Jiří Černý (hudební kritik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Černý
Jiri cerny.jpg
Základní informace
Narození 25. února 1936 78
Praha, Československo
Povolání hudební kritik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Černý (* 25. února 1936 Praha) je významný český hudební kritik. Pořádá kontaktní klubové poslechové pořady (zvané Antidiskotéky či Rockování).

Život[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1970[editovat | editovat zdroj]

Odmaturoval na stavební průmyslovce v roce 1955. Vystudoval žurnalistiku a češtinu na Filosofické fakultě University Karlovy. V letech 19611965 pracoval s výjimkou vojenské služby jako kulturní redaktor týdeníku Mladý svět. Poté, co dostal výpověď z ideologických důvodů, se živil jako publicista na volné noze. Přispíval do hudebních časopisů Melodie, (článek Louis Armstrong) (19631983 a 19881990), Hudba pro radost, Repertoár malé scény, Gramorevue, Hudba je hudba a Kruh. V Československém rozhlase uváděl a připravoval pořady, např. fakticky první československou hitparádu Dvanáct na houpačce (19641969), jež byla v té době velice populární, nebo rozhlasový pořad Desky načerno (1967).

Období 1970-1989[editovat | editovat zdroj]

Na počátku doby normalizace byl donucen z Československého rozhlasu odejít z politických důvodů, poté přechodně pracoval jako korektor v tiskárně Mír nebo na Lidové škole umění v Praze 2, odkud napsal nesčetně článků o rockových a popových skupinách, které později nabízel do různých časopisů. Během let normalizace pravidelně pořádal v mnoha městech v Československu své Antidiskotéky, na kterých nezřídka pouštěl nahrávky zakázaných písničkářů nebo písničkářů, kteří žili v emigraci (Karel Kryl, Vlastimil Třešňák, Jaroslav Hutka). Také spolupracoval s hudebním vydavatelstvím Supraphon na edici zahraničních LP desek (Joni Mitchell - Blue, 1973, sleevenote na LP Peter, Paul & Mary, 1979 ad.). Úzce spolupracoval s později zakázanou Sekcí mladé hudby Svazu hudebníků.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 1989 se účastnil zakládání Občanského fóra a moderoval některé protestní demonstrace. V letech 19901992 zastával místo šéfredaktora a předsedy správní rady hudebního časopisu Rock & Pop.

Pravidelně uváděl vlastní pořady na rozhlasové stanici Praha. Od dubna 2004 do února 2007 psal články do Lidových novin. Nyní píše sloupky pro Hospodářské noviny. Pravidelně pořádá antidiskotéky, poslechové pořady a na ČR 2 uváděl každou sobotu pořad Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, kde se vrací hlavně ke starší hudbě.

23. prosince 2011 uváděl koncert Pocta Václavu Havlovi v pražské Lucerně.

V lednu 2013 byl zbaven místa redaktora Českého rozhlasu poté, co se v médiích vmísil do kampaně volby prezidenta.[1] Vzápětí se vrátil a pokračoval v přípravě pořadu Klub osamělých srdcí seržanta Pepře.

V roce 2013 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby.[2]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Černý, Zpěváci bez konzervatoře, 1966
  • Jiří Černý, Miroslava Černá, Poplach kolem Beatles, 1966
  • Jiří Černý, Miroslava Černá, Hvězdy světových mikrofonů, 1969
  • Jiří Černý, Miroslava Filipová-Černá, Hvězdy tehdejších hitparád, 1989 (roku 1995 byla M. Filipová-Černá určena za spoluautorku soudním rozhodnutím)
  • Jiří Černý, Načerno v Českém rozhlasu, Torst, 2000
  • Jiří Černý, Určitá míra facky, Galén, 2010 (výběr novinových komentářů 2001–2008)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. vsv. Hudební kritik Černý podpořil Schwarzenberga. Rozhlas mu stopl pořad. lidovky.cz [online]. 2013-01-10 [cit. 2013-01-11]. Dostupné online.  
  2. Laureáti Státních cen a cen Ministerstva kultury

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]