Birkat ha-mazon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Birkat ha-mazon, hebrejsky: ברכת המזון, neboli „požehnání po jídle“, je židovské požehnání pronášené po konzumaci jídla, před kterým se recitovalo požehnání nad chlebem (ha-moci). Birkat ha-mazon vychází z biblického přikázání „Budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal.“ [1]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Žalmy[editovat | editovat zdroj]

Ve všedních dnech je na začátku požehnání zvykem recitovat Žalm 137 na paměť zničení jeruzalémského Chrámu. Na šabat, svátky a při zvláštních příležitostech, kdy by se měli lidé radovat, se zpívá Žalm 126.

Zimun[editovat | editovat zdroj]

Jestliže spolu jedli tři a více mužů starších třinácti let nebo žen, říká se před samotným požehnáním tzv. zimun (pozvání), krátká responziví pasáž při které ten, kdo vede požehnání, vyzývá ostatní, aby se k němu připojili. Při zvláštních příležitostech (Brit mila, Ševa brachot, v domě truchlícího) se říká zvláštní verze zimunu. Rovněž při větších hostinách, kdy se schází více lidí (halacha udává počty více než deset, sto, tisíc a desetisíc lidí), se do zimunu vkládají další slova a responzivní pasáže. Je zvykem, že ten, kdo vede zimun, drží pohár vína (kos šel bracha, dosl. „pohár požehnání“).

Majim acharonim[editovat | editovat zdroj]

Po skončení jídla, ale před samotným požehnáním by mělo dojít k omytí rukou. Nejedná se o micvu (přikázání), jako v případě omývání rukou před jídlem, ale o zavedenou povinnost. Toto omývání se nazývá majim achronim, dosl. „poslední voda“.

Čtyři požehnání[editovat | editovat zdroj]

Struktura birkat ha-mazon je popsaná již v Mišně, kde je požehnání po jídle rozděleno do tří, respektive čtyř požehnání.

  1. Požehnání „Za nasycení“ podle židovské tradice předal Izraeli Mojžíš.
  2. Požehnání „Za zemi“ ustanovil po rozdělení země Jozue
  3. Požehnání „Za Jeruzalém“ je připisováno králům DavidoviŠalamounovi
  4. Závěrečné požehnání „Za Boží dobro“ bylo přidáno rabanem Gamli’elem po povstání Bar Kochby jako výraz díků za Boží milost, když bylo dovoleno pohřbít těla obětí masakru spáchaného římskými vojáky.[2]

Zvláštní verze a dodatky[editovat | editovat zdroj]

Do druhého požehnání se vkládá i připomenutí zázraků týkajících se svátků PurimChanuka (al ha-nisim) podobně jako při Amidě.

Zvláštní pasáže se vkládají též na šabat a během poutních a vysokých svátků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Dt 8:10
  2. Babylonský talmud, Brachot 48b