nebeského klidu v Číně)
  • blokování podle jednotlivých slov (např. „demokracie“, „holokaust“)

Cenzura na internetu podle jednotlivých zemí[editovat | editovat zdroj]

  • Sýrie filtruje servery YouTube, Facebook, Amazon, Hotmail a pro-kurdské stránky[5]
  • Spojené arabské emiráty filtrují všechny stránky s TLD .il (Izrael).[5]
  • Francie a Německo filtrují stránky, které zpochybňují holocaust.[5]
  • V Bělorusku je od 6. ledna 2012 zákaz přístupu na veškeré zahraniční servery; zodpovědnost nesou poskytovatelé připojení.[6]
  • Z materiálů zveřejněných na WikiLeaks vyplývá, že Austrálie, Finsko a Dánsko zneužívají problému dětské pornografie k tomu, aby zcenzurovaly legitimní internetové stránky.[7]
  • některé země blokují vyhledávání určitých slov,[5] například:
    • sex“ (Jemen)
    • „nahý“ (Írán)
    • „nahota“ (Súdán)
    • „osel“ (slangově též hlupák nebo zadek; anglicky ass) (Myanmar)
    • „Falung gong“ (Čínská lidová republika)
  • V Čínské lidové republice:[5]
    • výsledky hledání ve vyhledávači Googlu (google.cn) podléhají cenzuře tamní vlády (tato situace se na začátku roku 2010 začíná měnit[8])
    • populární VoIP program Skype taktéž podléhá cenzuře[9][10][11]
    • čínské blogy poskytované Microsoftem odmítají v názvech příspěvků slovo „demokracie“.
    • byl v roce 2005 odsouzen na 10 let žaláře blogger a novinář Shi Tao za „protistátní činnost“, kterou představitelům vlády poskytnula firma Yahoo! z mailové služby, kterou Tao používal.
  • internetová cenzura v určitých zemích vychází z premisy omezení samotného internetového připojení,[5] např.
    • v Myanmaru:
      • má přístup k internetu cca 1 % obyvatelstva
      • legální je prohlížet pouze předem schválené stránky – jejich seznam a samotné schvalování řídí myanmarská vláda
      • internetové kavárny musejí provádět screenshoty prohlížečů, které jejich návštěvníci používají, každých 5 minut a umožnit k nim přístup představitelům myanmarské vlády
    • na Kubě:
      • přístup k internetu má méně než 2 (přesněji 1,7[12]) % obyvatelstva
      • pro e-maily existují veřejně přístupné terminály, z nichž ovšem nejde procházet Internet
      • soukromý přístup k internetu je zakázán
        • úzkou výjimku tvoří jen nejvyšší akademická obec[12] a výše postavení státní zaměstnanci se speciální autorizací
        • běžní občané si nemohou ani koupit počítač[13]
        • cizinci mohou internet využívat jen v několika málo prestižních hotelech, ale i tam je přístup k internetu filtrován firewally[13]
      • porušení se trestá až 5 lety odnětím svobody (a v kombinaci s tzv. protirevoluční činností až 20 lety)
      • obecně platí, že přístup je jen k (předem schváleným) kubánským stránkám a k zahraničním serverům je bráněn firewally[12]
      • Kubánci pro přístup k internetu kupují na černém trhu hesla nebo jiné prostředky pro obcházení cenzury[13]
    • v Afghánistánu:
      • má přístup k internetu cca 1 % obyvatelstva
      • 1 případ trestu smrti pro novináře, který prostřednictvím internetu distribuoval informace o právech žen
    • Čínská lidová republika:
      • vykazuje největší růst „internetové populace“ (ta s 389 miliony v roce 2009 překonala Spojené státy a je největší na světě);[14] současně má ale i největší počet lidí odsouzených v souvislosti s internetovou cenzurou (48).
      • vybudovala pravděpodobně nejsofistikovanější systém internetové cenzury ze všech zemí, kteří tento typ cenzury používají – filtrovány jsou stránky mluvící o změně nebo svrhnutí komunistického režimu v Číně, demokracii, nezávislosti Tibetu, Dalajlámovi, atd.
      • má pro účely cenzury a „správného“ prohlížení internetu vlastní maskoty – policisty Jing-Jing a Dža-Čcha.
    • v Korejské lidově demokratické republice
      • přestože je (v hlavním a největších městech) připraveno několik druhů připojení (BGAN, thuraya, satelitní připojení), neexistují programy nebo jakákoli iniciativa pro plošné připojení k internetu
      • k internetu nemá přístup nikdo kromě několika málo jedinců na nejvyšších místech administrativy
      • připojení k internetu existují jen na pár místech v Pchjongjangu a hrstce větších měst, v luxusních hotelích a „zónách pro zahraniční návštěvníky“ (ti sice nejsou od obyvatel fyzicky nijak odděleni, ale obyčejní Korejci mají zakázáno s cizinci mluvit a cizinci se nikdy nedostanou z dohledu delegáta, který jim byl přidělen)
      • existuje jen něco kolem 30 oficiálních, vládních webových míst severokorejské administrativy[15]
  • podle Reporters Without Borders existuje na světě okolo 2600 webových míst, které jsou předmětem cenzury jedné nebo více zemí, uplatňující internetovou cenzuru.[5]
  • na světě je nebo bylo v souvislosti s internetovou cenzurou trestně stíháno celkem několik desítek lidí:[5]
    • 48 v Čínské lidové republice
    • 24 na Kubě
    • 1 člověk v Myanmaru
    • 1 blogger v Egyptě (Maikel Nabil, 3 roky vězení)[16]
    • 1 novinář v Afghánistánu (Sajjid Parvíz, popraven)
    • celkem je uvězněno 64 lidí, většinou novinářů, bloggerů a disidentů
  • technologii filtrování výše zmíněným zemím dodávají americké korporace, jmenovitě např. Microsoft a SmartFilter.

Zdroje:[5][17]

Internetová cenzura v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku je jakákoli cenzura, a tedy i internetová, zakázána Článkem 17, odstavcem 3 Listiny základních práv a svobod.[18] V současné době také neexistuje žádný zákon, který by ustanovoval oprávnění nebo povinnost kohokoli zasahovat do internetové komunikace a omezovat nebo měnit přenášené informace. Zakázat zpřístupnění informací na Internetu může pouze soud, a to prostřednictvím rozsudku nebo předběžného opatření[19] (například na základě žaloby na ochranu osobnosti, tedy § 13, odst. 1 Občanského zákoníku[20]) – to však nevylučuje odpovědnost (včetně případné odpovědnosti trestní) za zveřejnění nebo jiné sdělení informací prostřednictvím Internetu.

Využití Internetu pro šíření informací je v trestním zákoníku posuzováno obdobně jako šíření informací tiskem, rozhlasem, televizí apod. a znamená u takového skutku, pokud je trestným činem (např. trestný čin podle § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod nebo § 191 Šíření pornografie), přísnější trestnost[21].

Šíření obchodních sdělení upravuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která šíří obchodní sdělení (např. elektronickou poštou) v rozporu s tímto zákonem, může být Úřadem pro ochranu osobních údajů pokutována až do výše 10 milionů Kč.[22]

Odpovědnost poskytovatele internetového připojení za přenášená data je zákonem 480/2004 Sb. obecně vyloučena. Není povinen dohlížet na obsah přenášených informací ani aktivně vyhledávat skutečnosti, které by mohly svědčit o protiprávním obsahu. V podobném postavení je i ten, kdo poskytuje dočasné meziuložení informací (technicky např. provozovatel proxy serveru) nebo ukládání informací poskytovaných uživatelem (např. provozovatel webhostingu). Poskytovatel však za obsah informací odpovídá v případě, že mohl vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací[22].

V České republice neexistuje zákon, který by bránil poskytovateli internetového připojení uzavřít s uživatelem takovou smlouvu, která poskytovateli dovoluje omezit přístup uživatele k některým informacím nebo tyto informace pozměnit. Na základě toho někteří poskytovatelé blokují provoz na některých portech, omezují přenosovou rychlost některých typů komunikace nebo blokují přístup k některým webovým stránkám. Svévolný zásah do komunikace (nepodložený smlouvou) je však posuzován jako protizákonný.[23]

V současné době omezují přístup k některým webovým stránkám společnosti Telefónica O2 Czech Republic[24][25], Vodafone Czech Republic[26][27] a T-Mobile Czech Republic[28]. K blokaci využívají databázi britské organizace Internet Watch Foundation, Telefónica O2 připravuje také lokální databázi vytvářenou společně se sdružením Online Safety Institute a s Policií ČR[24].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Internet censorship na anglické Wikipedii.

  1. OpenNet Initiative "Summarized global Internet filtering data spreadsheet", 8 November 2011 and "Country Profiles", the OpenNet Initiative is a collaborative partnership of the Citizen Lab at the Munk School of Global Affairs, University of Toronto; the Berkman Center for Internet & Society at Harvard University; and the SecDev Group, Ottawa
  2. "Internet Enemies", Enemies of the Internet 2014: Entities at the heart of censorship and surveillance, Reporters Without Borders (Paris), 11 March 2014. Retrieved 24 June 2014.
  3. Internet Enemies, Reporters Without Borders (Paris), 12 March 2012
  4. KUŽNÍK, Jan. Všem nám zcenzurují internet. Je jen otázkou, kdy to bude. technet.idnes.cz [online]. 29. listopadu 2012. Dostupné online.  
  5. a b c d e f g h i V říjnu 2008 vydal časopis GOOD krátký souhrn cenzury na internetu z pohledu vybraných zemí. [1]
  6. Bělorusko zakáže přístup na všechny zahraniční weby, Britské listy, 4. 1. 2012
  7. http://cyberlaw.org.uk/2009/06/29/wikileaks-italian-secret-internet-censorship-list-287-site-subset-21-jun-2009/
  8. Obrat Googlu: Nechce cenzurovat v Číně a hrozí odchodem, aktuálně.cz, 13. ledna 2010
  9. Alison Maitland – Skype says texts are censored by China. Publikováno: 18. dubna 2006 22:23, poslední aktualizace 18. dubna 2006 23:01. www.ft.com, Financial Times
  10. John Leyden Skype uses peer pressure defense to explain China text censorship Publikováno 20. dubna 2006 16:50 GMT, www.theregister.co.uk
  11. Odposlouchávat Skype? Ale ano!, digitálně.stahuj.centrum.cz
  12. a b c Kubánci mají svůj "google". Nenajde nic
  13. a b c Internet population na serveru CIA World Factbook
  14. COUNTRY COMPARISON :: INTERNET USERS, The CIA World Factbook
  15. http://www.physorg.com/news6109.html
  16. Egyptský blogger dostal tři roky za kritiku vojenského režimu
  17. http://opennet.net/accessdenied
  18. Listina základních práv a svobod
  19. Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád
  20. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník
  21. Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon
  22. a b Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti
  23. Eurotel se svým Akceleratorem porušil zákon
  24. a b Telefónica O2 potvrdila filtrování stránek
  25. Telefonica O2 má kvůli pornu problémy s připojením
  26. Vodafone blokuje nelegální a nevhodný obsah v mobilech i počítačích
  27. Stalo se: Vodafone přehodnotil své blokování Internetu
  28. T-Mobile pomáhá v boji proti zneužívání dětí blokováním nelegálního obsahu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]