Specializovaná knihovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Specializovaná knihovna (anglicky specialised library) je veřejná knihovna se specializovaným knihovním fondem, vykonávající koordinační, odborné, informační, vzdělávací, analytické, výzkumné, metodické a poradenské činnosti stanovené novým knihovním zákonem.[1][2]

Spolupracuje s Národní knihovnou při zpracování národní bibliografie a při zpracování souborného katalogu. Zpracovává a zpřístupňuje tematické a oborové bibliografie a databáze. Plní funkci centra služeb v oblasti své specializace ve spolupráci s Národní knihovnou. Spolupracuje s knihovnami v oblasti své specializace při zavádění nových technologií v oblasti zajištění veřejných knihovnických a informačních služeb.[3]

Specializované knihovny v České republice[editovat | editovat zdroj]

Mezi velké specializované knihovny patří ústřední a odborné knihovny, jejichž knihovní fondy tvoří vědecká a odborná literatura konkrétního oboru a oborů příbuzných.[4] Patří sem například:

Ostatní specializované knihovny[editovat | editovat zdroj]

Mezi další specializované knihovny patří kupříkladu odborné knihovny výzkumných ústavů, podniková informační střediska, muzejní, galerijní, archivní, klášterní nebo zámecké knihovny, školní knihovny, lékařské knihovny apod. Knihovní fondy těchto knihoven odpovídají oborům, na které jsou zaměřeny.[4][5] Patří sem například:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SODOMKOVÁ, Jana. Specializovaná knihovna. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2024-03-19]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002034&local_base=KTD.
  2. VODIČKOVÁ, Hana, Jiří CEJPEK a Státní knihovna Československé socialistické republiky. Terminologický slovník knihovnický a bibliografický. Praha: SPN, 1965, s. 53. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:743659b0-be7b-11e2-8c63-5ef3fc9ae867.
  3. Zákon ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Online. [2024]. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Zakon257.htm.
  4. a b INSTITUT, Národní knihovna ČR-Knihovnický. Informace pro knihovny - portál Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. ipk.nkp.cz [online]. [cit. 2024-03-15]. Dostupné z:https://ipk.nkp.cz/docs/rkk/pillerova-vladana-systemy-knihoven-spoluprace-knihoven-regionalni-funkce-knihoven/view
  5. DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Příručka pro knihovníky veřejných knihoven. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013. ISBN 978-80-7051-199-2. s. 5. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:feb3b7e0-5db7-11e9-98bc-5ef3fc9ae867.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VODIČKOVÁ, Hana a CEJPEK, Jiří. Terminologický slovník knihovnický a bibliografický. 1. vyd. Praha: SPN, 1965. 119 s. Publikace státních vědeckých knihoven. Edice Ústř. vědecko-met. kabinetu knihovnictví.
  • DILHOFOVÁ, Adéla, KRATOCHVÍLOVÁ, Monika a LIDMILA, Jan. Příručka pro knihovníky veřejných knihoven. Vyd. 1. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013. 59 s. ISBN 978-80-7051-199-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]