Diskurz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Diskurz nebo také diskurs (z fr. discours, rozprava, přednáška, od lat. dis-currere, pobíhat sem a tam, rozebírat v řeči) znamená v běžné řeči rozpravu, pojednání nebo výklad o určitém tématu,[1] a to buď ve formě dialogu několika mluvčích, nebo monologu.

Speciální významy dostalo slovo diskurz po roce 1960 díky „teoriím diskurzu“ Michela Foucaulta a dalších.

Diskurz v moderní filosofii[editovat | editovat zdroj]

Při soustavném studiu starých textů si francouzský filosof Michel Foucault všiml, jak se liší jejich jazyk a jak se tento jazykový rozdíl projevuje i v tom, o čem se v různých dobách hovoří a o čem se nehovoří, případně co se o věcech dá a nedá říci. Každý jazykový projev vykazuje znaky svého kulturního prostředí a doby, jež se do jazyka promítají a zároveň působí jako odosobněná struktura řeči ovlivňující a omezující autora. Podobnou zkušenost zmínil už dříve Martin Heidegger a nazval ji těžko přeložitelným slovem „Geschick“, jakýsi „pokyn bytí“, který určuje náš pohled na skutečnost.

V moderní (zejména francouzské) filosofii a ve společenských vědách se dnes pojem diskurz často používá v tomto odlišném smyslu. Podle Foucaulta jde (zjednodušeně řečeno) o jistý způsob chápání a porozumění skutečnosti v určité epoše a oboru, který se charakteristickým způsobem promítá do jazyka a jeho možnosti tak podstatně ovlivňuje. „Diskurz je tedy to, co tvoří pozadí každé promluvy, která jej nutně „opakuje“, pohybuje se v prostoru jím vymezeném; je to zároveň to, co nám umožňuje mluvit, respektive co naše mluvení legitimizuje, a zároveň to, co nám týmž pohybem něco říct znemožňuje.“[2] I když se Foucaultova úvaha odehrává ve filosofické a nikoli lingvistické rovině, je do jisté míry obdobou jazykového relativismu amerických antropologů Sapira a Whorfa – přesvědčení o nepřeložitelné specifičnosti různých jazyků, které samy do značné míry určují, o čem a jak se v každém z nich dá hovořit.

Ještě jinak chápou termín diskurz Karl-Otto Apel a Jürgen Habermas v rámci své „diskurzivní etiky“; jde podle nich o "formu komunikace oproštěnou od kontextů zkušenosti a jednání, diskuzi, v níž nejsou omezeni její účastníci tématy ani příspěvky, není v ní nátlak, jsou vyloučeny všechny motivy krom kooperativního hledání pravdy. Na základě těchto pravidel pak může být přijata rozumnou vůlí nějaká norma."[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/diskurz-diskurs-diskurs
  2. J. Matonoha: „Literárněvědný text jako diskurz, velké vyprávění a výkon moci?“ Česká literatura 5/2003.
  3. http://www.masarykovaspolecnost.info/masarykovaspolecnost/ml0302_05.htm

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Foucault, Archeologie vědění. Praha: Herrmann 2002
  • M. Foucault, Diskurs, autor, genealogie. Praha: Svoboda 1994
  • M. Foucault, Slova a věci. Brno: Computer Press 2007
  • Ch. Lord, Politika: esej k problematice obecné povahy politického diskursu. Praha: Karolinum, 1999 - 187 s. ; 21 cm ISBN 80-7184-743-7
  • M. Nohejl, Jednání, diskurs, kritika: myslet společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007 - 242 s. ISBN 978-80-86429-71-7