Ludwig von Bertalanffy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Karl Ludwig von Bertalanffy (19. září 1901 Vídeň12. června 1972 Buffalo, stát New York) byl rakouský biolog a filosof, jeden za zakladatelů Obecné teorie systémů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bertalanffy studoval biologii a filosofii ve Vídni, roku 1926 obhájil práci o lékaři a filosofovi G. T. Fechnerovi. V letech 1934-1948 byl profesorem ve Vídni, 1948-49 v Londýně, v Montrealu a 1950-1954 v Ottawě. Potom přednášel na University of Southern California (1955–58), na University of Alberta (1961–68) a na State University of New York (SUNY) v Buffalu (1969-72), kde také zemřel. Zabýval se fyziologií, výzkumem rakoviny a zejména obecnými vlastnostmi živých organismů a systémů vůbec.

Model individuálního růstu[editovat | editovat zdroj]

Roku 1934 uveřejnil Bertanlanffy jednoduchý model růstu, který se v různých obměnách stále užívá. V jednoduché podobě je to diferenciální rovnice, vyjadřující závislost růstu tělesné délky (L) na čase (t):

L'(t) = r_B \left( L_\infty - L(t) \right)

(kde r_B je Bertalanffyho koeficient růstu a L_\infty je cílová délka jedince při dostatku potravy).[1]

Obecná teorie systémů (General System Theory, GST)[editovat | editovat zdroj]

Bertalanffyho teorie systémů vychází z předpokladu, že živé organismy jsou otevřené systémy, jež si se svým okolím vyměňují látky a energii a nedají se tedy popsat běžnými fyzikálními modely pro systémy uzavřené. Jeho teorie zdůrazňuje holismus oproti redukcionismu a organismus staví proti mechanismu.

Otevřené systémy[editovat | editovat zdroj]

Tradiční modely uzavřených systémů, založené na klasické fyzice a Druhé větě termodynamické, se pro popis živých systémů nehodí. Bertalanffy říká, že “běžné fyzikální formulace nelze z principu použít pro živé systémy jakožto otevřené systémy v ustáleném stavu, a můžeme se dohadovat, že řada rysů živých systémů, jež se podle fyzikálních zákonů zdají paradoxní, je důsledkem této skutečnosti.” [2]

Obecná teorie systémů tedy hledá společné zákonitosti živých i společenských systémů a nachází například tyto:

  • komplexnost
  • dynamickou rovnováhu,
  • zpětné vazby a
  • samoorganizaci.

Bertalanffy také definuje několik druhů rovnováhy systémů:

  1. Pravá rovnováha uzavřených systémů, což je stav maximální entropie, v němž se makroskopické stavové veličiny nemění, i když mikroskopické děje dále probíhají.
  2. Dynamická rovnováha otevřených systémů, to jest:
    1. Průtoková rovnováha nastává v otevřených systémech, když se charakteristická veličina udržuje na stálé hodnotě dík primární regulaci.
    2. Homeostatická rovnováha, jež se udržuje sekundární regulací (zpětnou vazbou) díky zvláštnímu informačnímu systému.

Tyto principy a na nich založené teorie lze podle Bertalanffyho snadno zobecnit a aplikovat i v kybernetice a jiných oblastech věd, včetně společenských.

Systémy ve společenských vědách[editovat | editovat zdroj]

Bertalanffy uvádí jako příklad nové koncepty, zaváděné v sociologii, například “koncept obecného systému, zpětné vazby, informace a komunikace.” [3] Přitom kritizuje klasické “atomistické” pojetí společenských systémů („metodický individualismus“) a “představy jako ‘fyzika společnosti’ jak je občas prosazují redukcionisté.” [4] Naopak otevřené systémy se jistě prosadí nejen v sociologii, ale mimo jiné i v antropologii, ekonomii, politologii a psychologii. Bertalanffyho teorie systémů tak i dnes slouží jako můstek, spojující bádání v různých disciplínách.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 1928, Kritische Theorie der Formbildung, Borntraeger. Anglicky: Modern Theories of Development: An Introduction to Theoretical Biology, Oxford University Press, New York: Harper, 1933
  • 1930, Lebenswissenschaft und Bildung, Stenger, Erfurt 1930
  • 1937, Das Gefüge des Lebens, Leipzig: Teubner.
  • 1940, Vom Molekül zur Organismenwelt, Potsdam: Akademische Verlagsgesellschaft Athenaion.
  • 1949, Das biologische Weltbild, Bern: Europäische Rundschau. Anglicky: Problems of Life: An Evaluation of Modern Biological and Scientific Thought, New York: Harper, 1952.
  • 1953, Biophysik des Fliessgleichgewichts, Braunschweig: Vieweg. 2. vyd. Berlin: Akademischer Verlag, 1977
  • 1953, "Die Evolution der Organismen", in Schöpfungsglaube und Evolutionstheorie, Stuttgart: Alfred Kröner Verlag, pp 53-66
  • 1955, "An Essay on the Relativity of Categories." Philosophy of Science, Vol. 22, No. 4, pp. 243–263.
  • 1959, Stammesgeschichte, Umwelt und Menschenbild, Schriften zur wissenschaftlichen Weltorientierung Vol 5. Berlin: Lüttke
  • 1962, Modern Theories of Development, New York: Harper
  • 1967, Robots, Men and Minds: Psychology in the Modern World, New York: George Braziller, 1969 hardcover: ISBN 0-8076-0428-3, paperback: ISBN 0-8076-0530-1
  • 1968, General System theory: Foundations, Development, Applications, New York: George Braziller, revised edition 1976: ISBN 0-8076-0453-4
  • 1968, The Organismic Psychology and Systems Theory, Heinz Werner lectures, Worcester: Clark University Press.
  • 1975, Perspectives on General Systems Theory. Scientific-Philosophical Studies, E. Taschdjian (eds.), New York: George Braziller, ISBN 0-8076-0797-5
  • 1981, A Systems View of Man: Collected Essays, editor Paul A. LaViolette, Boulder: Westview Press, ISBN 0-86531-094-7

První Bertalanffyho články o Obecné teorii systémů:

  • 1945, Zu einer allgemeinen Systemlehre, Blätter für deutsche Philosophie, 3/4. (Extract in: Biologia Generalis, 19 (1949), 139-164.
  • 1950, An Outline of General System Theory, British Journal for the Philosophy of Science 1, p.139-164
  • 1951, General system theory - A new approach to unity of science (Symposium), Human Biology, Dec 1951, Vol. 23, p. 303-361.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Bertalanffy, L. von, (1934). Untersuchungen über die Gesetzlichkeit des Wachstums. I. Allgemeine Grundlagen der Theorie; mathematische und physiologische Gesetzlichkeiten des Wachstums bei Wassertieren. Arch. Entwicklungsmech., 131:613-652.
  2. Bertalanffy, L. von, (1969). General System Theory. New York: George Braziller, pp. 39-40
  3. Bertalanffy, L. von, (1969). General System Theory. New York: George Braziller, pp. 196
  4. Bertalanffy, L. von, (1969). General System Theory. New York: George Braziller, pp. 194-197

Související články[editovat | editovat zdroj]

Na internetu[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ludwig von Bertalanffy, Člověk-robot a myšlení: psychologie v moderním světě. Praha: Svoboda, 1972


V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig von Bertalanffy na anglické Wikipedii.