Talit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Muž s talitem a kipou si uvazuje modlitební řemínky tfilin

Talit (hebrejsky טַלִּית‎‎, v jidiš tales‎‎) je modlitební plášť, který nosí židé při modlitbě. Někteří muži jej nosí přes ramena, jiní si jím zakrývají i hlavu. V reformních a v některých konzervativních komunitách jej nosí i ženy. Nosí se při ranní modlitbě šacharit, v mnohých obcích jej nosí chazan při odpolední modlitbě (mincha) a někde i při večerní modlitbě. Výjimkou je Jom kipur, kdy jej nosí všichni členové obce i večer a po celý den.

Kromě toho po celý den nosívají někteří ortodoxní muži pod oblečením tzv. malý talit (hebrejsky טלית קטן‎‎, někdy nazývaný také cidakl[1] (v jidiš צידאקעל‎‎), popřípadě arba kanfot (hebrejsky ארבע כנפות‎‎) nebo jen cicit, ציצית‎‎).

Po smrti je žid v diaspoře uložen do prosté dřevěné rakve oděn do tzv. kitlu (bílý rubáš) a svého talitu, kterému je ustřižen jeden roh včetně cicitu.

Biblický příkaz[editovat | editovat zdroj]

Nošení talitu jako modlitebního pláště není výslovně nařízeno Tórou. Přikázání se týká uvázání cicit (třásní, hebrejsky ציצית‎‎) na rohy oděvů[2], proto talit musí mít čtyři rohy, na které se cicit mohou uvázat. Jeden střapec – cicit je spleten z jedné dlouhé nitě a tří nití kratších. Tyto nitě (hebrejsky ptil, פתיל‎‎) jsou prostrčeny otvorem v rohu talitu. Potom se udělá dvojitý uzel a dlouhá nit se obtočí okolo zbývajících sedmkrát, osmkrát, jedenáctkrát a třináctkrát s dvojitým uzlem mezi každým obtočením (celkem tedy 39×). Celkem je na talitu 5 uzlů a společně s počtem 8 nití a gematrickou hodnotou slova cicit (600) dává číslo 613, což je celkový počet všech přikázání Hospodina, která mají židé dodržovat.

Barva „tchelet“[editovat | editovat zdroj]

Bílé a modré cicit

Přikázání v Bibli nařizuje, aby jedna z nití byla barvy „tchelet“. Jednalo se pravděpodobně o modrou barvu, podle Mišny získávanou z plže jménem „chilazon“. O identitu tohoto plže se vedou halachické diskuze, stejně jako o odstínu barvy. Většina židů proto nosí cicit bílé. V poslední době se ale rozšířilo nošení cicit, které mají jednu z nití modrou. Stejně barevné cicit (byť jinak uvázané) nosí i karaité.

Přikázání o uvázání třásní se původně vztahovalo na každý oděv (talit jako vlněný plášť byl běžným denním oděvem), v průběhu času se z talitu stal rituální předmět a dnes se nosí pouze při bohoslužbách, ačkoli někteří zbožní židé jej nosí společně s tfilin od rozbřesku až do modlitby mincha.

Vzhled talitu[editovat | editovat zdroj]

Talit je většinou bílý s několika pruhy (nejčastějšími barvami jsou černá nebo modrá, ale není to pravidlem) a může být zhotoven z jakéhokoli materiálu kromě směsi lnu a vlny, která je výslovně zakázána Tórou (tzv. ša'atnez). Většina talitů je zhotovena z vlny, vyskytují se též tality pouze lněné nebo vyrobené z polyesteru. Talit má předepsanou minimální míru[3], v praxi se setkáme s různými rozměry - od velikosti větší šály až po velký plášť (cca 4×2 m). Podobná různorodost je i ohledně barvy – kromě bílých existují tality šedé, černé, modré nebo batikované. Vzhled talitu údajně inspiroval členy sionistického hnutí při návrhu vlajky, která se později stala vlajkou státu Izrael.[4]

Malý talit (jak již napovídá jeho název) je mnohem menších rozměrů a nosí se pod denním oděvem, ale ne přímo na těle. Jedná se o obdélníkový kus látky, uprostřed něhož je otvor pro hlavu. Většinou je bílé barvy a nebývá zdoben, ale ani to není pravidlem.

Talit dostávají aškenázští chlapci na Bar micva, sefardští muži od své nastávající manželky většinou v den svatby.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FEDER, Richard. Tefilin a mezuza. Věstník Židovské obce náboženské v Praze. 8 1950, roč. XII, čís. 31, s. 355.  
  2. Nu 15, 38 (Kral, ČEP); Dt 22, 12 (Kral, ČEP)
  3. Kicur šulchan aruch 9:1
  4. MISHORY, Alex. [http://www.mfa.gov.il/mfa/aboutisrael/israelat50/pages/the%20flag%20and%20the%20emblem.aspx The Flag and the Emblem].

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.