Rychločtení

Neutralita tohoto článku byla zpochybněna.

Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.

---

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Rychločtení je speciální metoda vnímání textu očima a jeho myšlenkové zpracování, při němž dochází současně se zvyšováním rychlosti i k lepšímu zapamatování přečteného a k lepšímu odlišení podstatného a druhořadého.

Metoda rychločtení účinně a do značné míry řeší problém, že bez ní je každé zrychlení čtení neškoleného čtenáře provázeno větší povrchností čtení, a každé obsahové prohloubení je provázeno snížením rychlosti. Rychločtení se dá ovládnout metodou samouků z knih a CD anebo na výcvikovém kurzu trvajícím zhruba 20 hodin (3 dny). Velmi dobře se hodí například k zvládání každodenní záplavy e-mailů, pro manažery, studenty a jiné duševně pracující. Pojmy „rychločtení“ a „racionální čtení“ jsou zapsanými slovními ochrannými známkami u Úřadu průmyslového vlastnictví ČR. Majitelem těchto ochranných známek, a tudíž výhradním poskytovatelem vzdělávacích služeb v těchto tématech je David Gruber.

Z historie rychločtení a podobných metod

Novodobé pokusy číst rychleji a více si z textu pamatovat se datují od konce 20. let minulého století. Začaly v USA. Za první moderní knihu o americkém rychločtení se považuje dílo Waltera B. Pitkina „The Art of Rapid Reading“ z roku 1928. Kurzům se věnovaly především Harvard University a University of Texas v Austinu.

Příklad cvičení očních svalů pro rychlé čtení

Během druhé světové války se americké metody rozšířily i do Evropy. Jedna a tatáž metoda (s různými menšími rozdíly) byla vždy založena hlavně na očně technických dovednostech – širokém zrakovém rozpětí, zmenšování počtu fixací na řádek, potlačování regresí a subvokalizací, snaze o čtení stránky textu jen svisle shora dolů atp. Mozkové dovednosti (tj. „aby i hlava brala text rychleji, když už oko jej bere rychleji“) byly až sekundární, často i podružné. Tyto zahraniční metody se nazývaly Speedreading, Rapid Reading, Power Reading, Dynamic Reading, Advanced Reading, Schnellesen, Optimales Lesen, Bystroje čtěnije, Intěgralnoje čtenije atp.

Rychločtení v Česku a Československu

V bývalé ČSSR se těmto metodám věnoval na Slovensku například profesor Univerzity Komenského Bratislava Jozef Mistrík.

V jediném českém knižním překladu těchto zahraničních metod – v publikaci německého autora Wolfganga Zielke (Svoboda Praha 1977 a 1988) byl překladatelem zvolen termín „rychlé čtení“ nebo synonymický termín „rychločtení“. I některé řídké české pokusy o zkoumání a aplikace této metody do 80. let minulého století používaly pojmů „rychločtení“, „rychlé čtení“.

Zájem o „rychločtení“ mezi širokou veřejností pronikavě stoupl, když se mu podrobně věnoval populární časopis Mladý svět – zejména jeho mimořádná příloha čísla 52/1985 a dále čísla 1 – 10/1986. A když se mu brzy poté věnovala Československá televize – v desetidílném televizním seriálu „Kurs rychlého čtení“ vysílaném v září až prosinci 1986. Seriál doprovázely podrobné série článků v řadě dalších časopisů – například časopis Čs. televize, časopis Květy. První čtyři kurzy pro nejširší veřejnost proběhly od poloviny července do poloviny srpna 1984 v Šilheřovicích na Opavsku pod hlavičkou tehdejší cestovní kanceláře CKM. Již za dva roky po uvedení těchto letních kurzů na trh se staly bezkonkurenčně nejžádanějším tematickým pobytovým zájezdem v zemi. Protože na omezenou kapacitu těchto kurzů v Československu stáli zájemci fronty přes noc před dveřmi cestovní kanceláře, bylo v ní rozhodnuto rozšířit kapacitu o tutéž problematiku ve Flessenově (Meklenbursko, Německo). Kurz se neustále tematicky rozšiřoval, k výuce rychločtení přibylo též rychlovyhledávání a rychlostudium a další techniky time managmentu, information managementu a komunikačních dovedností. Kurz stavěl na psychovzorcích profesionální koncentrace, zjišťovací a zpětně poznávací paměti, opozice podvědomí, psychické teorie relativity aj. – a v dobrém slova smyslu se vzdálil svým zahraničním zdrojovým kořenům. Mozkové dovednosti převážily nad očně-technickými a pojmy rychločtení a racionální čtení tak získaly sekundární význam – význam pro efektivní vnímání jakýmikoliv smysly a z jakéhokoliv informačního zdroje – tedy i sluchem apod., tedy i z obrázků, filmů, televize, internetu, z každodenní mezilidské komunikace slovní i mimoslovní.^[zdroj?]

Problematice rychločtení se dlouhodobě věnuje Ing. David Gruber, středoškolský a vysokoškolský učitel, který od roku 1983 do současnosti (2010) vedl více než čtyři sta autorských kurzů rychločtení a racionálního čtení. ^[zdroj?]

V roce 2012 vznikla v ČR první online aplikace na výuku rychlého čtení pod názvem Rozečti.se, která se zároveň stala Nápadem roku .

Odkazy

Nápadem roku je Rozečti.se, EKONOM