Bibliofilie

Typografie W. Morrise

Bibliofilie (z řec. biblos, kniha a filia, láska, náklonnost), česky knihomilství, tedy láska ke krásným (starým i novým) a často vzácným knihám a jejich sbírání. Odvozeně je to také výraz označující krásnou knihu, vydanou se zvláštním zřetelem k úpravě (typografii), často ilustrovaná originálními grafikami. Vychází zpravidla v malém nákladu na kvalitním papíru a jednotlivé výtisky bývají někdy číslovány i podepsány autory. Vedle bibliofilie existuje také chorobná posedlost knihami bibliománie.

Historie

O soukromém sběratelství knih se mluví už ve starověku, středověcí panovníci zakládali knihovny a dávali je opisovat. Jinou povahu dostalo sbírání knih (sběratelský obor) s vynálezem knihtisku, když knihy přestaly být unikáty a první tiskaři se zároveň snažili soutěžit s rukopisy. Jiným směrem se koncem 15. století vydali italští tiskaři v Benátkách (například Aldus Manutius), kteří vytvořili nová krásná písma, takže se jejich knihy už rukopisům nepodobaly. Ve vydání krásných knih pak pokračovali i barokní tiskaři vedle běžných tisků pro širší potřebu. Masové vydávání knih v 19. století, umožněné strojní výrobou papíru a tiskařskými stroji, vedlo k jistému úpadku kvality knih. Proti tomu se postavil anglický spisovatel John Ruskin (1819-1900) a výtvarník a reformátor William Morris (1834-1896), zakladatel hnutí Arts and Crafts („umění a řemesla“), který se snažil o obnovu uměleckých řemesel a začal vydávat krásné knihy.

Bibliofilská vydání

Ruskinovy a Morrisovy myšlenky se rychle prosadily a vydavatelé začali víc pečovat i o výtvarnou stránku a dokonalé provedení knih. Zejména krásná literatura sice vycházela v levných vydáních, malá část nákladu se však tiskla na lepším papíře, případně s grafickou výzdobou. Vedle toho začaly vznikat edice „bibliofilských“ knih – většinou básní a krátkých próz v malém nákladu a s originální grafickou výzdobou – určených předně pro sběratele.

V Čechách začali takové knihy vydávat například František Topič, Jan Otto, Grafická unie, a řada malých specializovaných nakladatelů: Josef Florian, Kamila Neumannová, Svatopluk Klír, Ladislav Kuncíř, Arno Sáňka, Atlantis a mnoho dalších. S tím souvisel i nový zájem o typografii a písma (Karel Dyrynk, Oldřich Menhart), o umělecké knižní vazby a o drobnou grafiku (Ex libris). Z výtvarníků se na této činnosti podíleli například Vojtěch Preissig, Vratislav Hugo Brunner, Adolf Kašpar, Zdenka Braunerová, Jan Konůpek, Mario Stretti, Jaroslav Benda, Josef Richard Marek, Miloš Klicman, František Kobliha, Josef Váchal, Cyril Bouda a řada dalších. Už roku 1908 byl v Praze založen "Spolek českých bibliofilů" za předsednictví F. Táborského.

Obraz bibliofilství v umění

• O bibliofilství a bibliofiliích mistrně pojednává Joris Karl Huysmans v románu „Naruby“ (A rebours, 1884).

Odkazy

Literatura

• heslo bibliofilské vydání. In Hana Vodičková, Jiří Cejpek. Terminologický slovník knihovnický a bibliografický. Praha : SPN, 1965.
• heslo bibliofilské vydání. In Ressler Miroslav. Výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. Praha : VŠCHT, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7080-599-4.
• heslo Knihomilství. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha : Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek 5, s. 578.
• A. Sáňka, České bibliofilské tisky I.-III. Brno: A. Sáňka 1923-1931
• A. Sáňka, České bibliofilské tisky IV. Praha: SK ČSSR 1967

Související články

• Grafika
• Ex libris
• Typografie

Externí odkazy

• Spolek českých bibliofilů