Klezmer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klezmer
Původ ve stylech Klezmer se vyvinul v jihovýchodní Evropě, převážně v Moldavsku, Besarábii, rumunské části Bukoviny a na jižní Ukrajině po boku romské, řecké, rumunské, turecké a ukrajinské hudby.
Kulturní pozadí židovské oslavy, zejména svatby, ve východní Evropě
Typické nástroje housle, cimbál, klarinet, akordeon, pozoun, trubka, klavír
Regionální scény
Německo - Izrael - Spojené státy

Klezmer (z jidiš כּלי־זמיר, etymologicky z hebrejštiny k'li zemer כלי זמר, „hudební nástroj“) vychází z hudební tradice judaismu. Kolem 15. století vyvinuli hudebníci zvaní kleyzmorim nebo kleyzmerim tradici světské (ne liturgické) židovské hudby. Zakládali na zbožné tradici vracející se až do biblických časů a jejich hudební odkaz klezmeru se rozvíjí doteď (zvláště u chasidských komunit, jejichž hudba se ale od zobecnělého termínu klezmer liší). Repertoár tvoří především taneční hudba pro svatby a jiné oslavy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původně znamenalo slovo klezmer hudební nástroj, ale později se význam rozšířil i na samotné hudebníky. Pro hudební žánr se začalo používat až ve 2. polovině 20. století. Žánrově ovšem nejde o jakoukoliv židovskou hudbu nesynagogální, ale specificky lidovou hudbu východoevropských Židů z oblastí Ukrajiny, Polska, Běloruska, Litvy, Rumunska, Maďarska a Slovenska (i když v expozici pražského Židovského muzea je k vidění džbánek s vyobrazením typické klezmerové kapely včetně tureckého bubnu z moravského Mikulova ze začátku 19. století s nápisem v latince klezmorim). Obsazení se nelišilo od ostatních kapel lidové hudby dané oblasti, jde tedy hlavně smyčcové nástroje (housle, violoncello, kontrabas) a malý cimbál.Tuto archaickou, vysloveně folklorní podobu žánru na svých nahrávkách rekonstruuje americký soubor Khevrisa. Budowitz, Joel Rubin a Di Naye Kapelye (v nichž vedle Američanů hrají maďarští instrumentalisté) představují tvář žánru o něco modernizovanější (u všech je to klarinet, Di Naye Kapelye používají akordeon a Joel Rubin má ve své kapele i trubku).

Americká klezmerová skupina The Klezmatics

Autentických nahrávek evropských z doby před první světovou válkou mnoho není a rozhodně neznějí takto folklorně (pokud se nejedná o houslové instrumentalisty, jde o dechovkové soubory), větší množství dobových nahrávek pochází hlavně z USA (v menší míře ze Sovětského svazu, kde existoval v 2. polovině 30. let i státní soubor hrající klezmerovou hudbu, jeho nahrávky vyšly na CD německého vydavatelství Wergo Shalom Comrade! Yiddish Music in the Soviet Union 1928–1961, obrazově-zvukovou podobu dobového klarinetové klezmerového hraní představují sovětské filmy z 30. let Iskatěli sčastja režiséra V. Korše z roku 1936 a Vozroščenije Nejtana Bekkera režisérské dvojice B. Špise a R. Milmanové z roku 1932, v poněkud parodovaném pohledu pak klezmer zazní v hudební polsko-americké jidiš komedii Jidl mitn fidl v hlavní roli s Molly Picon z roku 1936) z období mezi válkami, zvláště snímky klarinetistů Naftula Branweina a Davida Tarase (ten se stal učitelelem Andy Statmana) a souboru Abe Schwartze (podle jehož hitu Di grine kuzine se pojmenovala i jedna německá klezmerová kapela repertoárově se však více orientující na Balkán). Časem doby se repertoár ovšem pod vlivem jazzu měnil a ve 40. a 50. letech snímky klezmerových souborů zněly velmi swingově. K obnově zájmu o autentičtější podobu klezmeru dochází v 2. polovině 70. let (ačkoliv se nesmí zapomínat ani na aktivity klarinetisty Giory Feidmana) , kdy začínají vystupovat Klezmorim, k nimž se o něco později přidává klarinetista a mandolinista Andy Statman (věnující se i new acoustic music - modifikované intelektuální verzi instrumentální country music), cimbalista Zev Feldman a hlavně Kapeleye (s houslistou a zpěvákem Michaelem Alpertem a leadrem Henry Sapoznikem) a Klezmer Conservatory Bandem (big bandem řízeným Hankusem Netským, jehož řadami prošel nejeden klezmerový a jazzový hudebník, Frankem Londonem z budoucích Klezmatics počínaje a avantgardním klarinetistou černošského původu Donem Byronem konče). Tyto dvě skupiny do repertoáru zařazovaly nejen taneční melodie, ale i jidiš písně (ať už operetního, muzikálového, kabaretního, nebo i i dělnicko-anarchistického původu), čímž do termínu klezmer pohltily dříve samostatný žánr jidiš písně. 90. létům pak vévodí z folkloru vycházející a do jazzu a vážné hudby plující Brave Old World, jejichž zpěvákem je Michael Alpert, a v České republice nejznámější klezmerová kapela Klezmatics. Z USA se rozvoj klezmeru přenáší i do Evropy, k významným představitelům patří nizozemští Di Gojim a Amsterdam Klezmer Band se zpěvákem Alykem Kopytem pocházejícím z Ukrajiny, italští Klezroym, britští Burning Bush či bohatá německá scéna (kde má ovšem silnou tradici interpretace jidiš písní ve folkovém stylu s kytarou, např. u písničkáře Petera Rohlanda (1933 – 1966) či u skupiny ZUPFGEIGENHANSEL). K rozvoji klezmeru dochází i v zemích, odkud samotný klezmer pochází, ať už v Maďarsku, kde se připojuje k silnému revivalu maďarského folkloru ze 70. let (nejvýraznější soubor Muzsikas natáčí album s židovským folklorem), v Polsku (kde působí spíše do vážné hudby orientovaní Kroke a Cracow Klezmer Band) a nejnověji na Ukrajině (Kharkov Klezmer Band).

Klezmer v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku se zabývají klezmerem tyto soubory - Trombenik (velmi blízci šramlovitému pojetí jidiš písní), rocková Klec, kapela Létající rabín, která používá tradiční herní styl nejstarších nahrávek ze začátku 20. století, ale zároveň jidiš texty překládá do češtiny a modernizuje je, kapela Šoulet (hlásící se ke kombinaci hudebních stylů klezmer-dechno-punk), tradičnější Pražští klezmerim (s nimiž jidiš písně zpívá herec Petr Vacek), pražská kapela Der Šenster Gob (v jidiš Nejkrásnější dárek) a ostravská klezmerová kapela Simcha. Šířeji by se k žánru daly připojit i Adash, Ester, Marion, Kateryna Kolcová - Tlustá, Hana Frejková, Věra Nerušilová a Mišpacha, třebaže ty mají - více či méně - v repertoáru toliko některé jidiš písně (jež má v repertoáru i Hana Hegerová, CD Yomi, yomi - pražská jidiš muzika nazpívala pak i Bára Basiková a Jiří Helekal), nejblíže ke klezmeru pak z tohoto typu souborů má brněnská HaChucpa nebo pražská Frmoll Orchestra (který zvukově ovšem připomíná spíše pouliční tanečně-dechové soubory, k nimž ve 20. letech patřily i americké kapely H. Kandela či I. J. Hochmana).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]