Cenzura na internetu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svět podle internetové cenzury.
Legenda: modrá: žádná cenzura, žlutá: částečná cenzura, červená: pod dohledem, černá: vysoce kontrolovaná

Internetová cenzura je kontrola a filtrování informací, včetně potlačování „nevhodného“ obsahu proudícího internetem. Z právního hlediska je to jedna z forem cenzury, od těch ostatních se ale v několika ohledech liší. Cenzura internetu je vnímána převážně negativně a bývá spojována se snahou utajit nechtěné informace. Očekává se, že pokud by nastala nějaká mezní událost, která by byla obdobou 11. září v letecké dopravě a následného nezdařeného atentátu za použití tekutin na palubě letadla, po kterých lidé akceptovali, že si na palubu letadla nemohou vzít tekutiny, internetová cenzura může být akceptována.[1]

Specifika internetové cenzury[editovat | editovat zdroj]

Nejvýraznějšími odlišnostmi od jiných typů cenzury jsou:

  • povaha samotného prostředí internetu, v kontrastu s ostatními médii
  • fakt, že jde o decentralizované médium, které nemá jedno jediné ústředí
  • na rozdíl od většiny ostatních médií je internet taktéž interaktivní, s rolí návštěvníků, čtenářů, apod.
  • otázka hranic u putování informací z a do jiných zemí
  • problém, kdo se může pasovat do role cenzora
  • co cenzora k cenzuře informací opravňuje
  • podle jakého klíče má být cenzura opravňována
  • komplikovaný (právní) vztah mezi cenzorem, majitelem stránek, uživateli, poskytovateli připojení, atd.

Druhy internetové cenzury[editovat | editovat zdroj]

Podle praktik cenzora[editovat | editovat zdroj]

  • (pasivní) blokování obsahu.
  • (aktivní) postihování lidí, kteří šíří „závadný“ obsah
    • věznění
    • nejvyšší trest (znám pouze 1 případ na světě, z Afghánistánu)
  • (aktivní) zákaz internetu jako celek, popř.
  • restrikce internetu a kontrola, jakým způsobem ho uživatelé používají

Blokování obsahu[editovat | editovat zdroj]

  • blokování podle TLD (např. .il)
  • blokování celých serverů
  • blokování jednotlivých webových míst (websites)
  • blokování konkrétních služeb webových aplikací
  • filtrování vyhledávaných slov a frází ve vyhledávačích
  • blokování podle konkrétních případů/událostí, které mají zůstat cenzurovány (např. Masakr na Náměstí Nebeského klidu v Číně)
  • blokování podle jednotlivých slov (např. „demokracie“, „holokaust“)

Cenzura na internetu podle jednotlivých zemí[editovat | editovat zdroj]

  • Sýrie filtruje servery YouTube, Facebook, Amazon, Hotmail a pro-kurdské stránky[2]
  • Spojené arabské emiráty filtrují všechny stránky s TLD .il (Izrael).[2]
  • Francie a Německo filtrují stránky, které zpochybňují holocaust.[2]
  • V Bělorusku je od 6. ledna 2012 zákaz přístupu na veškeré zahraniční servery; zodpovědnost nesou poskytovatelé připojení.[3]
  • Z materiálů zveřejněných na WikiLeaks vyplývá, že Austrálie, Finsko a Dánsko zneužívají problému dětské pornografie k tomu, aby zcenzurovaly legitimní internetové stránky.[4]
  • některé země blokují vyhledávání určitých slov,[2] například:
    • sex“ (Jemen)
    • „nahý“ (Írán)
    • „nahota“ (Súdán)
    • „osel“ (slangově též hlupák nebo zadek; anglicky ass) (Myanmar)
    • „Falung gong“ (Čínská lidová republika)
  • V Čínské lidové republice:[2]
    • výsledky hledání ve vyhledávači Googlu (google.cn) podléhají cenzuře tamní vlády (tato situace se na začátku roku 2010 začíná měnit[5])
    • populární VoIP program Skype taktéž podléhá cenzuře[6][7][8]
    • čínské blogy poskytované Microsoftem odmítají v názvech příspěvků slovo „demokracie“.
    • byl v roce 2005 odsouzen na 10 let žaláře blogger a novinář Shi Tao za „protistátní činnost“, kterou představitelům vlády poskytnula firma Yahoo! z mailové služby, kterou Tao používal.
  • internetová cenzura v určitých zemích vychází z premisy omezení samotného internetového připojení,[2] např.
    • v Myanmaru:
      • má přístup k internetu cca 1 % obyvatelstva
      • legální je prohlížet pouze předem schválené stránky – jejich seznam a samotné schvalování řídí myanmarská vláda
      • internetové kavárny musejí provádět screenshoty prohlížečů, které jejich návštěvníci používají, každých 5 minut a umožnit k nim přístup představitelům myanmarské vlády
    • na Kubě:
      • přístup k internetu má méně než 2 (přesněji 1,7[9]) % obyvatelstva
      • pro e-maily existují veřejně přístupné terminály, z nichž ovšem nejde procházet Internet
      • soukromý přístup k internetu je zakázán
        • úzkou výjimku tvoří jen nejvyšší akademická obec[9] a výše postavení státní zaměstnanci se speciální autorizací
        • běžní občané si nemohou ani koupit počítač[10]
        • cizinci mohou internet využívat jen v několika málo prestižních hotelech, ale i tam je přístup k internetu filtrován firewally[10]
      • porušení se trestá až 5 lety odnětím svobody (a v kombinaci s tzv. protirevoluční činností až 20 lety)
      • obecně platí, že přístup je jen k (předem schváleným) kubánským stránkám a k zahraničním serverům je bráněn firewally[9]
      • Kubánci pro přístup k internetu kupují na černém trhu hesla nebo jiné prostředky pro obcházení cenzury[10]
    • v Afghánistánu:
      • má přístup k internetu cca 1 % obyvatelstva
      • 1 případ trestu smrti pro novináře, který prostřednictvím internetu distribuoval informace o právech žen
    • Čínská lidová republika:
      • vykazuje největší růst „internetové populace“ (ta s 389 miliony v roce 2009 překonala Spojené státy a je největší na světě);[11] současně má ale i největší počet lidí odsouzených v souvislosti s internetovou cenzurou (48).
      • vybudovala pravděpodobně nejsofistikovanější systém internetové cenzury ze všech zemí, kteří tento typ cenzury používají – filtrovány jsou stránky mluvící o změně nebo svrhnutí komunistického režimu v Číně, demokracii, nezávislosti Tibetu, Dalajlámovi, atd.
      • má pro účely cenzury a „správného“ prohlížení internetu vlastní maskoty – policisty Jing-Jing a Dža-Čcha.
    • v Korejské lidově demokratické republice
      • přestože je (v hlavním a největších městech) připraveno několik druhů připojení (BGAN, thuraya, satelitní připojení), neexistují programy nebo jakákoli iniciativa pro plošné připojení k internetu
      • k internetu nemá přístup nikdo kromě několika málo jedinců na nejvyšších místech administrativy
      • připojení k internetu existují jen na pár místech v Pchjongjangu a hrstce větších měst, v luxusních hotelích a „zónách pro zahraniční návštěvníky“ (ti sice nejsou od obyvatel fyzicky nijak odděleni, ale obyčejní Korejci mají zakázáno s cizinci mluvit a cizinci se nikdy nedostanou z dohledu delegáta, který jim byl přidělen)
      • existuje jen něco kolem 30 oficiálních, vládních webových míst severokorejské administrativy[12]
  • podle Reporters Without Borders existuje na světě okolo 2600 webových míst, které jsou předmětem cenzury jedné nebo více zemí, uplatňující internetovou cenzuru.[2]
  • na světě je nebo bylo v souvislosti s internetovou cenzurou trestně stíháno celkem několik desítek lidí:[2]
    • 48 v Čínské lidové republice
    • 24 na Kubě
    • 1 člověk v Myanmaru
    • 1 blogger v Egyptě (Maikel Nabil, 3 roky vězení)[13]
    • 1 novinář v Afghánistánu (Sajjid Parvíz, popraven)
    • celkem je uvězněno 64 lidí, většinou novinářů, bloggerů a disidentů
  • technologii filtrování výše zmíněným zemím dodávají americké korporace, jmenovitě např. Microsoft a SmartFilter.

Zdroje:[2][14]

Internetová cenzura v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku je jakákoli cenzura, a tedy i internetová, zakázána Článkem 17, odstavcem 3 Listiny základních práv a svobod.[15] V současné době také neexistuje žádný zákon, který by ustanovoval oprávnění nebo povinnost kohokoli zasahovat do internetové komunikace a omezovat nebo měnit přenášené informace. Zakázat zpřístupnění informací na Internetu může pouze soud, a to prostřednictvím rozsudku nebo předběžného opatření[16] (například na základě žaloby na ochranu osobnosti, tedy § 13, odst. 1 Občanského zákoníku[17]) – to však nevylučuje odpovědnost (včetně případné odpovědnosti trestní) za zveřejnění nebo jiné sdělení informací prostřednictvím Internetu.

Využití Internetu pro šíření informací je v trestním zákoníku posuzováno obdobně jako šíření informací tiskem, rozhlasem, televizí apod. a znamená u takového skutku, pokud je trestným činem (např. trestný čin podle § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod nebo § 191 Šíření pornografie), přísnější trestnost[18].

Šíření obchodních sdělení upravuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která šíří obchodní sdělení (např. elektronickou poštou) v rozporu s tímto zákonem, může být Úřadem pro ochranu osobních údajů pokutována až do výše 10 milionů Kč.[19]

Odpovědnost poskytovatele internetového připojení za přenášená data je zákonem 480/2004 Sb. obecně vyloučena. Není povinen dohlížet na obsah přenášených informací ani aktivně vyhledávat skutečnosti, které by mohly svědčit o protiprávním obsahu. V podobném postavení je i ten, kdo poskytuje dočasné meziuložení informací (technicky např. provozovatel proxy serveru) nebo ukládání informací poskytovaných uživatelem (např. provozovatel webhostingu). Poskytovatel však za obsah informací odpovídá v případě, že mohl vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací[19].

V České republice neexistuje zákon, který by bránil poskytovateli internetového připojení uzavřít s uživatelem takovou smlouvu, která poskytovateli dovoluje omezit přístup uživatele k některým informacím nebo tyto informace pozměnit. Na základě toho někteří poskytovatelé blokují provoz na některých portech, omezují přenosovou rychlost některých typů komunikace nebo blokují přístup k některým webovým stránkám. Svévolný zásah do komunikace (nepodložený smlouvou) je však posuzován jako protizákonný.[20]

V současné době omezují přístup k některým webovým stránkám společnosti Telefónica O2 Czech Republic[21][22], Vodafone Czech Republic[23][24] a T-Mobile Czech Republic[25]. K blokaci využívají databázi britské organizace Internet Watch Foundation, Telefónica O2 připravuje také lokální databázi vytvářenou společně se sdružením Online Safety Institute a s Policií ČR[21].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Internet censorship na anglické Wikipedii.

  1. KUŽNÍK, Jan. Všem nám zcenzurují internet. Je jen otázkou, kdy to bude. technet.idnes.cz [online]. 29. listopadu 2012. Dostupné online.  
  2. a b c d e f g h i V říjnu 2008 vydal časopis GOOD krátký souhrn cenzury na internetu z pohledu vybraných zemí. [1]
  3. Bělorusko zakáže přístup na všechny zahraniční weby, Britské listy, 4. 1. 2012
  4. http://cyberlaw.org.uk/2009/06/29/wikileaks-italian-secret-internet-censorship-list-287-site-subset-21-jun-2009/
  5. Obrat Googlu: Nechce cenzurovat v Číně a hrozí odchodem, aktuálně.cz, 13. ledna 2010
  6. Alison Maitland – Skype says texts are censored by China. Publikováno: 18. dubna 2006 22:23, poslední aktualizace 18. dubna 2006 23:01. www.ft.com, Financial Times
  7. John Leyden Skype uses peer pressure defense to explain China text censorship Publikováno 20. dubna 2006 16:50 GMT, www.theregister.co.uk
  8. Odposlouchávat Skype? Ale ano!, digitálně.stahuj.centrum.cz
  9. a b c Kubánci mají svůj "google". Nenajde nic
  10. a b c Internet population na serveru CIA World Factbook
  11. COUNTRY COMPARISON :: INTERNET USERS, The CIA World Factbook
  12. http://www.physorg.com/news6109.html
  13. Egyptský blogger dostal tři roky za kritiku vojenského režimu
  14. http://opennet.net/accessdenied
  15. Listina základních práv a svobod
  16. Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád
  17. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník
  18. Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon
  19. a b Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti
  20. Eurotel se svým Akceleratorem porušil zákon
  21. a b Telefónica O2 potvrdila filtrování stránek
  22. Telefonica O2 má kvůli pornu problémy s připojením
  23. Vodafone blokuje nelegální a nevhodný obsah v mobilech i počítačích
  24. Stalo se: Vodafone přehodnotil své blokování Internetu
  25. T-Mobile pomáhá v boji proti zneužívání dětí blokováním nelegálního obsahu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]