Hana Hegerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hana Hegerová
Hana Hegerová, foto: Jovan Dezort
Hana Hegerová, foto: Jovan Dezort
Základní informace
Rodné jméno Carmen Farkašová
Narození 20. října 1931 (82 let)
Československo Bratislava, Československo
Žánry šanson
Povolání zpěvačka, herečka
Aktivní roky 1953-2011
Web www.hanahegerova.cz (nefunkční)
Některá data se získávají z datové položky.

Hana Hegerová, rozená Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková (* 20. října 1931 Bratislava) je významná československá zpěvačka a herečka, nekorunovaná královna československého šansonu. Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů, která nemá v zemích bývalého Československa žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala především schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině bankovního ředitele. V letech 19371942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Komárně se chtěla dostat na Vysokou školu ekonomickou. Když nemohla, pracovala v komárenských strojírnách a přednášela na tamní učňovské škole.

Po absolvování odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři v letech 19511953, se stala roku 1953 členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. V té době již měla dítě.

V roce 1954 hrála titulní roli ve filmu Frona pod uměleckým jménem Hana Čelková. V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvé představila jako zpěvačka. Od roku 1961 vystupovala v pražském divadle Rokoko. V letech 19621966 vystupovala v divadle Semafor, kde hrála v Dobře placené procházce. S kolegy ze Semaforu hrála i ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (role Edity).

Dosáhla velkých mezinárodních úspěchů svou interpretací původních i cizích šansonů. Absolvovala celou řadu úspěšných vystoupení doma i v zahraničí. V roce 1967 vystoupila s francouzsky zpívanými písněmi v Pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu. Začali jí vydávat gramofonové desky v NSR, vystupovala v televizních pořadech NDR.[1] V 70. letech 20. století se umisťovala pravidelně v první desítce ankety Zlatý slavík.[2]

V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Je držitelkou rytířské hvězdy francouzského Řádu umění a literatury. Dne 28.3.2012 obdržela na Staroměstské radnici čestné občanství Prahy 1 a šek na 250.000,- Kč

Dne 12. srpna 2011 ohlásila konec své koncertní kariéry.[3]

Dne 4. dubna 2013 byla povýšena na komandéra francouzského Řádu za zásluhy. Z rukou francouzského velvyslance Pierra Lévyho řád převzal v zastoupení její vnuk. Podle vyjádření velvyslance byl zpěvačce udělen za významné přispění k propagaci francouzského šansonu a francouzské kultury obecně.[4]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

"Řadová alba"

"Živá alba"

"Kompilace"

"EP"

"Zahraniční alba"

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Hana Hegerová ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha : Mladá Fronta, 1987. Kapitola Hana Hegerová, s. 224.  
  2. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha : Mladá Fronta, 1987. Kapitola Tabulka slávy IV., s. 228.  
  3. ČTK. Hana Hegerová ukončila pěveckou kariéru. Novinky.cz [online]. 2011-08-12 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  4. ČTK, bk. Hegerová za své šansony obdržela francouzský Řád za zásluhy. ČT24 [online]. 2013-04-04 [cit. 2013-04-04]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10, 11, 32–3
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 266.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 187.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 437.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]