Příloha e-mailu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Příloha e-mailu je soubor, který se odesílá společně s e-mailem. Ke každému e-mailu lze připojit jednu nebo více příloh a odeslat je adresátovi. Je to jednoduchý způsob, jak sdílet soubory a obrázky s ostatními uživateli. Standardní ikonou přílohy v poštovních programech je kancelářská sponka.

Současné využití[editovat | editovat zdroj]

Omezení velikosti přílohy[editovat | editovat zdroj]

E-mailové standardy jako MIME blíže neurčují limit pro velikost příloh, ale uživatel v praxi brzy zjistí, že e-mailem nemůže posílat příliš velké soubory. Odeslaný e-mail se zpravidla při své cestě k adresátovi musí dostat přes několik MTA (Mail Transfer Agent). Každý z nich musí zprávu nejprve uložit, než ji může poslat dále, a proto se během tohoto procesu někdy zavádějí limity velikosti zprávy.[1] Důsledkem toho je, že pokud si posíláme velké přílohy v rámci počítačové sítě firmy nebo organizace, tak bez problémů projdou, zatímco pokud je posíláme někomu přes Internet, není to zaručeno. Z tohoto důvodu systémy odchozí pošty zpravidla omezují velikost souboru, který uživatelé mohou k e-mailu připojit. Například když ve službě gmail od Googlu zvýšili limit pro velikost přílohy na 25MB, zobrazilo se také varování, že se vám nemusí podařit poslat zprávu s takto velkou přílohou uživatelům, kteří používají e-mailové služby s menším limitem.[2] [3] Obecně se dá říci, že za maximální bezpečnou velikost e-mailu je považováno 10MB.[4]

Tyto limity mohou uživatele mást, protože kódování MIME má až 30% režii[5] – a proto se soubor, který na pevném disku zabírá 20 MB, jako příloha nevejde do limitu 25MB.

Nebezpečné typy souborů[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé e-mailu většinou znají varování, aby nevyžádaný email s přílohou vždy považovali za podezřelý a nebezpečný, zejména pokud si nemohou ověřit totožnost odesilatele. V praxi však tato rada nestačí. Například, již v roce 1987 byly „důvěryhodnými uživateli“ rozesílány spustitelné programy, jež napáchaly škody a zmatek (třeba červ Christmas Tree EXEC, který napadal sálové počítače a ochromil několik mezinárodních počítačových sítí). V letech 2000 a 2001 pak dosáhly velkého stupně rozšíření červi ILOVEYOU a Anna Kournikova, následkem čehož začaly být do e-mailových systémů přidávány další ochranné vrstvy proti malwaru. V dnešní době mnoho systémů raději blokuje některé druhy příloh.[6][7]


Historie a technické detaily[editovat | editovat zdroj]

Původně obsahoval SMTP e-mail pouze 7-bitový ASCII text. Proto bylo přidávání příloh realizováno zakódováním 8-bitových souborů pomocí uuencode, BinHex nebo xxencode[8] a následným vložením vygenerovaného textu do těla zprávy. Standard MIME (RFC2045), který se objevil v roce 1996, poskytoval prostředí, jež umožňovalo zabalení zprávy a všech jejích příloh do jediného celku, a standardizoval kódování base64 pro převod binárních dat na 7-bitové ASCII. Moderní poštovní servery využívající ESMTP umožňují podporu plného 8-bitového kódování znaků díky rozšíření 8BITMIME.

První e-mailovou přílohu poslal Nathaniel Borenstein 11. března 1992.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Exchange Server 2007: Setting Message Size Limits".
  2. "Google updates file size limits for Gmail and YouTube", geek.com.
  3. "Maximum attachment size", mail.google,com.
  4. "What is maximum email attachment size (Gmail, Yahoo)", tothepc.com.
  5. "Exchange Server 2007: Setting Message Size Limits", exchangepedia.com.
  6. "Some file types are blocked", mail.google.com.
  7. "You may receive an "Outlook blocked access to the following potentially unsafe attachments" message in Outlook", microsoft.com.
  8. "How do I use UUencode/BinHex/MIME support?", winzip.com.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Email attachment na anglické Wikipedii.