Fotografický papír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Starší balení fotografických papírů značky ORWO, normální bílý, matný, karton
Dvě fotografie na instantním filmu
Typy fotografických papírů; jednotlivé vrstvy

Fotografický papír (též fotopapír) je papír potažený fotocitlivou vrstvou a určený k výrobě fotografických snímků.

Fotografický papír se kontrolovaně exponuje světlu, buď přiložením negativu přímo na papír (vznikne kontaktní snímek), anebo s použitím zvětšovacího přístroje (vznikne zvětšenina), případně ve speciálním fotoaparátu (vznikne negativní snímek), osvětlováním pomocí modulovaného zdroje světla či osvětlením přes naaranžované předměty (vznikne fotogram). Osvětlením vznikne v citlivé vrstvě latentní (skrytý) obraz, který se následně vyvolá do podoby viditelného obrazu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Účinky světla na tmavnutí připraveného papíru byly objeveny M. Charlesem v roce 1800 nebo Thomasem Wedgwoodem v roce 1802.[1]

Fotografické papíry se používají od počátku negativně-pozitivního fotografického procesu, rozvoj a popularitu mu přinesl William Fox Talbot (Velká Británie / 1841 - kalotypie). Tradiční fotografické prapíry se dodnes běžně prodávají.

V jižní Itálii patentoval fotocitlivý papír Roberto Rive.

Druhy fotografických papírů[editovat | editovat zdroj]

Fotografické papíry se dělí do tří hlavních kategorií:

  • Papíry pro negativně-pozitivní procesy. Sem patří všechny běžné černobílé a chromogenní barevné papíry.
  • Papíry pro pozitivně-pozitivní procesy, kde je papír současně i „filmem“ (exponuje se přímo na něj – např. proces Polaroid - instantní film).
  • Papíry pro pozitivně-pozitivní procesy, kdy se pozitivní snímek získá z filmu (např. proces Ilfochrome).

Všechny fotografické papíry se skládají z fotocitlivé emulze, která obsahuje halogenidy stříbra rozptýlené v koloidním materiálu (například želatině), a z papíru obyčejného, barytovaného či laminovaného nebo plastové podložky.

U černobílých papírů se emulze připravuje s citlivostí na modré a zelené světlo, ovšem na dlouhovlnné světlo (nad 600 nm) má citlivost malou, takže lze pracovat pod červeným či oranžovým (někdy též žlutohnědým až žlutozeleným) světlem.[4]

U chromogenních barevných papíru jsou jednotlivé vrstvy citlivé na červené, zelené a modré světlo a tvoří při vyvolání azurové, purpurové a žluté barvivo.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Photographic papers ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Photographic paper na anglické Wikipedii.

  1. Sydney Smith, Francis Jeffrey Jeffrey, Macvey Napier, William Empson, George Cornewall(1843),, London: Longman, Orme, Brown, Green, and Longmans; and Edinburgh: Adam and Charles Black, http://books.google.com/?id=9-sEAAAAQAAJ&pg=PA335&dq=talbot+%22photographic+paper%22 
  2. a b c ORBIS. Kalendář patentů. Československá FOTOGRAFIE. 5 1960, roč. 1960, čís. 5, s. 76.  
  3. http://bulk.resource.org/courts.gov/c/F1/0077/001/00000428.txt
  4. Sowerby (ed.), A.L.M.(1961 (19th Ed.)),, London: Illife Books Ltd. 

Související články[editovat | editovat zdroj]