Mediální gramotnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Média nejčastěji využíváme k zábavě či vzdělávání. Primárně média však slouží k zprostředkování informací. Cílem médií je co nejrychlější přenos informací k jedinci. Rozlišujeme více druhů médií. Jsou to média masová (zde patří televize, rozhlas, časopisy, noviny), média sociální (například tématické weby) nebo média institucionální (která vznikají pod firmami, úřady). Mediální gramotnost je schopnost získat, analyzovat, hodnotit, tvořit a podílet se prostřednictvím zpráv různých forem. Pod tyto formy spadají informace v tištěné, elektronické nebo digitální podobě. Patří zde například noviny, rozhlas, televizi či internet. Mediální gramotnost má jedinci pomoci stát se kompetentními při kontrole interpretace toho, co vidí a slyší.

Člověk, který je takto kompetentní, se označuje jako mediálně gramotná osoba.

Taková osoba je schopna:

  • hodnotit a srovnávat fakta (rozliší podstatné a nepodstatné)
  • zapojit se do mediální komunikace
  • porovnávat získané informace se svými vlastními
  • udržovat si od médií kritický odstup
  • zhodnotit věrohodnost informace
  • sledovat zpravodajství

Média často využívají různých technik (klamavý titulek, desinterpretace, desinformace, vytržení z kontextu a další) k tomu, aby manipulovali s jedincem. Člověk, který se mediálně gramotný se díky svým znalostem vyvaruje tomu, aby byl médii manipulován.

Prostředkem, jak dosáhnout mediální gramotnosti, je mediální výchova.

Mezi hlavní cíle mediální výchovy patří:

  • Přiblížit, jak fungují mediální texty
  • Vysvětlit, jak se podílejí na vytváření významů
  • Vyložit, jak fungují mediální organizace
  • Popsat, jak se publikum zmocňuje mediálních produktů, technologií a institucí a dodává jim význam

Stav mediální výchovy v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

V současné době ve většině rozvojových zemí roste trend zařazovaní do všeobecného vzdělávání i mediální výchovu. Tyto snahy lze pozorovat již od období druhé světové války, kdy byla určitá informační gramotnost považována za snahu o ochranu před totalitní propadandou. Pojetí mediální gramotnosti v každé zemi se odvíjí od vlastních specifik dané země(kulturních, historických, sociálních, politických, ekonomický, náboženských,..), která je třeba respektovat a brát v úvahu. Pier Cesare Rivoltella uvádí čtyři modely mediální výchovy. Model kanadský, zaměřený na rozvíjení kritického myšlení a občanství, model Spojených států, zaměřený na obranu před sexem a násilím, model latinskoamerický, zaměřený na odolnost proti ideologii a na posílení kulturních hodnot a model australský, jehož cílem je ochrana minorit. V těchto čtyřech oblastech probíhal v posledních 30 - 40 letech vývoj mediální výchovy nejintenzivněji.

V mnoha zemích stále není mediální gramotnost součástí školního programu, v tomto případě hrají svou nezaměnitelnou roli na poli mediálního vzdělávání neziskové organizace a asociace, které pořádají vzdělávací akce pro veřejnost dle aktuálních potřeb.

Literatura[editovat | editovat zdroj]