Požehnání (judaismus)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Bracha, Beracha. O izraelské osadě na Západním břehu Jordánu pojednává článek Har Bracha.
Davidova hvězda Lukhot Habrit.svg Menora.svg
Židé a judaismus
ŽidéJudaismusKdo je Žid
OrtodoxníKonzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální)Ultraortodoxní
SamaritániFalašovéKaraité
Etnické skupiny a jazyky
AškenazimSfaradimMizrachi
HebrejštinaJidišLadinoGe'ezBuchori
Populace (vývoj)
EvropaAmerikaAsieAfrikaAustrálie
Náboženství
BůhPrincipy víry v judaismuBoží jména
613 micvotHalachaNoemovy zákony
MesiášEschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie
CdakaMusarVyvolenost
ChasidismusKabalaHaskala
Náboženské texty
TóraTanachMišnaTalmudMidraš
ToseftaMišne ToraŠulchan aruch
SidurMachzorPijutZohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
ObřízkaPidjon ha-benSimchat batBar micva
ŠiduchSvatbaRozvod (Get)Pohřeb
KašrutŽidovský kalendářŽidovské svátky
TalitTfilinCicitKipa
MezuzaMenoraŠofarSefer Tora
Významné postavy židovství
AbrahámIzákJákobMojžíš
ŠalomounDavidElijášÁron
MaimonidesNachmanidesRaši
Ba'al Šem TovGa'on z VilnaMaharal
Náboženské budovy a instituce
ChrámSynagogaJešivaBejt midraš
RabínChazanDajanGa’on
Kohen (kněz)MašgiachGabajŠochet
MohelBejt dinRoš ješiva
Židovská liturgie
ŠemaAmidaKadiš
MinhagMinjanNosach
ŠacharitMinchaMa'arivMusaf
Dějiny Židů
starověkstředověknovověk
Blízká témata
AntisemitismusGójHolocaustIzrael
FilosemitismusSionismus
Abrahámovská náboženství

Požehnání (hebrejsky ברכה‎‎, bracha; pl. ברכות‎‎, brachot) je v judaismu modlitba recitovaná ve specifickém místě obřadu, liturgie nebo jiné činnosti. Účelem požehnání je vyjádřit uznání Boží svrchovanosti a Boha jako zdroje veškerého dění.[1] Obvykle začínají slovy „Baruch ata Adonaj, Elohejnu, melech ha-olam, …“ („Požehnaný jsi Ty, Hospodine, Bože náš, Králi všehomíra, …“)

Typy požehnání[editovat | editovat zdroj]

Existují tři hlavní kategorie požehnání:

  • požehnání nad požitky (ברכות הנהנין‎‎, birkot ha-nehenin) kam patří především požehnání nad jídlem a nad vůněmi,
  • požehnání související s vykonáním micvy (ברכות המצוות‎‎, birkot ha-micvot),
  • požehnání na vyjádření chvály nebo vděčnosti (ברכות שבח והודאה‎‎, birkot ševach ve-hoda'a).

Ten, kdo slyší někoho říkat požehnání, odpovídá slovem amen; je-li ovšem zaměstnán vlastní modlitbou, je mu na některých místech zakázáno přerušit ji mluvením, a to i odpovědí amen. Až na několik výjimek se neodpovídá amen na vlastní požehnání, a to přesto, že některé další modlitby (např. kadiš obsahují amen ve svém textu.

Požehnání nad jídlem[editovat | editovat zdroj]

Judaismus učí, že jídlo v zásadě patří Bohu jakožto zaopatřovateli potřeb všeho živého, a že kdo z něj chce mít požitek, musí vyjádřit vděčnost Bohu vyslovením příslušného požehnání před jezením.[2] Existuje šest různých požehnání před jídlem určených pro různé druhy potravin: ha-moci, mezonot, ha-gefen, ha-ec, ha-adama a še-ha-kol.[3]

Krom toho existují 3 různá požehnání po jezení různých druhů potravin: birkat ha-mazon, me-ejn šaloš (které má několik různých variant) a bore nefašot. Tato požehnání se ovšem říká pouze ten, kdo snědl či vypil odpovídající množství (ke-zajit u jídla nebo revi't u nápojů) během určeného času.

Požehnání v případě pochybnosti[editovat | editovat zdroj]

V některých případech může vzniknout pochybnost, zda je třeba říci požehnání (např. když si někdo nepamatuje, jestli už požehnání řekl, nebo ne). V takovém případě nelze prostě říci požehnání ještě jednou „pro jistotu“, neboť je zakázáno říci nadbytečné požehnání (bracha le-vatala), které by představovalo přestoupení přísného zákazu „brát boží jméno nadarmo“.[4] Rozhodnutí je v tomto případě závislé na tom, zda požehnání dotčené pochybností je přikázáno z Tóry nebo rabínským příkazem.

Odpovídání „Amen“[editovat | editovat zdroj]

Nejčastější situace, ve které halacha vyžaduje pronesení „amen“ je tehdy, kdy někdo slyší jiného pronést požehnání.[5] Je dokonce zakázáno svévolně opomenout odpovědět „amen“ v situaci, kdy je vyžadováno.[6]

Tento požadavek je odvozován z verše Tóry:[7]

"כי שם ה׳ אקרא הבו גדל לאלוקינו"
„Jméno Hospodinovo totiž provolám - velebnost Boha našeho uznejte.“

Toto nařízení se týká Božího jména, které bylo vyslovováno pouze v určitých předepsaných případech v svatyni chrámu v Jeruzalémě. Každý, kdo slyšel toto konkrétní vyslovení Božího jména, byl povinen odpovědět slovy "ברוך שם כבוד מלכותו לעולם ועד"‎‎ („Baruch šem kvod malchuto le-olam va-ed,“ v překladu: „Požehnáno budiž jméno Jeho vznešené říše na věky věkův!“[8][9] Po zboření chrámu v r. 70 o. l. však bylo vyslovování Božího jména zakázáno[10] a na příslušných místech nahrazeno výslovností „Adonaj“. Přestože toto označení je také nositelem značné svatosti (je jedním ze sedmi Božích jmen) a z toho důvodu ani ono nesmí být vyslovováno bez patřičného důvodu, může být vysloveno v odpovídajícím kontextu (např. v modlitbách, požehnáních nebo při citaci verše z Tanachu. Výše zmíněná povinnost odpovědět při zaslechnutí Božího jména se však na zaslechutí jména Adonaj nevztahuje.

Talmudičtí učenci ustanovili proto povinnost odpovědět amen na konci požehnání mimo chrám, která má být náhradou za baruch šem používané v chrámu.[11] Zatímco ovšem „baruch šem je vyjádřením chvály a úcty, amen vyjadřuje víru.“ [12]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Berakhah na anglické Wikipedii.

  1. Sefer ha-chinuch 430
  2. Berachot 35a
  3. Brachot 6:1
  4. Ex 20, 7 (Kral, ČEP)
  5. Orach chajim 124:6
  6. Chajej Adam 6:1
  7. Dt 32, 3 (Kral, ČEP)
  8. KAEMPF, S. J.. Sichat Jicchak: Modlitby pro všecky dny všední, sabaty a svátky, jakož i Jom Kipur Kátan. Překlad Moric Kraus. 5. vyd. Praha : Samuel W. Pascheles a syn, 1937. 456, 24 s. S. 71. (hebrejsky s paralelním českým překladem) 
  9. Dt 32, 3 (Kral, ČEP), Raši a k němu komentáře Mizrachi a Gur Arje
  10. Chajej Adam 5:27
  11. Brachot 63a; Raši uvádí, že baruch šem bylo používané nejen jako odpověď na zaslechnutí Božího jména, ale také jako odpověď na jakékoli požehnání pronesené v chrámu.
  12. FORST, Binyomin. The Laws of B'rachos. [s.l.] : Artscroll, 1990. ISBN 0899062202. S. 86-87. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]