Šofar

Šofar aškenázských židů.

Jemenský šofar vyrobený z rohu kudu.

Šofar (hebrejsky: שופר) je zvířecí roh, používaný při židovských slavnostních příležitostech, zejména během svátku Roš Hašana. Jedná se o židovský náboženský předmět, který je vyroben opracováním rohu z ovce, kozy, antilopy nebo gazely. Je však zakázáno použít roh z krávy, kvůli asociace s modloslužebnictvím zlatému teleti.

Užití šofaru

Poprvé bylo možné zvuk šofaru slyšet při zjevení na hoře Sinaj.

„	Když nadešel třetí den a nastalo jitro, hřmělo a blýskalo se, na hoře byl těžký oblak a zazněl velmi pronikavý zvuk polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se třásl. Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a postavili se před úpatí hory. Celá hora Sinaj byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla. Zvuk polnice víc a více sílil. Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal.	“
— Exodus 19:16-19

Od roku 1948, kdy byl založen stát Izrael se na šofar troubí také při slavnostní inauguraci prezidenta. Roku 1967, při Šestidenní válce, zatroubil po dobytí Starého Města v Jeruzalémě na šofar pozdější aškenázský vrchní rabín Šlomo Goren u Zdi nářků jako symbol konce arabského zákazu troubit na tomto místě na šofar a nové éry vykoupení.

Roš Hašana

Příkaz Tóry říká, že zvuk šofaru má být slyšen na svátek Roš Hašana. Je však předepsáno použít šofar, který je vyroben z beraního rohu. Během tohoto svátku je třeba zatroubit minimálně stokrát (me'a kolot). Symbolika beraního rohu je rovněž spjata s příchodem mesiáše. Zvuk šofaru ohlašuje i další svátky, mezi něž patří zejména Jom Kipur. Ve starověku se ho používalo k ohlášení blížícího se šabatu, svátků a Roš Chodeš, při bohoslužbě ve stanu úmluvy Chrámu, ke svolání lidu Izraele do války a k vyhlášení jubilejního roku a „svobody po celé zemi“.

Odkazy

Související články

• Roš ha-šana
• Židovské svátky

Bibliografie

• NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefar, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.