Hana Hegerová
| Hana Hegerová | |
 Hana Hegerová, foto: Jovan Dezort |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Rodné jméno | Carmen Farkašová |
| Narození | 20. října 1931 (81 let) Bratislava, Československo |
| Žánry | šanson |
| Povolání | zpěvačka, herečka |
| Aktivní roky | 1953-2011 |
| Web | www.hanahegerova.cz (nefunkční) |
Hana Hegerová, vlastním jménem Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková (* 20. října 1931 Bratislava, Československo) je významná československá zpěvačka a herečka, nekorunovaná královna československého šansonu. Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů, která nemá v zemích bývalého Československa žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala především schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích.
Obsah |
Životopis[editovat]
Narodila se v rodině bankovního ředitele. V letech 1937–1942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Komárně se chtěla dostat na Vysokou školu ekonomickou. Když nemohla, pracovala v komárenských strojírnách a přednášela na tamní učňovské škole.
Po absolvování odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři v letech 1951 až 1953, se stala roku 1953 členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. V té době již měla dítě.
V roce 1954 hrála titulní roli ve filmu Frona pod uměleckým jménem Hana Čelková. V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvé představila jako zpěvačka. Od roku 1961 vystupovala v pražském divadle Rokoko. V letech 1962 až 1966 vystupovala v divadle Semafor, kde hrála v Dobře placené procházce. S kolegy ze Semaforu hrála i ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (role Edity).
Dosáhla velkých mezinárodních úspěchů svou interpretací původních i cizích šansonů. Absolvovala celou řadu úspěšných vystoupení doma i v zahraničí. V roce 1967 vystoupila s francouzsky zpívanými písněmi v Pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu. Začali jí vydávat gramofonové desky v NSR, vystupovala v televizních pořadech NDR.[1] V 70. letech 20. století se umisťovala pravidelně v první desítce ankety Zlatý slavík.[2]
V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Je držitelkou rytířské hvězdy francouzského Řádu umění a literatury. Dne 28.3.2012 obdržela na Staroměstské radnici čestné občanství Prahy 1 a šek na 250.000,- Kč
Dne 12. srpna 2011 ohlásila konec své koncertní kariéry.[3]
Dne 4. dubna 2013 byla povýšena na komandéra francouzského Řádu za zásluhy. Z rukou francouzského velvyslance Pierra Lévyho řád převzal v zastoupení její vnuk. Podle vyjádření velvyslance byl zpěvačce udělen za významné přispění k propagaci francouzského šansonu a francouzské kultury obecně.[4]
Diskografie[editovat]
- 1966, 2006 Šansony
- 1967 Ich – Hana Hegerová
- 1969 Hana Hegerová
- 1971 Recital
- 1972 So geht es auf der Welt
- 1974, 2006 Recital 2
- 1974 Fast ein Liebeslied
- 1975 Wir für euch
- 1977 Lásko prokletá
- 1984 Ohlédnutí
- 1987 Potměšilý host
- 1987 Chansons / Wenn die Schatten
- 1991 Paběrky
- 1991 Live
- 1996 Zlatá kolekce
- 1996 Rozdíl
- 1997 Rýmování o životě
- 1998 Bratislava live
- 2005 Můj dík (H. H. zpívá písně Pavla Kopty)
- 2006 Všechno nejlepší
- 2008 singl Kde domov můj (Supercrooo, Orion (rap) & Hana Hegerová) (volně stažitelné z internetu)
- 2009 Paběrky a pamlsky
- 2010 Mlýnské kolo v srdci mém
Zpívá také jednu píseň na albu Jana Buriana Dívčí válka (2006).
Filmografie[editovat]
- 1954 Frona
- 1957 Tam na konečné
- 1960 Policejní hodina
- 1960 Přežil jsem svou smrt
- 1962 Neděle ve všední den
- 1962 Zhasněte lampióny
- 1963 Konkurs (Režie: Miloš Forman)
- 1963 Naděje
- 1964 Kdyby tisíc klarinetů
- 1966 Dobře placená procházka (televizní film)
- 1967 Ta naše písnička česká
- 1974 Třicet případů majora Zemana
- 1988 Lovec senzací
- 1989 „Fabrik der Offiziere“
- 1991 Poslední motýl
- 2006 Kde lampy bloudí
- 2008 Česká RAPublika
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha : Mladá Fronta, 1987. Kapitola Hana Hegerová, s. 224.
- ↑ DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha : Mladá Fronta, 1987. Kapitola Tabulka slávy IV., s. 228.
- ↑ ČTK. Hana Hegerová ukončila pěveckou kariéru. Novinky.cz [online]. 2011-08-12 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.
- ↑ ČTK, bk. Hegerová za své šansony obdržela francouzský Řád za zásluhy. ČT24 [online]. 2013-04-04 [cit. 2013-04-04]. Dostupné online.
Literatura[editovat]
- Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10, 11, 32–3
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 266.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 187.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 437.
Externí odkazy[editovat]
- Hana Hegerová v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- (anglicky) Hana Hegerová v Internet Movie Database
- Konec kariéry na webu Novinky.cz
- Hana Hegerová na Kinoboxu.cz
