Dorozumívání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku komunikace.

Dorozumívání (neboli komunikace) je sdělování informací, myšlenek, názorů, a pocitů mezi živými bytostmi, lidmi i živočichy obvykle prostřednictvím společné soustavy symbolů. Zvířata se dorozumívají různými signály (zvukovými, pachovými, tancem ap.), tzv. první signální soustava, což platí i pro lidi. Hlavním dorozumívacím prostředkem člověka však je verbální komunikace (jazyk a řeč), tzv. druhá signální soustava.

Kromě mluvené řeči a písma se používají i další systémy (notový záznam hudby, chemické a matematické značky, dopravní značky, vlajková a prstová abeceda, Morseova abeceda ap.).

Pro dálkové dorozumívání slouží média a telekomunikace.

Pro dorozumívání v mezinárodním měřítku je překážkou různost jazyků (existuje cca 5000), což se řeší pomocí světových jazyků, překladů, tlumočení, umělých mezinárodních jazyků nebo strojovým překladem.

Morseova abeceda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Morseova abeceda.

Také velmi důležitou technikou dorozumívání je Morseova abeceda. Její písmena vymyslel Američan Samuel Morse jehož pravé jméno bylo Samuel Finlay Breese. Právě on také uskutečnil v roce 1887 první telegrafické spojení. Morseovka se používala na celém světě k vysílání a příjmu zpráv. Jedná se o soustavu krátkých a dlouhých znaků, jejichž kombinací se vytvářejí písmena, číslice a jiné potřebné značky. První vysílání se uskutečnilo roku 1887. Ke každému písmenu existuje i tzv. pomocné slovo. Tato slova počtem svých slabik a délkou svých samohlásek hned připomenou, jak v morseovce písmeno vypadá. V psané podobě se používají tečky a čárky, jednotlivá písmena se oddělují šikmou čarou a slova se oddělují dvěma šikmými čarami. Morseovka se dá vysílat několika způsoby: baterkou, ohněm, vlajkami, rukama, píšťalkou, bzučákem, ťukáním. Byla hlavním komunikačním prostředkem pro telegraf a dálnopis a pro vysílání lodních signálů. V poslední době je stále více vytlačována modernějšími technickými prostředky. V roce 1999 bylo zrušeno její praktické používání v poslední oblasti - lodní dopravě

Znak Kód Ukázka a pomůcka Znak Kód Ukázka a pomůcka
A .- zvuk akát, anál N -. zvuk národ, nástup
B -... zvuk blýskavice O --- zvuk ó náš pán, ó náš háj
C -.-. zvuk cílovníci P .--. zvuk papírníci
D -.. zvuk dálava, dálnice Q --.- zvuk kvílí orkán
E . zvuk erb R .-. zvuk rarášek
F ..-. zvuk Filipíny, filiálka S ... zvuk sekera, sobota, světluška
G --. zvuk Grónská zem, gnómóny T - zvuk tón, trám, tůň
H .... zvuk hrachovina, holubice U ..- zvuk učený, uličník
CH ---- zvuk chléb nám dává, chvátá k nám sám V ...- zvuk vyučený, vyvolený
I .. zvuk ibis, ivan W .-- zvuk wagón klád, waltrův vůz, dvojité vé
J .--- zvuk jasmín bílý, junácká hůl X -..- zvuk Xénokratés, Xénie má
K -.- zvuk krákorá, království Y -.-- zvuk ý se ztrácí, ý se krátí, Ýgar mává
L .-.. zvuk lupíneček, lední hokej, liščí doupě Z --.. zvuk známá žena, zpíváme jen, zrádná žena
M -- zvuk mává, mlází

Braillovo písmo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Braillovo písmo.

Braillovo písmo pro nevidomé sestavil v roce 1824 patnáctiletý Francouz Louis Braille, který sám oslepl ve třech letech. Jednotlivé znaky jsou tvořeny kombinací šesti bodů plasticky vystupujících z papíru či jiného materiálu. Braille se inspiroval dvanáctibodovým písmem vytvořeným pět let předtím kapitánem Charlesem Barbierem ten svůj vynález nazval „noční písmo“. Toto písmo bylo původně navrženo pro vojáky, aby mohli v noci v zákopech předávat údaje a nemuseli svítit. Sestávalo z 12 vypuklých bodů v různé kombinaci. Systém byl však pro vojáky příliš složitý a armáda ho odmítla.

Mladý Louis Braille si rychle uvědomil, jak užitečný by mohl být takovýto systém vyvýšených bodů. Po několik dalších měsíců experimentoval s různými systémy, až nalezl takový, který potřeboval pouze 6 bodů. Svůj systém zdokonaloval ještě několik dalších let a navíc vyvinul zvláštní kódy pro matematiku a notový záznam. V roce 1827 byla publikována první kniha v jeho slepeckém písmu. Přesto se nový systém neuchytil okamžitě. Někteří konzervativní učitelé měli k němu nedůvěru nebo dokonce odpor. Braillovo písmo bylo poprvé publikováno v roce 1829, v roce 1837 se objevila zdokonalená verze. Anglická verze Braillova slepeckého písma

Louis Braille se stal učitelem ve škole, kde býval studentem. Byl svými žáky respektován a obdivován. Nedožil se však rozšíření svého systému. V roce 1852, ve svých 43 letech, zemřel na tuberkulózu. Braillův systém byl přijat teprve v roce 1854 a od té doby jej užívali slepci v celé Francii.

Koncem 70. let 19. století se Braillovo slepecké písmo dostalo přes německou jazykovou oblast do českých zemí. Po několikaletém váhání spojeném s četnými polemikami Braillův znakový systém jednoznačně zvítězil. V nemalé míře k tomu přispěli i sami nevidomí, neboť od počátku přijímali Braillovo písmo s neskrývaným zájmem a radostí, učili se mu mezi sebou navzájem.

V samých začátcích se písmo vytvářelo zcela ručně, téměř bez pomůcek. Později se objevilo "psací" zařízení sestávající ze dvou kovových desek spojených navzájem "pantem". V první desce byla síť průchozích děr, ve spodní byly ve stejné síti zhotoveny pouze mělké důlky. Mezi desky se vložil papír a vhodným nástrojem se pomocí otvorů v papíru vytlačily příslušné důlky (výstupky). Později byly k ražení šestibodového Braillova písma zkonstruovány mechanické psací stroje, které se používají dodnes. Počítačová technika však pronikla i sem. Existují softwarové programy, které převádějí používaná písma do Braillova systému.

Dnes Braillova soustava obsahuje 63 znaky pro písmena, interpunkční znaménka, číslice a hudební značky. Je používána téměř ve všech zemích světa a byla přizpůsobena téměř všem jazykům. Také Francie ocenila Braillovy zásluhy: v roce 1952 převezla jeho ostatky do Paříže a uložila je v Pantheonu mezi ostatní velké Francouze.

Znaková řeč[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Znakový jazyk.

Znaková řeč je širší pojem, který v sobě zahrnuje různé dorozumívací systémy, mimo jiné také znakovanou češtinu a znakový jazyk. Díváte-li se na pohyb úst, vidíte mluvní obrazy češtiny. Ty jsou pak pouze doplňovány doprovodnými znaky. Někdy je tento zvláštní útvar ne příliš výstižně nazýván také znakovaná čeština. Ve skutečnosti jde o nápovědu při odezírání, protože se jedná o mluvenou češtinu (byť někdy vyslovovanou bez hlasu), doplněnou izolovanými znaky. Abyste tedy správně porozuměli sdělení ve znakované češtině, musíte umět dobře česky a musíte být schopni odezírat a znát použité znaky. Tyto doprovodné znaky vám jen pomáhají při výběru slov, která máte dešifrovat. Znakovaná čeština je uměle vytvořený systém. Je kompromisem pro ty, kteří neznají gramatiku znakové řeči a chtějí používat znaky.

Znakový jazyk je přirozený jazyk, který vznikl nezávisle na jakémkoli mluveném jazyce a má svou vlastní gramatiku. Gramatika je zde vyjádřena prostředky, které v mluvených jazycích neexistují.

Prstová abeceda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Prstová abeceda.

U nás existují dva druhy prstové abecedy. Jedna z nich je na jednu ruku. Zvládnutí plynulého používání prstové abecedy na jednu ruku však vyžaduje delší nácvik (který začíná procvičováním ohebnosti prstů). Ještě obtížnější je však dešifrování této formy sdělení. Dospělí neslyšící lidé u nás dávají v případě potřeby přednost použití abecedy na dvě ruce. Psaní pomocí abecedy na dvě ruce je sice o něco pomalejší, má však tu výhodu, že je čitelnější i pro méně zkušené uživatele a je dostatečně známa i mezi slyšícími lidmi. Je celkem snadné naučit se ji i během několika minut, proto je pro laiky vhodnější než abeceda na jednu ruku. Další výhodou prstové abecedy na dvě ruce je její podoba s latinskými písmeny. U abecedy na dvě ruce jsou tvary písmen snadno rozpoznatelné, takže v běžné praxi ani tyto rozdíly nečiní při použití prstové abecedy na dvě ruce potíže. Prstová abeceda na dvě ruce je zde zobrazena tak, jak se jeví vzhledem k člověku, který ji právě používá. Avšak u písmen H, CH, N, Y a Z bylo nutno znázornit pohled z opačné strany. Protože uživatel prstové abecedy obvykle používá ke složitějším polohám prstů dominantní ruku (v našem případě pravou), jeví se partnerovi některá písmena zrcadlově. To však není na závadu čitelnosti písmen. Diakritická znaménka (čárky a háčky nad písmeny) jsou i u abecedy na dvě ruce naznačena pohybem. Při čárce se ruce s naznačeným písmenem pohybují seshora dolů, při naznačení háčku se "zhoupnou" ze strany na stranu. V praxi se lze setkat i s tím, že někteří uživatelé prstové abecedy tato diakritická znaménka naznačí pomocí jazyka.


Kategorie Communication ve Wikimedia Commons