Steganografie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Steganografie (řečtina. steganós-schovaný, gráphein-psát) je věda zabývající se utajením komunikace prostřednictvím ukrytí zprávy. Zpráva je ukryta tak, aby si pozorovatel neuvědomil, že komunikace vůbec probíhá. Zachycení zprávy se rovná prolomení steganografie. Aby ani v tom případě nedošlo k prozrazení obsahu zprávy, zpravidla se kombinuje s kryptografií (šifrováním).
[editovat] Příklady z historie
V antickém Řecku se používaly k přenosu zpráv dřevěné destičky zalité voskem, do kterého bylo vyryto písmo. Jeden z prvních zaznamenaných případů steganografie popisuje vyrytí zprávy přímo do dřevěné destičky, která byla následně zalita voskem a vypadala jako nepopsaná.
Johannes Trithemius (* 1. únor 1462 v Trittenheimu; † 13. prosinec 1516 v Würzburgu), klášterní opat, mnohostranný učenec byl známý také jako teoretik kryptografie, steganografie. Vydal tři svazky díla Steganographia (napsána r. 1499 a vydána ve Frankfurtu r. 1606, na Index Librorum Prohibitorum umístěna r. 1609).
Jindy byla zpráva vytetována na oholenou hlavu otroka a následně se nechala zarůst vlasy. Přečíst ji bylo možné až po dalším oholení.
Za II. světové války se používala například technika mikroteček. Šlo o malé nezřetelné tečky na pásku filmu, které teprve při prohlédnutí pod mikroskopem obsahovaly drobné písmo.
[editovat] Digitální steganografie
V informačním věku se steganografie stále uplatňuje, ale změnila podobu. Tajná zpráva může být zakódována na místo nepodstatného šumu v souborech se zvuky, obrázky, videem a podobně. Častou aplikací steganografie při kódování informací do obrázků může být i chránění děl podle autorského práva.
